Jak jsem se tu vzala? ... 16

Tak tohle je ten poslední díl.. Možná smutný, možná ne.. posuďte sami..:)

Pro osvěžení pamět,konec minuléého dílu :
,,Sharingan? Slyšel jsem dobře?“ ohlížel se Sasuke. ,,Je to ta sv**ě Madara?“
,,Ne, to je Kyosuko.“
,,To je ta nová členka? Tak se jmenuje?Kyosuko? Ona má Sharingan?“
,,Jo. A je také pravou majitelkou naší klanové katany.“
,,To..to nemyslíš vážně! Ale potom by to znamenalo, že …“

JAK JSEM SE TU VZALA? ... 16

,,Ano. Znamená to, že jí lze zabít jen dvěmi způsoby. První je ten, že člověk, který vlastní druhou, slabší katanu našeho klanu, jí probodne srdce. Ale tato možnost je pro tebe nemožná, protože druhou klanovou katanu mám já a navíc ji tu nemám. Říkám to jen proto, aby sis nedělal plané naděje. Druhá katana je sice slabší než první, ale získat bys ji tak jako tak nedokázal. Druhý způsob, jak ji zabít je, že bys zničil tu klanovou katanu, kterou má, ale to ty taky nemůžeš, protože ji zničit prostě nejde…Alespoň to ještě nikdo nedokázal.“
Nastalo ticho. Sasuke si začal všechno uvědomovat a pomalu se ho zmocňovala beznaděj. „Jestli ji nemůžeme zabít, tak nás zabije ona,“přemýšlel a snažil se najít nějaké nouzové řešení.
,,Vlastně, je tu ještě jeden způsob..“ zasmál se Itachi. ,,Ale ten ti neprozradím. Nechci, aby umřela. A ty na něj vážně nepřijdeš, jsi moc blbý.“
,,Cože?“ osopil se Sasuke nad urážkou svého bratra. ,,Přijdu na to, přece se nenechám zabít holkou.“
,,Právě že necháš.“
,,Na to zapomeň.“
,,Nemám tak krátkodobou paměť jako ty.“
,,Chtěl si tím něco říct?“
,,Takže ani to si nepoznal? Nepříjdeš na to.“
Takhle to pokračovalo ještě dlouho a Sakura pomalu pěnila. Už ji to tam nahoře nebavilo, a tak skočila Itachimu za krk a začala ho škrtit se slovy: ,,řekni mi jak ji zabít, nebooo….“
,,Nebo co?“ zeptal se zvědavě Naruto a seskočil k nim.
,,Nebo..em..nebo ho zabiju.“zasmála se a vrátila se k usilovnému škrcení.

Nepřítel na mne vyjeveně čučel a prohlížel si mé oči.
,,Tak na co čumíš? Jdeme bojovat, nebo tě mám zabít jen tak?“ zakřičela jsem na něj a on se konečně probral. Sklonil se a vyběhl proti mně. Byl moc pomalý. Viděla jsem ho, jako kdyby jen šel a neutíkal. Napřáhl před sebe ruku a v ní držel kunai.
,,Tak kunai? On mě chce zabít kunaiem?“ řekla jsem si pohrdavě, vytáhla svou katanu a v moment, kdy už byl blízko jsem se přemístila za něj a máchla jí. Nechtěla jsem ho zabít, ale rána byla moc hluboká. Zdálo se mi že jsem se ho sotva dotkla, ale přes záda měl obrovskou hlubokou ránu. V ten moment byl mrtvý. Chcilku jsem stála na místě a potom jsem promluvila:
,,Tak kdo jde dál?“
Rozhlédla jsem se kolem sebe a nikdo ke mě nešel, a tak jsem šla „navštívit“ Itachiho.

Nevnímala jsem boj kolem sebe. Sem tam jsem slyšela bolestný výkřik, nebo prasknutí kostí. Všichni z Akatsuki ještě žili a počet ninjů z Konohy se snížil, ale přesto měli přesilu. Konečně jsem ho našla a šla pomalým krokem k němu. Viděla jsem, jak má na krku Sakuru a lehce se tomu pousmála.
,,Že se necháš“ špitla jsem a zrychlila krok. Byla jsem od nich pět metrů, ale neviděli mě a tak jsem přišla až k nim a řekla:
,,Ahoj, já jsem Kyosuko. Ty budeš určitě Sasuke, těší mě. A vy dva.. em.. Naruto? A tahle Barbie je Sakura, správně?“
,,Jo, řekla jsi to dobře.“ Ujistil mě už skoro uškrcený Itachi.
,,Sakuro, byla bys tak hodná a slezla z mého přítele?“ Začala jsem slušně.
,,Ne.“
,,Tak jinak. Slez z Itachiho.“
,,NE!“
,,Ty náno.. slez z něj!“
Když neposlechla, tak jsem ji chytla za triko a shodila ji na zem. Rychle vstala a snažila se mě kopnout, ale uhla jsem a ona kopla Peina. Ten se jenom zamračil a zatáhl ji někam dál. ,,Tak, a teď už to je spravedlivé. Beru si Sasukeho, chci vědět, co v něm je.“
,,Já s tebou bojovat nechci.“
,,Ale já s tebou jo.“
,,Ale není to fér. Já tě nemůžu zabít.“
,,Tím líp.“
,,Pro tebe.“
,,Jistě, pro tebe asi ne. Ale dost toho,“ přerušila jsem náš rozhovor, ,,teď se bude bojovat a né kecat! Tak pojď!“

