New generace 27 - "Svlíkni se !!!"

Ahoj! Ake se vám zase hlásí!
Od mého prvního tréninkového dne už uběhl týden. Kakashi furt nadává, že se nelepším, ale já si myslim, že jen chce, abych mákla víc. Dokonce už se vyrovnám Soře a Leile nejednou a to je Sora z Hyuuga klanu!
Lee už mě netrénuje, někdy se na mě sice příjde podívat, ale jinak už běhám a cvičím sama. Minato mě začal ignorovat a mě to zatraceně šve! Ale nedávám to najevo! Každou volnou chvilku teď trávím s Takumim a každou přestávku za ním chodím na ty jeho kurzy. Tajně doufám, že mi ho dají za senseie, to bych s ním byla naprosto pořád!
Táta, Tobi a Deidara teď bydlí u nás. Dei chodí se mnou do třídy, prej aby mě „hlídal!“ Ccccc, jak kdybych byla malej harant! Si představte, ho strčili ke mně do pokoje. Ráno musim stávat o půl hoďky dřív, jinak obsadí koupelnu a dvě hodiny mě tam nepustí! Barbína jedna blonďatá! A zničil mi fén a k tomu dva hřebeny!
Tobi je tak vykulenej z Listový, že téměř není doma a otčík cukruje s matinkou! Nikdy bych nebyla věřila, že to řeknu, ale přeháněj to!
To je pořád: „Miláčku, dáš si rohlíček?“
„Ne, miláčku, dal bych si tebe!“
Fuj!
Doufám, že takhle s Takumim nedopadnem! Občas, když se dlouho nevidíme, mi řekne zlato, ale to ještě jde!
No, právě letim ze školy. Na*rala jsem sirénu a byla dvacet minut po škole. Čímž jaksi nestíhám! Probíhám kolem hřiště, na kterym cvičej nějaký haranti. Kiba na ně řve, ať se neflákaj. U toho se musím pousmát. Vzpomenu si totiž na můj první trénink! No co, běžim o sto šest. Kousek před ramenem to hodim na střechy. Nechci cítit tu vůni, už teď mi to připomíná, že jsem neobědvala!
„So...sorry, já.... Byla jsem po škole!“ křičim už z dálky.
Kakashi tu už je... a ku*wa! Když je tu i on tak to jdu sakra pozdě!
„V pořádku, Ake dneska nebudeme trénovat tady! Půjdem k řece!“ kývne Kakashi a odrazí se od kamene, na kterém sedí.
„Dobře! Jak chcete!“ pokrčím rameny a svižným krokem se vydám za ním.

U řeky …..
„Tak, co tu děláme?“ kouknu na Kakashiho a pak na klidnou vodní hladinu.
„Dneska budeme trénovat...“ Dá si záležet, aby to bylo dramatický! Z tohohle výrazu jeho oka a tónu jeho hlasu mi není moc do smíchu.
„...rovnováhu! Svlíkni se!“ kouká na mě.
Mo...moment! Přeslechla jsem se nebo opravdu řekl svlíkni se? Vytřeštím oči.
„Jak, pro...prosím?“ vykoktám.
„Svlíkni se!“ zopakuje.
„Si děláte srandu? Vy starej úchyle?“ zařvu na něj.
„Ne, říkám to naposledy! Do spodního prádla!“ řekne a já poznám, že asi nemám na vybranou. Z jeho oka lze usoudit, že to myslí vážně. Zrudnu jak rajče a vysvlíknu si tílko. Odkryje se tím moje černá podprsenka s malým červeným mráčkem na pravém košíčku..., to víte, reprezentace! S mžitky před očima a k tomu s roztřesenýma rukama si sundám černý tříčtvrťáky. Pak si rozvážu tkaničky u svých konverzek. Instinktivně si rukama zakryju jistá místa a zářivější než moje vlasy se otočim na Kakashiho. Ten si čte ty svý úchylárny.
„Fajn, co teď?“ pípnu.
„Teď vylez na támhle ten kůl!“ řekne a ukáže na řádku kůlů, trčících z vody.
