Stínový ninja 03

Mikuriho ráno probudily sluneční paprsky. Vyděšeně se posadil a pak se podíval na hodiny visící nad postelí. Bylo devět hodin. S úlevou vstal, nasnídal se a provedl všechny potřebné následující úkony. Když se vším skončil, bylo třičtrvtě na devět. Cesta na cvičiště zabrala deset minut. Jeho nový tým už tam byl. Sensei byl vysoký,postarší bělovlasý muž, který měl přes půli obličeje masku, takže byly vidět jen oči a kořen nosu.
Vedle něj stála krásná dívka. Měla nádherné, červeno-fialové vlasy, které jí spadly do půli zad. Jeden pramen vlasů jí spadal do nádherně hnědých očí. Malý nos nasával svěží vůni rána, a smyslné rty vytvářely sotva znatelný úsměv. Brada do jemné špičky jakoby podtrhovala celou její krásu.
Chlapec vedle nich měl krátké hnědé vlasy, které povlávaly v jemném vánku. Jeho obličej byl oválný, s bradou mírně do špičky. Svítily v něm zelené oči, které sledovaly plující mraky. Nos měl oproti dívce větší. Rty měl stažené do úšklebku.
Chlápek-pravděpodobný sensei si ho všiml a vykročil k němu.
„Ty budeš pravděpodobně můj nový student že? Mikuri Rune. Azami-sama mě informovala. Já jsem Hatake Sakumo. Velitel tvého týmu." jeho hlas byl hluboký a příjemný. Natáhl k němu ruku. Mikuri ji s potěšením stiskl. „Těší mě." Za ním se pomalu přišoutali i zbylí členové týmu.
„Já se jmenuji Kasumi Hanada." řekla jemným ale pevným hlasem a také mu podala ruku. Ta nebyla jemná, jak by člověk u dívky čekal, ale hrubá, od práce.
„Ahoj." usmál se nervózně.
„Kagetsu Saiyu." představil se kluk. Jeho hlas byl silný a zvučný. Ruku nepodal.
„Mikuri Rune." oplatil mu představené Mikuri.
„Takže. Tihle dva už spolu bojovali, takže vím co od nich můžu čekat. Teď je řada na tobě. Budeš bojovat s Kasumi. Nebudeš to mít lehké, věř mi." vysvětlil mu Sakumo. „Tady ale bojovat nebudete, mohlo by se tu objevit dost čumilů. Půjdeme na cvičiště které je uvnitř." Sakumo vyrazil jako první, následován Kasumi.
„Dávej si na Kasumi bacha. Je dost tvrdá." upozornil ho Kagestu.
„Opravdu? Nevypadá to." zapochyboval Mikuri a prohlížel si Kasumi.
„To máš pravdu. Nevypadá, ale je. Já spíš používám genjutsu a ona ninjutsu. Nedokázal sem ji v žádném ze svých genjutsu udržet moc dlouho. Nadělala mi velké problémy. Co používáš ty? Ninjutsu, taijutsu nebo genjutsu?" vyptával se.
„Spíš ninjutsu." odpověděl mu Mikuri a uvědomil si, že neumí žádné pořádné jutsu. Naštěstí si pamatoval jak se dělá stínová koule, která byla popsaná v jednom ze svitků co našel.
„Tak to ti přeju hodně štěstí."
„Dík." poděkoval a uvědomil si, že jak sensei, tak Kasumi zmizeli v budově před nimi. Uvnitř byla jen prázdná místnost s pár lavičkami. Tohle místo bylo určené jen pro zápasení. Kasumi už stála na jednom konci zápasiště.
„Můžete začít." dal povel Sakumo.
Byli v místnosti, takže se dala vytvořit tma. Ovce, had, krysa. „Kage Raishi no jutsu!(Stínové přivolání tmy)" z místnosti vymizelo světlo. Aktivoval schopnost stínového lidu vidět v noci. Kasumi se zmateně rozhlížela. Neváhal a hodil tři kunaie. Asi je slyšela, protože se podívala směrem odkud letěly a skrčila se k zemi. Vzápětí hodila několik shurikenů jeho směrem. Mikuri pro změnu vyskočil.
„Raishi Bushin no jutsu!(Noční klon)" vedle něj se objevili čtyři klony, které okamžitě obklíčili Kasumi. Mikuri k ní přiběhl a vyskočil jí nad hlavu. Současně s klony hodil shurikeny. Lehla si na zem. Vytáhla kunaie a hodila je směrem, odkud tušila že přilétly shurikeny. Trefila každý z jeho klonů a ti s hlasitým puf zmizeli. Kasumi se pousmála a postavila. Mikuri dopadl na zem před ni. Byl by zázrak kdyby ho přeslechla, ale v tom se mýlil. Udělala několik pečetí, které zakončila pečetí draka. Kolem ní začal pofukovat vítr a padat okvětní lístky. V předtuše něčeho neblahého vyskočil. Podívala se jeho směrem. Mikurimu se rozšířili zorničky. Buď velice dobře viděla, anebo ho slyšela a podle odporu proudícího vzduchu dokázala určit kde je.
