Zodpovědnost Lásky
Shrnutí: Sasuke a Itachi se konečně střetnou v souboji na život a na smrt. Naruto chce svému milenci pomoci, ale podaří se mu to? Trošku shounen, takže...
Naruto pociťoval tíhu veškeré jeho zodpovědnosti. Cítil, že slib, který kdysi dal, se rozpadal v prach, jako se rozpadla i láska mezi nimi.
Běžel rychle, tak jak ho to sám Sasuke naučil. Věděl, že stačí jen pár minut zpoždění a jeho přítel by již byl ztracený.
Uvědomoval si, že snad by mu mohl pomoci i tým Hebi , ale na to nespoléhal. Sasuke byl vždy sám, co se jeho pomsty týče. Ačkoli by rád řekl, že předtím měl jistotu v jeho lásku, dnes to již říct nemohl. Vše, co vídával, byl jen netečný a smutný obličej prostý jakéhokoli citu kromě nenávisti. Pamatoval si, že za celou dobu, co spolu chodili, se Sasuke ze srdce usmál jenom jednou.
Noha mu uklouzla na vlhkém stromě, když utíkal a málem by upadl a zranil se, kdyby se nechytil větve, hned se však zase vyšvihl na nohy a pokračoval. Již byl blízko, dokonce i cítil jeho chakru, a tak přidal ještě víc do kroku. Nechal za sebe pracovat vítr, který ovládal, a trochu se jím popoháněl. Dosud po celou dobu, co běžel, byl v temném lesu, kde svítilo světlo jenom minimálně, ale jakmile uběhl dalších pár metrů, objevilo se před ním světlo. Zrychlil ještě víc, dokonce i začal cítit, že trocha Kyuubiho chakry se mu vlévala do chakrovodů, ale i tak mu to bylo jedno. Světlo se přiblížilo.
V jedné chvíli byl v lese tak temném a smutném jako jeho duše právě teď a ve druhé byl na něčem, co kdysi byla louka.
A na ní stál on!
Plačící, zoufalý nad hrobem jeho bratra, který, jak se po tom všem ukázalo, byl nevinný. Naruto přeběhl tu krátkou vzdálenost a ač věděl, že tu někde byli ti ze Sasukeho týmu, objal ho.Kupodivu Sasuke ani nebyl překvapený, podle toho, jak ovinul ruce kolem jeho pasu a zabořil hlavu do jeho ramene.
„No ták nebreč," zašeptal jemně Naruto.
Cítil na sobě pohledy několika lidí, ale jemu to nevadilo. V životě by nemohli pochopit to prazvláštní pouto, které je spojovalo.
„Tvá bolest je má bolest," zašeptal Naruto se slzami v očích. „Tvůj smutek je můj smutek," zamumlal a posadil jeho i sebe vedle kříže. „Tvé srdce je srdce mé," řekl a položil na pravou polovinu jeho hrudníku svou ruku, aby uslyšel to podvědomé doki doki. „A mé srdce je srdce tvé," vzal drobnou světlounkou ruku a položil ji na svou hruď. „Přes naše pouto se nic nedostane. Aishiterou, Sasuke, Aishiterou!" šeptal, když přibližoval svá ústa k jeho.
Aishiterou japonsky znamená Miluji tě.
Tato povídka vznikla na cestě vlakem z Ruska do ČR.
Říkala jsem si, že bych měla něco napsat, protože se pokouším splnit přání lidí na mém blogu. Již jsem splnila recenzovou část, lekce japonštiny a pár dalších, a tak mi zbývá už jenom dodělat povídky.
Tahle povídka byla sepsána jako reakce na poznámku jedné mojí kamarádky na DA. Byl tam obrázek Sasukeho plačícího nad hrobem Itachiho (tedy nevím, jestli zrovna nad hrobem) a ona připsala poznámku že doufá že tam přiběhne Naruto a obejme ho (což se nestalo, protože Naruto byl nevím kde!) Proto vzniklo toto.
Mise O: Na Konohu netypická tematika, dnes už by asi neprošla
Přijde mi tedy, že v „realitě“ byl vztah těch dvou zajímavější, že když se z toho sebere ta bratrská rivalita a zůstane jen u kladných citů, tak to trochu ztrácí kouzlo a ani naznačené erotično nemá šanci to kouzlo nahradit. Děj i pocity jsou tu popsány sice s použitím vzletných frází, ale nějak v tom necítím život. Celkově ta popisovaná situace je fajn, dalo by se z ní vytřískat hodně emocí, kdyby si s tím čloěk více pohrál a vcítil se do toho.
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.