Kývnu a vyskočím na jeden z nich. Kakashi skočí přede mě a kolem pasu mi zapne takovej pás. Je na něm taková kovová skoba. Kakashi vezme nějakou karabinku, na který je dlouhá šňůrka, a tu karabinku mi zapne za tu skobu. Pak jí kolem mě asi tak desetkrát omotá a s druhým koncem skočí dolů. Tam se pohodlně usadí pod strom a podívá se na mě.
„Je to jednoduchý ! Musíš přeskákat všech dvacet kůlů a nesmíš spadnout!“ řekne. ¨
To má být trénink? Vždyť to udělam i se zavřenýma očima.
„Můžem?“ houkne Kakashi.
Já přikývnu.
„Tak fajn!“ ušklíbne se Kakashi a prudce trhne šňůrkou.
Já vytřeštim oči. To nemyslí vážně! Bohužel ale nemám na vybranou. Šňůrka kolem mého pasu se pohne a já vyletím do vzduchu. Je to tak prudké, že se začnu rychle otáčet. Nevnímám nic, jen velkou rozmazanou skvrnu kolem sebe. Několikrát se otočím kolem své osy. Pak cítím, jak se mi pás odepne a já pořád ještě roztočená letím střemhlav dolů. Dopadnu do studené vody. Padám tiše ke dnu a snažím se uklidnit a rozumě myslet. Ta studená voda zřejmě pomáhá! Hlava se mi přestane točit a já zjišťuji, že nemám už téměř žádný kyslík! Rychle se pohnu a snažím se dostat na hladinu... konečně se pořádně nadechnu. Doplavu až na kraj, vylezu z vody a složím se do trávy. Zhluboka oddychuji a snažím se uklidnit. Když už jsem celkem v klidu, otočim se ke Kakashimu.
„Zbláznil jste se?“ zasípu.
Kakashi se usměje.
„Neptala jsi se, co to udělá! A teď... znovu!“ koukne na mě přísně.
Už chápu, proč chtěl, abych se svlíkla. Sice nerada, ale poslechnu...
Vylezu nahoru ---- upnu šňůru --- Kakashi zatáhne --- bum, jsem ve vodě!
Podruhý... bum a jsem ve vodě, potřetí..., počtvrtý!
Ani se toho druhého kůlu nedotknu, poledne se vystřídá s odpolednem a už je tu noc! Cvičila jsem celý den. Takhle jsem se ještě v životě nekoupala! K páté odpoledne mi to začalo jít! Už se dotknu toho kůlu nohou!
„Výborně, Ake! Končíme! Zítra budem pokračovat! Hodně jsi se zlepšíla! Takový pokrok za jeden den jsem nečekal! Pojď ven! Ať uschneš!“ zavolá Kakashi a já vyplavu na břeh.
Kakashi nanosí dřevo, pak udělá pár pečetí, zařve Katon: Goukakyuu no Jutsu. A už se hřeju mega vatrou! Za chvilku jsem suchá a zrovna, když se chci jít obíknout, zaslechnu zakřupání větviček. Postavím se do bojové pozice a vyčekávám, jak mě to Kakashi učil! Za chviličku se zahýbe hřoví a vyleze z něj... Minato! Mylím, že netušil, že tu někdo je, protože se tváří podobně jako já! Oba stojíme, čučíme na sebe a oba jsme zticha. Já se rozhoupu první, páč zafouká vítr, začne mi být zima a dojde mi, že jsem ve spoďárách. Znovu zrudnu, snad ještě víc než prve, a s koktáním ze sebe vydám:
„Co tu to... děláš?“
On se trochu vzpamatuje...
„Jsem na procházce!“ řekne.
Pak mě sjede pohledem. Já se rychle otočim a začnu se oblíkat. Když se otočim, už tam není, naštěstí! Pak se rozloučim s Kakashim, zaběhnu do lesa a tam už čeká Deidý, vezme mě na lítacího ptáka a odveze domů. Nemusim se koupat a tak rovnou zapadnu do postele!