New generace 18- Ty jo !!! To jsou balóny !!

„Ahojky Ake! Jé, tobě to sluší, zlato!“ křičí máma, hned jak vyleze z kuchyně. Trošku vyděšeně uskočím dozadu. Má na sobě tak stoletou kuchyňskou zástěru, pokecanou ani nevim čim, ve vlasech, na tváři i na rukách jakýsi těsto a celej dům smrdí divnym kouřem.
„Mami? Co to je?“ vyděsim se.
„Učím se vařit zlato! Dneska mám službu v nemocnici, nechceš tam se mnou zajít? Měla bych tam být jen chvilku,“ usmívá se od ucha k uchu.
No co, mám tvrdnout tady nebo někde jinde..., nakonec kývnu.
„To bude fajn a zítra bychom mohly večer něco podniknout! Je pátek! Já nemám službu, ty nemáš školu! Co ty na to?“ řekne mamča a vleze do kuchyně.
„No, jasně! Můžem třeba do kina a nebo na ten super mňam rámen!“ vyhrknu a už teď se mi sbíhají sliny.
„To je skvělý nápad! Mohly by jsme zajít do kina a pak i na ramen!“ kývne máma a hodí něco do hrnce. Ozve se rána jako z kanonu. Všude je černej kouř. Začnu kašlat jak o život.
„Co to bylo?“ vyhrknu a snažím se otevřít okno, začínám se vážně dusit. Asi po deseti minutách se kouř jakž takž rozptýlí a já změním svou dosavadní divně fialovou barvu na lidštější růžovou.
„Co to sakra bylo?“ vyhrknu trhavě a pořádně se rozkašlu.
„No, zapomněla jsem že se nemá plyn hasit vodou přímo na sporáku !“ uculí se máma. Já se plácnu do čela. To i můj vlastní otec umí v kuchyni něco! A ona snad neumí zapnout ani mikrovlnku! Počkat, ona žádnou nemá. No nic. K večeři byly nakonec rohlíky s máslem. Myslela jsem, že při tomhle pokrmu se nemůže nic stát, ale opak je pravdou! Matinka si stihla ještě uříznout prst a k tomu zničila prkýnko! Ještě že jsem po otci! Pak máma zavelí, že odcházíme. Vyběhnu do svýho pokoje a převlíknu se z toho hrozného dresu co máme na tělák a vezmu si kraťounký modrý šaty na ramínka s drobounkýma bílýma kytkama. Seběhnu dolů a zářivě se na mamku usměju.
„Jdeme!“ řeknu a vyrazím ke dveřím. Společně si pomalu projdem Konohou. Koukáme do výloh, mamka mi slibuje, že mi koupí něco na sebe. Tak to chci vidět! Dojdeme k tý velký budově pomalovaný grafity a vlezem velkými dveřmi dovnitř.
„Ahoj, Sakuro. Jé a ty jsi kdo?“ zeptá se mě nějaká žena. Ehm, žena. Připomíná mi spíš krávu! Teda jako ne urážkou ale podobou! Takový prsa! Ta musela mít nejmíň čtyři plastiky! Vypadá tak na dvacet, ale ty kozy, ehm... prsa, nemůžu od nich odtrhnout pohled! Ne že bych byla na ženský nebo tak něco, ale takový balóny jsem ještě neviděla.
„...dcera Ake!“ slyším mamčin hlas a konečně se odtrhnu.
„Ahoj, Ake, já jsem Tsunade,“ řekne.
„Tsunade-sama mě naučila všechno, co umím a navíc je to nejlepší medical ninja na světě!“ řekne mamka a usměje se na ní.
„Moment, vždyť vám je tak dvacet a mámě tak třicet pět, tak jak to, že jste její sensei?“ nechápu.
Ony se obě začnou hlasitě smát.
„Co je tady vtipného?“ mračím se.
„Tsunade je už 81 let!“ směje se máma. Moje pusa se spustí tři patra pod zem.
„Cože?“ vykulim oči div mi nevypadnou.
„Použila jsem speciální jutsu!“ usměje se Tsunade.
„Fíha, to mě musíte naučit!“ hvízdnu.
Mamča i s Tsunade se začnou smát.
„Jak vám mám říkat?“ optám se.
„Jak chceš!“ odpoví mi.
„Třeba... babča Tsunade!“ ušklíbnu se.
Ona najednou jaksi zbrunátní.
„Tak mi říká Naruto, můžeš se ho zeptat, jak dopadl!“ procedí skrze zuby.
„Ale no, tak babi!“ usměju se.
Chvilku na mě kouká. Pak zatne ruku v pěst a udeří do zdi. Ta se okamžitě rozpadne na malinkataté kousíčky. Tsunade se na mě otočí s pohledem řekni-babča-a-zabiju-tě !
„Tak to byl mazéc!“ vykřiknu.
Ona na mě chvilku kouká.
„Líbíš se mi, Ake, jsi sebevědomá a nebojíš se!“ usměje se.
„Oki, takže ukážete mi nemocnici, babi?“ zakřením se.
Ona se zamračí. Pak se ale rozesměje.
„Jasně, vnučko!“ řekne a chytí mě kolem ramen. Nejdřív mě těma prsama málem udusí, ale pak už je to v pohodě. Je celkem milá. Až o pár hodin později se dozvídám, že ta osoba, které řikam babi byla hokage, a k tomu je živoucí legenda - velká Tsunade Sannin! Mazec na druhou!