Ochrana

Byl nebývale temný a deštivý den. Nikde nebylo vidět ani človíčka, až na jednu osobu. Osoba stála nad kamenným hrobem, obsypaným květy. Osoba stála nehnutě a tiše plakala. Doma na ní čekali její přátelé, její rodina. Náhle se ta osoba pohnula a položila na hrob růži. Barvu měla rudou jako krev a byla oslnivě krásná.
Přestávalo pršet. Už padaly jen nepatrné kapky a foukal mírný vítr, který si začal pohrávat s jejími růžovými vlasy. Slzy jí stále ztékaly po tváři a vypadala sklesle a zamyšleně.
Náhle se tichem ozvalo slabé: “Proč?“………“ Proč si to udělal? Mohl si teď žít, ale ty si místo toho, aby jsi se zachránil, jsi položil svůj život za můj. Miluji tě za to, ale i nenávidím. Vidíš, ani jsem ti nestihla poděkovat. Vím, že je na to pozdě, ale dřív sem se sem sama neodvážila. Děkuji ti za to, co jsi pro mě udělal. Budu se snažit žít tak, aby tvá oběť nebyla zbytečná. sbohem. Někdy za tebou zase přijdu.“ Zaznělo ze Sakuřiných úst bolestným a slabým hlasem.
Mezitím přestalo pršet. Mezi černými mraky začaly prosvítat paprsky slunce. Byla to nádhera, ale to Sakura nevnímala. Jen se krátce podívala na oblohu a potom zpět na hrob ze studeného kamene. Jen letmo se pousmála a otočila se k odchodu. Myslela na všechny chvíle, které s ním prožila. Na ty krásné, ale i nepříjemné. Stále viděla jeho obraz před sebou a nemohla se ho zbavit. Ale teď to bylo trochu jiné. Připadala si jinak. Neměla už takový stesk. Z nějakého důvodu jí doprovázel pocit, že je tady s ní. Že jí střeží a ochraňuje.
S tímto pocitem odcházela a jen řekla: „Zůstaneš navždy v mém srdci, Sasuke.“