Mise čáp- Kde se berou děti?

Náš novopečený tým 7 si to spokojeně seděl na střeše jakési budovy a snažil se prolomit takovou tu bariéru, která sídlí mezi ještě-před-chvílí-cizími lidmi a brání nám ve slovech.
„Co kdybychom se představili? Že já se vůbec ptám, když tady tomu velím,“ usmál se spokojeně Kakashi při slovech ‚já‘ a ‚velím‘. Zaklapl knížku, kterou až doteď s nadšením studoval.
„Nejsme v žádné seznamce, ne, dattebayo? Co chcete vědět?“
„Však víte… Co máte rádi, koho nemáte rádi ( předem upozorňuji že slovo ‚vás‘ vám jen tak neprojde), nějaký ty sny, koníčky, čísla vašich kreditek a podobně… Začne ta ježatá blonďatá hlava, co mi tak leze na nervy.“
Naruto se ohlédl za rameno a když žádnou ježatou na nervy jdoucí hlavu neviděl, chopil se slova: „Mé jméno je Uzumaki Naruto. Jsem sirotek, takže mě můžete litovat. Mám rád ramen, ramen, ramen, ramen, ramen, dattebayo, ramen, ramen, jednou se stanu Hokage, ramen, ramen, ra-“
„Dobrá, pochopil jsem,“ přerušil ho Kakashi. „A teď ta růžovovlasá, co tak nenápadně pošilhává po tom Uchihovi.“
Sakura pochopila hned, vynalezla nový odstín rudé, nervózně se usmála a spustila: „Jmenuji se Haruno Sakura. Mám ráda –nebo spíš miluji- Sasu… Můj sen je mít svatbu se… Můj koníček je pozorovat Sas…“
Inner Kakashi: Dneska je to samej úchyl.
„A nenávidím… Když po mě Naruto šlehá ty svoje vášnivý pohledy!“
„To říkáš teď, ale počkej, jak si to oblíbíš,“ namítl uraženě jmenovaný.
„Dobrá, nechte si to na nějakou osamělou chvilku. A teď ten chladnej gelohlávek, co po mě vrhá ty opovrhující pohledy.“
„Jsem Sasuke, Uchiha Sasuke. Hodně věcí nesnáším a málo věcí mám rád. Ještě spím s medvídkem. Mám cíl: obnovit svůj krásný klan a zabít jistou osobu…“
„Počkej, počkej, počkej,“ přerušil ho sensei a poprvé za celou dobu projevil špetku zájmu. „Říkal jsi, že chceš obnovit svůj klan... Jak to ale chceš udělat? No?“
Sasuke zrudl víc jak rajče, Rudá planeta byla oproti němu růžová, Hinata by žárlila…: „No… Obnovit klan… Však víte… Mít děti?“
Naruto vyprskl smíchy, až málem přišel o svojí zubní protézu, Sakura znervózněla a zároveň jí po Sasanových slovech svitla malá naděje. Kakashi se zatvářil vážněji než kdokoliv jiný v současném tisíciletí a potom položil tu nejtrapnější otázku, kterou můžete položit psychicky labilnímu puberťákovi: „A víš, kde se berou děti?“
P O L K
Sensei se nebezpečně zašklebil.
„No, ono... tamto... Sakra, rodiče zemřeli dřív, než jsem se stačil zeptat…“
Úsměv à la Grinch: „Víte, můj nový týme. Původně jsem vás chtěl potrápit takovou hloupou zkouškou s rolničkami, ale tohle je mnohem lepší. Vaše první –ale neoficiální- mise zní takto: Vysvětlit Sasukemu, kde se berou děti.“

Sasuke si sedl na lavičku v parku a pohled upřel na Naruta.
„Tak teda vysvětluj!“ poručil si a z kapsy vytáhl poznámkový sešit a tužku.
Naruto se posadil vedle něho. Byla to přeci první mise- první krůček k fajnový kanceláři Hokageho. Musí to zvládnout! Najednou mu ale došla krutá realita, že i on sám neměl tak zcela jasno v tom, kde se tu všichni vzali… A i to málo, co věděl, mu bylo trapné říkat nahlas.
„No, víš… Když má přijít na svět nějaký mimino, dattebayo, přiletí… čáp.“
„Čáp? Kdo ho volal?“ zeptal se Sasu zaujatě.
„No víš, dva lidé, když už jsou manželé… prostě ho zavolají…“
„Jak?“
„No oni… TELEFONEM!“
„Kde seženu číslo na takovýho čápa?“
„Tohle vzdávám. Tohle už je A-ranková mise a na to já ještě musím trénovat. Jdi se zeptat Sakury,“ rezignoval sklesle Naruto.