„Fuuton: Hanachiri Mai!(Tanec padajících okvětních lístků)" od jejího těla vylétlo ovládané tornádo, plné okvětních lístků a zasáhlo Mikuriho plnou silou. Tma zmizela. V místnosti zase bylo vidět. Mikuri ležel na podlaze a Kasumi se nad ním tyčila jako obr.
„Vypadá to že jsme skončili nebo ne?" zeptala se ho.
„Ne." vzepřel se Mikuri a vstal.Rozhdl se vyzkoušet opsané jutsu. Začal dělat pečetě. Krysa, kůň, ovce, pes, pták. „Kage Dango no jutsu.!(Stínová koule)" mezi prsty se mu začala formovat tmavě fialová koule. Kasumi vytřeštila oči. Mikuri kouli hodil. Koule se těsně před Kasumi rozplynula.
„Tak přece nic." usmála se pomstychtivě. Mikuriho napadla spásná myšlenka, jak se uchránit před dalším úderem. Pes, býk, had, drak, kůň, tygr. „Kage .........."
Jeho tělo začalo průhlednět když znovu udeřila. Proti němu vyrazil květinový vír. Jenže s ním se dál nic nedělo. Měl se změnit ve stín ale nic. Pak ho Kasumin útok udeřil plnou silo a odhodil na zeď. Mikuriho tělo se zase plně zviditelnilo a on se svezl na zem.
Kasumi k němu vyrazila.
„Vidíš, je konec. Já to říkala." pevnou rukou ho zvedla a podepřela. Sakomo-sensei se s Kagetsuem zvedli a vydali se zjistit jak je na tom Mikuri. Kagetsu si ho pozorně prohlédl.
„No hochu, vypadáš líp než já." řekl uznale.
„Ještě aby vypadal hůř." zhrozil se Sakumo. „Dobrá práce vy dva. Mikuri, ty techniky určitě budou lepší až je trochu potrénuješ. Jinak dobrý." pochválil ho. Mikuroho to potěšilo a chtěl se usmát, jenže mu v tom zabránila bolest.
„Kasumi, mohla bys ho odvést na ubytovnu? Koneckonců ty jsi ho takhle zřídila." požádal ji Sakumo.
„Ale jistě." souhlasila Kasumi a s Mikurim kterého podpírala vyšli ven.
„Nemusela jsi bejt tak krutá." vytkl jí Mikuri. Kasumi se zasmála.
„To já ne. To moje jutsu."
„A to neumíš nějaký jiný?" zajímalo ho.
„Ale jo, je ještě silnější. Příště ho použiju když budeš chtít." Mikuri jen zasténal.
„Jaký je tvůj sen?" zajímala se Kasumi.
„Stát se nejlepším ninjou v naší vesnici." odpověděl jí bez váhání Mikuri.
„Kluci mají dost často podobný sen." podotkla Kasumi.
„Je na něm něco špatného?" zajímal se Mikuri.
„Ale ne, vůbec ne."
„Jaký je vůbec tvůj sen?" zajímalo Mikuriho. Kasumiin výraz ztvrdl.
„Najít mou sestru a donutit ji aby se přiznala k tomu, co udělala." řekla tvrdě.
„Můžu vědět co udělala? zeptal se Mikuri nesměle.
„Jo. V naší rodině se kekkei genkai dědí ob-generaci. Nedá se používat v boji, až po něm. Spočívá to v tom, že vysajeme nepříteli chakru, a tím i jeho život." Mikuri suše polkl, doufal, že se nikdy nedostane na stranu jejích nepřátel. „Získáme tím také jeho chakrovou podstatu. Tady v Trávové mí hodně lidí zemní podstatu. Náš klan však ne. Jednou sestra vysála jednoho člověka od nás z vesnice. Samozřejmě se to vyšetřovalo. A-a-a o-o-na ř-ř-ekla..." hlas se jí začal třást. Mikuri ji chtěl zarazit ale Kasumi pokračovala. „...řekla že ji k tomu navedly rodiče." její oči začaly vlhnout. „Samozřejmě to nebyla pravda, ale nikdo to nemohl dokázat. Tak klan rozhodl, že z vesnice i země vyžene jak ji, tak i rodiče." dořekla a cítila že má v krku obrovský knedlík a po tváři se jí kutálí slza. „Proto ji chi najít a donutit aby se přiznala. Pak se rodiče budou moci vrátit."
Tohle Mikuri vůbec nečekal. Cítil se špatně že se jí na to vůbec zeptal.
„Nechceš slyšet i cíl Kagetsua?" zeptala se.
„Ty víš co je jeho cíl?" podivil se Mikuri.
„To v naší vesnici ví každý. Jeho otec je nukenin. Ztracený ninja. Zradil vesnici a odešel. Jeho matku to zničilo. Kvůli tomu skončila na psychiatrii. Takže Kagetsuovým cílem je otce najít a zabít ho." to už došli k ubytovně.
„Jsem tady. Díky za doprovod." poděkoval Mikuri.
„Není zač." Kasumi ho ještě doprovodila ke dveřím a pak odešla. Dnešní den byl pro Mikuriho plný nových zážitků. Ale také nepříjemných fakt. Nic takového nečekal.