New generace 13- "Nevim, jak se dostat domů!Pomůžeš mi ??"... "Jo.. ale něco za něco !!"

„Ahoj Minato!“ usměju se na něj nevinně.
„Co chceš?“ vyštěkne na mě a ani se na mě nepodívá.
„No..., víš..., já..., no...,“ začnu.
„Tak už se vyžvejkni!“ prskne a rázně zabouchne dvířka.
„Fajn. Nevim, jak se dostat domů!“ rezignuju. Kouknu na jeho obličej. Takovej úšklebek jste ještě neviděli!
„A kde máš ty svý dvě kámošky?“ ušklíbne se.
„Nevim, ... někam odešly! Prosím, pomoz mi!“ řeknu, i když bych ho nejradši uškrtila.
„Takže velká Akatsuki mě tady prosí? Hm...?“ usměje se vítězoslavně. Mám chuť ho zkopat. Zmlátit. Chci skákat a něco rozbouchat. Chci křičet.
„Jo,“ pípnu.
„Tak fajn, ale ty uděláš něco pro mě, jasný?“ ušklíbne se.
„Ok!“ řeknu, a radši nekoukám na jeho vražedně vyhlížející oči. Co po mě asi bude chtít? No ale co, nikoho jiného tu neznám a sama to nenajdu. Můžu jen doufat, že není postižený nějakou úchylkou, sexuální myslím. Navíc, ... a co, mám přece povolení zabíjet! xDD.
Sbalí si věci, vezme si batoh a vyjde ze školy. Já poslušně cupitam za ním. Ani se nepoznávám. No ale co, ...
Sice to tu neznam, ale jdeme myslim jinudy, než jsem šla do školy. Co když mě chce zatáhnout do nějakého křoví? A znásilnit mě? Nebo mě okrást?
„Ku...kudy to jdeme?“ vyjeknu, a nenápadně vytáhnu kunai. On se ani neobtěžuje otočit.
„K nám...“ řekne a jde dál.
„Jak,... jak to myslíš, k nám?“
„No řikal jsem ti, že mi pomůžeš!“
„Po... pomůžeš, ... s čím?“
„To ještě uvidíš.“ Pomoc! Ten pohled je vážně děsivej! Začínám se bát! Ale jako vážně!
Jdeme ještě pěkně dlouho, až dojdeme k velký bráně, na který je velkym písmem napsáno "Uchiha". Ty brďo, takej bejvák! No, jdeme dál. Je tady spousta lidí. Skoro všichni něco trénujou. Jdeme dál, až k největší budově.
„To je sídlo hlavní rodiny Uchihů, ale ty lidi, co jsi viděla, to jsou většinou členi Hyuuga klanu. Takže z klanu mamky. Tátův klan vyvraždil Itachi Uchihi.“ řekne.
„Jo, toho debila znam!“ usměju se. On jen zavrtí hlavou. Jdeme do domu. Zatím co on se ledabyle zuje, hodí bágl na zem a jde dovnitř, já čučim, jak kdybych spadla z višně na znak. Pokud jsem řekla, že máma má velkej barák, tak si ho představte tak čtyřikrát větší! Co po mě tady bude chtít?
„Takže ty - uděláš za mě všechny práce a já ti pak ukážu cestu domů.“ ušklíbne se, a plácne sebou do křesla. Já jen otevřu pusu a čumim.
„Cože?“ vyjeknu.
„Tak to ani náhodou!“ vykřiknu a odcházím.
„No jak myslíš, jenže Uchiha čtvrť je na úplně jiný straně, než tvůj domov! Jsem zvědavej, jak to najdeš.“ ušklíbne se na mě. To snad ne!
„Tak fajn, co mám udělat?“ rezignuju.
On se jen tajemně usměje. Pomoooooc!