Jsem zpět

Jenom takové menší upozornění: je to moje prvotina, takže bych uvítala veškeré vaše komenty.

Ráno se tiše snášelo na překrásnou vesnici, na kterou ze skály shlíželo pět hlav pěti Hokagu. Nedaleko vesnice ležel kopec, na jehož vrcholu stál tmavovlasý chlapec s očima, které se zdáli být červené. Na úpatí kopce klečel blonďatý chlapec nad růžovlasou dívkou.
"Sakuro-chan," po tváři mu sjížděly slzy. "Proč? Proč jsis stoupla přede mě?"
"Víš, něco jsem si uvědomila," hlesla ztěžka Sakura, která byla celá od krve. "Sasukeho odchod jsem ještě nějak ustála, ale kdyby.... kdybys odešel ty, Naruto, už bych to nevydržela," podívala se mu do jeho modrých očí. "Miluji tě, Naruto," řekla a najednou se přestala třást. Naruto jí se vzlykem zatlačil víčka.
"Co myslíš, Sasuke?" otočil se na chlapce, který stál nad nim. "Co myslíš, muselo to zajít až takhle daleko?"
"Ale prosim tě!" mávl rukou Sasuke. "Dyť to byla jen obyčejná dě*ka," dodal, čímž přivedl Naruta do nezkrotného hněvu.
"Myslíš?" zeptal se Sasukeho, zatímco se kolem něj začala objevovat rudá chakra.

Pršelo. Velká vesnice se už nezdála tak nádherná, jako před pár hodinami. Z celé té majestnátosti zbyly jen trosky. Místo živích a čilích lidí, kteří by chodili všude možně, se všude válely mrtvoly. Kousek od vesnice ležely tři postavy. Tři dávní přátelé. Blonďatý shinobi a růžovlasá kunoichi leželi vedle sebe, ruku v ruce. Opodál ležel tmavovlasý shinobi. Sám. Stejně, jak žil.
Z dálky to celé pozoroval velký tvor.
"Jsem zpět." pronesl Kyuubi no Youkou, devítiocasý liščí démon.