Byl jsem s ním...

Prožil jsem celé jeho dětství...Všechna osamělá rána, smutné večery a probrečené noci.
Viděl jsem, jak se od něj všichni odvracejí.
Slyšel jsem jejich pomluvy, nadávky a výsměch.
Cítil jsem jeho bolest – a začínal jsem ho mít rád.

Přišla léta strávená v akademii...
Byl jsem s ním, když ovládl své první jutsu.
Byl jsem s ním, když se poprvé zamiloval.
Byl jsem s ním, když se stal geninem.
Tehdy byl šťastný – a já s ním.

Po tolika otravných a nudných úkolech konečně pořádná mise! Ale zábavný výlet se změnil v boj o život...
Byl jsem s ním, když padal vyčerpáním.
Byl jsem s ním, když mu jeho nejlepší přítel zemřel v náručí.
Byl jsem s ním – a cítil jsem jeho zoufalství. Cítil jsem jeho nenávist... a vztek!
Tehdy mě poprvé požádal o pomoc a já jeho žádosti vyhověl.

Stejně jako dnes... ve chvíli, kdy už neměl vlastní sílu, kdy jedinou možností bylo rozdělit se. Slíbil jsem, že mu pomůžu, a on mě propustil z vězení.
Po tolika letech jsem se nadechl čerstvého vzduchu, po tolika letech...
Otočil jsem se a poprvé po tolika letech pohlédl do těch nevinných modrých očí. Usmál se svým roztomilým úsměvem... a já ho zabil. Zasáhl jsem ho do břicha, jak symbolické!
Ještě chvíli se na mě díval, a potom bezvládně padl k zemi.
Nezeptal se mě: „Proč?“ Nemusel. Znal tu odpověď,... stejně jako já.
Jsem démon. A démon umí jen zabíjet...

-------------