Navždy můj příteli

Je tady moje nová povídka. Konečně po dlouhé době se mi jedna z mích povídek líbí a to je co říct. Jenže záleží jen na vás, jestli se bude líbit i vám :)

„Jdu tam,“ oznámil blond’atý ninja
„Né Naruto, stůj!“ vykřikla růžovláska, ale chlapec ji neposlouchal. Bezhlavě se pustil do běhu temnou chodbou.
Konečně ho našli. Konečně ho zastaví a společně dostanou. Jenže on, blond'atý shinobi, pocit’oval něco jiného. Měl vztek. Na něj. Že to vůbec udělal a tak neférově opustil svůj domov a všechny tam nechal.
Řítil se dopředu. Růžovláska a inkoustový ninja se hnali za ním.
„Stůj!“ křičeli oba dva, ale Naruto je neposlouchal. Musí ho dostat dřív než oni.
Okamžitě změnil směr. Zahnul doprava a snažil se vynaložit všechnu svou sílu do běhu, aby ho nedostali. Začal kličkovat v chodbách. Snažil se je setřást a přitom se dostat jako první k němu.
„Co to dělá?“ uslyšel chlapec v dálce dívčí hlas. Sám pro sebe se ušklíbl.
„Pitomci,“ řekl a dál kličkoval. Po chvíli už je neslyšel. Ani jejich kroky ani jejich hlasy. Zbavil se jich. Vytáhl mapu podzemních chodeb a snažil se zjistit, kde přesně je. Zorientoval se a vrátil se do té temné chodby, která vedla přímo do jeho komnaty.
Už neutíkal. Šel pomalu a v obličeji mu hrál výraz plný vzteku, nepochopení a zároveň bylo vidět, že je rád. Konečně ho našli.
Chytil za kliku a nezdržoval se s opatrným otevíráním. Roztřískl dveře a vrazil dovnitř s křikem.
„Kde jsi ty zrádče?!“ rozlehl se jeho hlas po prázdné místnosti.
„Hledáš snad mne,“ ozvalo se z temného koutu. Za stolem seděl mladý Uchiha. Neotočil hlavu na příchozího. Jen zíral na zed‘ před sebou.
„Vstaň,“ řekl Naruto.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ odvětil Uchiha.
„Dělej! Vstávej!“ vykřikl blond’atý Uzumaki a přiložil ze zadu Sasukemu kunai ke krku.
„Tím si nepomůžeš, mě neporazíš,“ prohodil výsměšně Uchiha a vstal.
„Podívej se na mě,“ řekl tiše mladý chlapec a uhnul s kunaií. Černovlasý Uchiha otočil hlavu a zaměřil svůj pohled na rozčileného Uzumaki.
Chvíli se na sebe dívali, ale pak se stalo něco neočekávaného. Oba, jako by si četly myšlenky, se objali. Stáli tak hodnou chvíli.
„Proč si odešel?“ zeptal se Naruto.
„Musel jsem, potřeboval jsem sílu,“ odpověděl Uchiha.
„Jsi zrádce,“ řekl tiše Uzumaki.
„Ano, to jsem,“ neodporoval Sasuke.
Stále stáli v objetí. Bylo ticho. Po chvíli uslyšely kroky. Do místnosti vstoupily dvě postavy.
„Sasuke, Naruto,“ ozval se překvapený hlas mladé kunoichi.
Sasuke zvedl hlavu z Narutového ramene a podíval se na ni. Stále však ti dva stáli v objetí.
„Slyšel jsem, že jsi silná,“ prohodil Uchiha směrem k Haruno Sakuře.
„Záleží na tom v jaké jsem situaci,“ řekla a usmála se na něj.
„Takže mě by jsi zabila, co,“ prohodil s úsměvem Sasuke.
„To nemůžu vědět, dokud to nezkusím,“ prohodila kunoichi a přistoupila blíž k těm dvěma. Naruto stále pevně svíral Uchihovo tělo. Sasuke dělal to samé s tím Narutovím. Pak Uzumaki zvedl hlavu a podíval se mladému černovlasému shinobi do očí. Chvíli se utápěl v jejich černi a pak udělal něco, co všem vyrazilo dech. Vrazil kunai držící stále v ruce Uchihovi do zad.
Ten vyprskl krev Sakuře přímo do obličeje. Ta zděšeně vykřikla a zavřela oči. Sai k ní přiskočil a chytl ji, aby nespadla.
Uzumaki stále hleděl do černě Sasukeho očí. Vytáhl kunai a zabodl ji kousek vedle. Mladý shinobi vyplivl opět krev, ale i přesto se usmál.
„Takže jsi potrestal zrádce,“ řekl. Uzumaki se také usmál.
„Přesně tak, aspoň víš o co mi šlo,“ zasmál se mladý blond’atý shinobi a znovu zapíchl kunai do Sasukeho zad.
„Přestaň Naruto!“ rozkřičela se Sakura. Sai ji však pevně držel, aby k nim nemohla.
Pak se místností rozlehl řev. Patřil mladému a jedinému přeživšímu z klanu Uzumaki. Z jeho zad mu trčela rukojet‘ meče. Špička vycházela jeho hrudí a mířila vysoko k obličeji Uchihy.
„Je po všem, co,“ usmál se Uchiha.
„Ještě ne,“ prohodil Naruto a z úst mu vytekla krev. Z posledních sil vytáhl kunai ze Sasukeho zad a odhodil ji pryč. Konečně se ti dva pustili z objetí. Uchiha prudce vytáhl meč z Narutova těla. Znovu se ozval výkřik a všude stříkala krev. Uzumaki padl na kolena. Vykašlával krev. Pak pomalu zvedl hlavu a chytl Sasukeho za ruku ve které držel meč. Mladý Uchiha se sotva držel na nohou. Naruto jeho ruku s mečem zvedl a s námahou se postavil. Přistoupil těsně k černovlasému shinobi a opřel se o něj. Jeho ruku stále svíral ve své. Pomalu ji zvedl do výšky jejich ramen.
„Navždy příteli,“ usmál se blond’atý vhlapec.
„Navždy,“ oplatil úsměv Uchiha a jeho ruka s mečem projela prudce oběma těly.

The end by Haya