Začali jsme bojovat. Itachi s Narutem a já se Sasukem. Bojovali jsme asi půl hodiny, když se ozval hlasitý ženský výkřik kousek od nás.\Byl to výkřik, který znamená smrt.
,,Sakura.“ Řekl stěží Naruto a po tváři mu začaly stékat slzy. Zastavil Itachiho útok a rozběhl se k místu, odkud výkřik vyšel.
,,Utíkáš?“ zavolal na něj Itachi, ale nechal ho být. Bude to teď dva na jednoho. On a já proti Sasukemu.
,,Nemáš šanci.“
S Itachim jsme na něj střídavě posílali různé útoky a on už je jen taktak odrážel. Bylo vidět, že se blíží jeho konec. Měl mnoho zranění, při kterých bylo jisté, že zemře. Provedla jsem poslední útok a on znehybněl. Jen ležel a vypadal, že je mrtvý.
,,Konečně.“ Usmála jsem se a šla dál bojovat. Ještě mi zbyla chakra a energie taky. Zabili jsme Itachiho bratra. Už bude mít klid…. S těmito myšlenkami jsem sekala katanou do nepřátelských ninjů.
Itachi šel za Peinem. Byli kousek ode mne a tak jsem slyšela, o čem se baví. Rozhovor to byl dlouhý, ale nakonec se rozprchli a začali oznamovat všem Akatsuki na čem se shodli:
,,ZA ASI DVACET MINUT U TOHO VELKÉHO STROMU, POTOM SPOLEČNĚ UTEČEME.“
Unaveně jsem šla k onomu stromu. Byla jsem překvapená, že na mě nikdo neútočil. Otočila jsem se a prohlédla si tu spoušť co jsme zanechali. Roztrhaná těla byla všude. Krev už vsákla do vysušené půdy. Z toho pohledu se mi dělalo blbě, a tak jsem se zase obrátila. Sedla jsem si ke stromu a opřela si o něj záda. Nikdo nešel za mnou a tak jsem si odepnula katanu a přemýšlela. Má to všechno smysl? Proč jsem tady? Ne, nad tím bych neměla uvažovat. Co se stalo, stalo se. Teď musím počkat na ostatní a společně utečeme.
Otevřela jsem oči, abych se nezamotala v myšlenkách a viděla jsem něco, nebo spíš někoho, koho bych nečekala. Přede mnou stál Sasuke a měl nahozený vítězoslavný pohled.
,,Přišel jsem na to, jak tě zabít…“ oznámil mi.
,,Aha. A jak?“ zeptala jsem se pobaveně. I já vím jak mě může zabít. Prostě do mě bodne a bum.
„Když u sebe máš katanu, tak máš malá zranění a hojí se rychle, ale když ji nemáš, jsi zranitelná. A podívej co mám. Tvou katanu. Tákže to znamená, že tě teď můžu zabít.“
„Máš asi popletený mozek. Já umírám stejně jako ostatní, tak co tu pleteš katanu?“
,,To si vážně myslíš? Itachi ti nic neřekl?“
,,Ne, protože neměl co.“ Ufrkla jsem uraženě a zvedla hlavu.
,,Ale stejně nechápu jak jsi mi ji vzal. Vždyť jsem ji měla tady.U sebe.“
,,I ta chvilka co jsi seděla a přemýšlela mi stačila.“
,,A co teď?“ řekla jsem klidně, i když jsem věděla, že mě asi zabije. Byla jsem s tím smířená, ale.. nechtěla jsem umřít.
,,Teď tě zabiju.“
,,Nečekané.. ale dělej tak ať dřív neumřeš ty. Taky jsi na pokraji smrti.“
,,Já vím, že umřu. A proto se pomstím alespoň tobě.“
,,Aha, tak dělej, když to dokážeš. Nebudu se bránit.“
Co to plácám? Uvědomila jsem si.. Tohle jsem říct nechtěla. Ovládá mě někdo? Ne, já nechci umřít. Ne teď… prosím.. ne. Uvědomila jsem si to.. Ale příliž pozdě. Cítila jsem palčivou bolest a náhlý zával tepla.
,,Umírám.“ Špitla jsem a zavřela oči. Nedalo se s tím už nic dělat. Bude to tak lepší. Umřu a nikoho nebudu obtěžovat. Ah, do prkna. Co to kvákám? Asi předsmrtný žvásty. Tak řeknu něco užitečného: ,,Itachi, miluji tě tak, jak nikoho jiného.“
Poslední výdech…. Miluji tě Itachi…. jednou se setkáme…

Konan zvládla svého protivníka odlákat celkem rychle, a tak byla u stromu první. Viděla, že tam nikdo není, ale raději ho obešla. Byl tlustý, a proto nešlo vidět na druhy konec. Pomalu kráčela a zastavila se nad krvavým tělem.
,,To nemůže být pravda. Ne. To nemůže být.. nevěřím tomu… Ona je.. mrtvá? Ale kdo?“
Konan se zhroutila. Klečela vedle nehybného dívčina těla. Proč? KDO to udělal? Neměli tě zabít. Neměli.

Brzo přišli další. Pro všechny to byl hrůzný pohled, ale pro Itachiho nejhorší. Měl Kyosuko rád. Věděl moc dobře, kdo to udělal. Jeho bratr, ještě mu to sám přišel říct. Už se nedalo nic dělat. Museli smutek odložit a utéct. Itachi tělo pomalu zvedl a připojil se k ostatním. Utekli daleko od bitvy…. Jen pár ninju je pronásledovalo, ale žádný se nevrátil. Akatsuki byli v bezpečí…. ale měli o jednoho člena míň… nejmladší člen…. Kyosuko… zemřela.