Co bude dál?-8

Moje pečeť se začala zase rozrůstat, ale tentokrát sama od sebe. To určitě Orochimara. Dával mi znamení, že už mam jít. Tak to si nevybral moc dobrou chvíli. Nabrala jsem co nejvíc chakry prstem nabrala krev z ramene a přivolala metrového vampýra a odletěla pryč od nich.

"Konečně si tady! Aspoň že ty si to přežila." Vychrlil na mě Kabuto hned jak jsem se dostala k místu, odkud mě volal.
"No…Málem ne." Podotkla jsem. Celá zmatená jsem se ptala: "Co se tu stalo? Co tu vlastně děláte? To už kluci dobojovali?"
"Počkej chvíli, hned ti to povím." umlčel mě Kabuto a začal vysvětlovat proč mě odvolali od rozdělaného boje: "Toru i Hisashi jsou mrtví…"
"Mrtví?" zděsila jsem se.
"Ano, stejně jako ty bojovali se dvěma protivníky a oba prohráli. Tak jsem nechtěl ztratit i tebe…teda, my." Vysvětlil mi zmatenou situaci a čekal na mojí reakci.
"To není možný! Toru porazily? Kdo to byl? Jak se to stalo?" zahrnula jsem Kabuta otázkami ve snaze pochopit co mi to tu vykládá. Vyděšená s otevřenou pusou sem civěla na Kabuta a očima jsem ho prosila, aby mi řekl že to není pravda. Uslyšela jsem kroky. Je to Orochimara, plíží se jako had.
"Takže si to přežila? Jak pozoruhodné" ne zrovna mile mě přivítal. Byla jsem tak zmatená, že jsem jenom tiše stála. Nemohla jsem mluvit, ani se pohnout. Tělo mě neposlouchalo. Byla jsem tím strachem z Orochimara úplně svázaná.

Venku začalo pršet, a na jeskyni bubnovaly kapky deště. Orochimara došel až ke mně. Stála jsem bez hnutí. Bylo takové ticho, že jsem slyšela tlukot svého srdce. Bylo jako o závod, a instinkt mi radil, abych ihned utekla. Ale ten strach mě ochromoval. Kabuto zatím odešel. Tohle bylo jenom mezi hadem a mnou.

"Víš, Hizashi neumřel v boji, jak ti Kabuto řekl…"