„Sakuro, ty nemáš ráda mě, já nemám rád tebe-“
„Ale já tě mám ráda!“
„Dobrá… Ty máš ráda mě, ale já nemám rád tebe. Musíme však spolupracovat, abychom zvládli naši misi, rozumíš?“ zeptal se Sasuke.
„Takže… kde se berou děti… Na co máš ten sešit?“ vykulila Sakura oči.
„Abych si psal poznámky, kreslil náčrtky a hrál piškvorky, jestli mě začneš nudit.“
„Hm… Děti… To když se dva lidi mají rádi-“
„Zavolají čápa, to vím,“ přerušil ji, hrdý na to, že ví alespoň něco.
„Čáp?“ zhrozila se Sakura. „Ale prosím tebe, to se povídá malým dětem!“
„...“
„Jak už jsem říkala. Když se dva lidé –muž a žena- mají skutečně rádi. Milují se…“ pomalu se k němu přibližovala.
„Co potom?“ přerušil jí a odtáhl se, aby se ubránil jejímu polibku.
„No, teď to začíná být těžký ne vysvětlování… Zkrátka milují se a jsou rozhodnuti, že chtějí založit svoji vlastní rodinu… A pak… … Ty si hraješ piškvorky?!“
„Nemůžeš mi to mít za zlé! Úplně se v tom zamotáváš, takže z toho usuzuji, že víš stejný nic, jako já.“
Protože bylo Sakuře trapně a chtěla se vyhnout dalšímu vysvětlování, uznala, že má pravdu.

Sasuke posmutněle seděl ve stínech stromů a pomalu se smiřoval s tím, že se asi nikdy nedozví celou pravdu. Naruto ani Sakura mu to nedokáží vysvětlit –nuly dvě pitomý- a nakonec to bude všechno jeho vina, že nesplnil misi.
„Tak jak to jde?“ zeptal se povědomý hlas.
„Kakashi-sensei? Co vy tu děláte?... No to je jedno… Naše mise jde kolmo dolů… Ani jeden z nich mi není schopný vysvětlit, kde se berou děti. To je to tak náročný?“
Kakashimu zrudl jediný viditelný kousek obličeje, ale posadil se vedle svého žáka.
„Čteš knížky?“ zeptal se otcovským hlasem.
„Harryho Pottera, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Růženku a-“
„Měl jsem na mysli trochu dospělejší knížky,“ plácl se Hatake do čela.
„Copak Růženka není pro dospělé?“
„Mám tu takovou knížku. Jmenuje se Icha Icha Paradise. Jestli si ji přečteš pozorně, měl bys najít odpovědi na všechny otázky, které tě trápí,“ Kakashi se postavil, podal žákovi již zmíněnou knížku, povzbudivě ho poplácal po zádech a nechal ho samotného.
„Icha Icha? To zní dobře,“ otevřel knížku na první stránce a dal se do čtení…

„S radostí vám oznamuji, že jste splnili svojí první misi... Samozřejmě s mojí pomocí, ale uznám vám to.“
„Ale senseii, kde je Sasuke?“ zeptala se ustaraně Sakura.
„Sasuke? Pravděpodobně ještě rozdýchává ten nával informací…“ mrkl spiklenecky.

U Sasukeho doma:
„Ta k-k-kniha… Brrrr… Tak takhle to chodí?.... Myslím,… že zůstanu jenom u toho bodu se zabitím brášky. A potom… Potom se dám k mnichům a budu žít v ústraní… Jo, opat Sasuke… MUHEHEHE!“