Velký úklid

-------Hned ráno jsem se vydala nakupovat čisticí prostředky. Samoobsluha jako vždy praskala ve švech, nakupující se tísnili v úzkých uličkách mezi regály a znesnadňovali manévrování s vozíkem plným vesměs toxických dezinfekčních roztoků, hader a gumových rukavic. Na náladě mi nepřidala ani nekonečná řada u pokladny, natož dlouhá cesta domů, kdy jsem kráčela písečnou bouří ověšená taškami, jak vánoční stromeček.

-------Po příchodu domů mě čekal mírný šok. Podle stavu, v jakém se náš dům nacházel jsem zjistila, že rodinka v mé nepřítomnosti zjevně hodila za hlavu své údajně neodkladné povinnosti a místo toho se věnovala jiným oblíbeným činnostem. Na pohovce v obýváku se válely sáčky od chipsů se zbytky obsahu roztroušeného všude kolem. Kuchyni patrně vyraboval gang hladových dinosaurů, koupelna se změnila v jezero, v dceřině pokoji vybuchla atomová bomba... Synův soukromý budoár pro jistotu nenavštěvuji příliš často v obavě o svůj život. Nikdy nevím, jestli z některé loutky náhodou nevyletí otrávená jehla...

-------Povzbuzená hrnkem kávy jsem začala spřádat strategické plány pro nadcházející bitvu s armádou špíny, prachu a odpadků. V té chvíli přišel manžel, písek se z něho sypal jako o život *zabííííít*, padl do křesla naproti mně a natáhl se pro televizní ovladač.
Pak to šlo ráz na ráz. Pod pohrůžkou smrti byl velectěný Kazekage-sama nucen zlikvidovat potopu v koupelně, dceruška, vyděšená představou domácího vězení, se vrhla na očistu obýváku a syn i se zlomenou rukou upaloval uklidit svůj pokoj, aby mu nebylo odebráno kapesné.
Moje maličkost si mezitím v klidu dopíjela kávičku s vědomím, že už jí zbývá jen zkulturnit kuchyň, aby té své „milé a ochotné“ rodince zas připravila něco k jídlu...

-------