Proč?

Tenhle nápad vznikl dnes v noci, když jsem se probudila a nemohla usnout. Takže se případně omlouvám za chyby, ale moc dobře nevidím na klávesnici :-D

Seděl na posteli. Všude kolem něj se rozprostírala tma a za oknem blýskaly blesky a dunivými zvuky hřměla bouřka.
Nemohl spát. Vstal a šel k oknu. Chvíli sledoval tu spoušt‘, kterou tropilo počasí. Pak si potichu povzdechl a vrátil se k posteli. Seděl na ní a hleděl do tmy pokoje. Pak najednou kolem sebe něco ucítil. Takový stísněný pocit. Jako by ho někdo nebo snad něco pomalu svíralo. Vyděšeně se pokusil vstát. Nešlo to.
„C-Co to?“ vykoktal. Začala se mu svírat hrud‘ a hrdlo.
Nemůžu mluvit.
Nemůžu dýchat.
Pomalu mu to sevřelo i ruce a nohy.
Nemůžu se hýbat.
Nemůžu nic.
Zamrkal a naposledy vydechl. Pak se jeho bezvládné tělo pomalu snášelo k zemi.

„Nééé!“ ozval se výkřik do tiché tmavé noci. Zpocený chlapec se udýchaně posadil na posteli.
Co to bylo za sen? Tak živý. Jako bych ucítil svou vlastní smrt.
Setřel pot z čela a chvíli jen zíral před sebe. Snažil se z toho zlého snu probrat. Odhodil prudce peřinu a šel si otevřít okno. Venku bylo ticho. Ani vítr nefoukal. Jenom tma. Čistá ryzí tma.
Napadlo ho, že by se mohl jít ven trochu provětrat a vyčistit hlavu, aby se mu lépe usínalo.
Vzal si na sebe bundu a potichu vylezl z domu. Nechtěl narušit to ticho, co bylo všude kolem něj.
Vykročil. Chvíli se jen bezcílně potuloval a snažil se nemyslet na ten sen. Pak ho něco vyrušilo. Cukl sebou a prudce se ohlédl. Chvíli zíral na jakési místo, ale za chvíli se zase uklidnil.
„Měl bych přestat bláznit nebo se tím přivedu do hrobu,“ prohodil si pro sebe a sám se tomu pousmál. Pokračoval ve své noční procházce. Pak se zadíval na oblohu. Na ty tuny hvězd co se před ním kupily.
Pak dostal ten pocit. Jako by ho něco svíralo. Okamžitě vytáhl kunai. Otočil se kunai si držel u těla nasměrovaný směrem, kterým si myslel, že přijde protivník. Nemýlil se. Ze tmy s vynořila černě oděná postava.
„Uzumaki Naruto,hmm..,“ prohodil protivník.
V Narutovi to cuklo. Stál a jako zaseknutý zíral na příchozího. Upustil kunai. Narutovi přišlo jako věčnost než dopadl. Udělal rachotivý zvuk do té tiché tmy.
„Gaaro,“ upustil z úst Naruto tak potichu, že to nemohl slyšet nikdo jiný.
„Jsi překvapen?“ prohodil chladně Gaara. Nechal písek dále pomalu svírat jeho protivníka.
„Proč si tady, co chceš, Gaaro?“ zeptal se stále ohromený Naruto.
„Přišel jsem tě zabít,“ odpověděl chladně Gaara.
„C-Cože? Gaaro, proč?“ Vykřikl Naruto.
„Jsme přece přátelé nebo ne? Zapomněl si?!“ křičel blond’atý chlapec.
„Nezapomněl,“ odpovídal stále chladně Gaara.
„Ale už nechci!“ vykřikl náhle. Zvedl ruce a písek začal obalovat Naruta rychleji.
Nemůžu mluvit.
Nemůžu dýchat.
Naruto chtěl něco udělat, jenže už bylo pozdě.
Nemůžu se hýbat.
Nemůžu nic.
Naposledy pohlédl do očí svého přítele. Uviděl jeho ruku, jak se pomalu zvedá k obloze. Všiml si k jeho úst, jak se pomalu otevřela.
„Sabaku kiu!“ vykřikl Gaara chladně a zavřel oči.
Proč?

The end by Haya