New generace 12- Super jako by nestačilo že máme úču sirénu... ještě se nedostanu domu !!

Sora mě vede přes dlouhou chodbu.
„Kam…kam to jdeme?“ ptám se já a snažím se vyhýbat lidem, co do mně ustavičně narážejí.
„Musíme za školníkem, aby ti dal skříňku!“ usměje se Sora a strčí do nějakého kluka, až zapadne do té svojí skříňky.
„Musíš být trochu drsnější!“ mrkne na mě a táhne mě dál.
„Brý den! Prosím, máme tady novou holku, mohl by jste jí dát skříňku?“ vřískne do nějakých dveří. Z nich se vyvalí tlustý chlap. Divím se, že ho ty nohy vůbec unesou.
„Ahoj, já jsem školník a všichni mi říkají školník!“ usměje se. Já na něj čumim jak na blba.
„Jo, já jsem Ake a řikají mi Ake.“ řeknu nakonec. Jdeme nějakou chodbou a on mi cosi říká. Nějak ho ale vůbec nevnímám. Příjdeme až k jakýmsi dvěřím. Vedle nich jsou čtyři skříňky.
„Tak tahle bude tvoje!“ usměje se školník a podá mi klíček. Poděkuju a otevřu jí. Fajn, tak sem se mi nevejde ani jedna učebnice, natož to, co si sem chci dát! No ale co mam dělat, ještě že tu budu jenom chvilku! Naházím si tam věci, zamknu jí a letim za Sorou. Před třídou mě zastaví taková blonďatá koza.
„Ahoj! Ty jsi Ake?“ usměje se.
„Asi!“ odpovím znuděně.
„Já jsem Ino Yamanaka! Jsem tvoje nová učitelka! Znám tvou mámu!“ řekne.
„Bezva!“ usměju se, i když v duchu bych jí zabila.
„Tak pojď, představím tě třídě.“ řekne a táhne mě za sebou.
„Ticho! Tichoo! Klíííd!“ zaječí tak, že mi to rve uši.
„Třído, chtěla bych vám představit novou spolužačku! To je Akako Haruno z Červeného Písku! Bude tu jen na pár týdnů, než udělá zkoušky! Chovejte se k ní hezky.“ Při tý Akako bych jí urazila palici.
„Ake, no..., sedni si třeba k... Minatovi!“ řekne a ukáže na místo vedle toho magora. Oba vykulíme oči.
„Néé prosíím !“ zaúpíme jednohlasně.
„Prosím, to je... je to moc vzadu, já bych odtamtud neviděla!“ vyhrknu rychle. Hahá a problém je zažehnán!
„Tak dobře, sedni si do první lavice k Ichirovi!“ rozhodne nakonec. No super, budu sedět před tou sirénou. Bezva. Ale aspoň bez něj!
Když jdu kolem, zahlídnu vražedný pohled Sory. Nevině se uculím a plácnu sebou na židli.
„Ahoj Ake!“ usměje se Ichiro.
„Ahoj!“ opětuju to. Třeba to nebude až tak hrozný!
Hahá, zvládla jsem první den! Super. Jen dvacet lidí se mě ptalo na Akatsuki! Super! Když zazvoní na poslední hodinu, sbalím si věci a vstanu. Kouknu na Soru, která ke mně běží.
„Ty, ty, tý!“ začne.
„Já nic!“ zamrkám. Sora se začne smát.
„Ty máš takový štěstí! Já chci taky sedět s ním!“ udělá ubrečenej obličejíček. Já se taky začnu smát.
„Neboj, budu tě o něm informovat!“ ušklíbnu se.
„Kde je Leila?“ zajímám se.
„Támhle!“ ukáže na ni Sora. Leila běží z poslední lavice ke stolu Ino.
„Mimí, prosím tě, nemohla by jsi mi půjčit padesát korun na oběd ?“ zeptá se hláskem pětiletý holčičky.
„Jasně zlato!“ usměje se Ino a podá jí peníze.
„Děkuji!“ usměje se a dá jí pusu. Pak se obrátí a běží k nám. Takže Leilina matka je Ino? Jashin! Ty jsi jí teda dal!
„Pojďte se mnou, potřebuju cíga!“ mrkne na nás šeptem a vyběhne ze třídy. To je ale mrcha!
Obě zakroutíme hlavami a vyběhneme za ní. Nejdřív tak tři hoďky hledam tu zatracenou skříňku,pak se tři hodiny snažim rozmlátit ten degešní zámek a pak nemůžu najít jistou učebnici. Skvělý. Když se konečně vybatolim ze školy, holky jsou fuč.
„Zrádkyně!“ procedim skrze zuby. Co teď? Domů netrefím ani náhodou. Kouknu zpět ke škole. Mam jen jednu šanci!