Šance

Tuhle povídku jsem napsala už dřív. Nechtěla jsem ji tady ani zveřejnit, protože se mi moc nelíbí, ale pár lidí mě přemluvilo. Snad se bude líbit.

Všude byla tma. Jen v jednom rohu zářilo malé světýlko. Seděl tam shinobi. Ruce kolem kolen a hlavu na nich položenou. V očích měl smutek. Zíral do té tmy. Do té prázdnoty, kterou pocit'ovatl. Mluvil. Jeho hlas se rozléhal tmou.
Pořád na tebe myslím. Nemůžu se zbavit myšlenek na tebe. Proč? Přece jsi utekl, zradil své přátele, nenávidíš a myslíš jen na pomstu.
Asi to je můj úděl. Myslet na tebe. Pořád trénuju, zlepšuju se, cvičím a hledám tě. Jenže jsem pro tebe ještě moc slabý. Ano jsem slabý. Jednou však, až bude měsíc zářit v celé své kráse na noční obloze, přijdu. Ano přijdu a pokusím se o nemožné. Jen mě prosím nepodceňuj. Vím, že jsi stokrát silnější, že to nebude tak lehké. A taky je mi jasné, že při našem střetu jeden z nás zemře. Mám takový pocit. Ale neměl bych se tím nechat zastrašit. Ani ty. Měli bychom se postavit sobě tváří v tvář. Jsem přece tvůj kamarád ne? Měl bys mi dát šanci.

Shinobi se probral. Pokusil se posadit. Nešlo to. Měl všude kolem sebe hadičky. Byl napojený na přístroje. Nemohl se ani pohnout. Stěží se mu mluvilo. Podstoupil tolik operací. Všechno ho bolelo. Vždycky, když byl uspaný v narkóze snil. Nic jiného dělat nemohl. Přál si, aby se to nikdy nestalo. Chtěl zemřít hned. Nechtěl tady tak ležet. Připadalo mu to potupné. Měl zemřít a mít čestný pohřeb. Proč ho jen nezabil? Už podruhé. Proč?

***

"Ty ubožáku! Už máš dost?" křičel udýchaný černovlasý ninja.

"Ještě ti to nestačilo? Chceš víc?" křičel z plných plic. Pomalu se rozešel k ležícímu tělu.

"Nepřibližuj se," zazněl tlumený hlas blond'atého ninji. Pomalu otočil hlavu směrem ke svému protivníkovi.

"Mohl bys litovat," řekl a pomalu se začal zvedat. Jeho už tak dost zničené tělo se celé třáslo. Pomalu se zvedal. Podpíral se rukama.

"Nemáš sílu se ani zvednout," zasmál se černovlasý ninja.

Blond'atý shinobi po něm střelil pohledem. Obličej měl celý od krve. Pár vymlácených zubů a přesto se ted' usmál.

"Myslíš? Myslíš si, že bych to měl vzdát?" řekl klidně.

"Je vidět, že mě dost dobře neznáš! Nebo si už zapomněl?!!" vykřikl tvrdě a prudce se otočil.

"Já se nevzdám! Budu s tebou bojovat do posledních sil," oznámil shinobi a narovnal se.

"Jak chceš. Vybral sis," zamračil se ninja a vyběhl proti svému vyzyvateli. Vytasil meč. Blond'atý shinobi stačil jen mrknout. Pak byla jen tma. Uslyšel zvuk, jak meč rychle prosvištěl kolem jeho ucha.

Pak už žádný zvuk.

Blond'atý shinobi se skácel k zemi. Jeho tělo na půl rozřezané a zničené se třáslo. Černovlasý ninja zvedl ruku s mečem a chystal se ještě na jednu ránu.

Nemůžu. Nedokážu to udělat.

Díval se na třesoucí se tělo svého kamaráda.

Naruto.

Jak dlouho asi trénoval, aby se za ním vydal. Kolik ho to stálo odvahy?

Nemůžu. Neudělám to. Zaslouží si ještě žít.

"Vím, že tohle přežiješ. Jsi silný a tvé rány se hojí rychle. Nezabiju tě. Počkám, až ještě zesílíš a přijdeš znovu. Budu na tebe čekat. Budu připraven čelit tvé síle," poklekl černovlasý ninja k třesoucímu se tělu a položil mu ruku na čelo.

"Máš můj slib," řekl a zvedl se. Otočil se k němu zády a pomalu odcházel. V půli cesty se zastavil a znovu se otočil na svého vyzyvatele.

"A mimochodem, ta pouta, mezi námi, jsem nezpřetrhal. Ještě máš šanci mě zachránit a přimět jiného názoru než jaký mám ted'. Ale budeš se muset hodně snažit," řekl a pak zmizel.

***

Nestojí tohle za to, aby se snažil přežít, zesílit a získat tu největší sílu pro svého přítele? Ano stojí.

Jenže Naruto ho neslyšel. Nevěděl, co mu tam řekl. Nevěděl, proč ho nechal žít. Myslel si, že se mu tak vysmál. Naruto neví, že má další šanci. Bude se i přesto snažit přežít?

The end by Haya