New generace-Mam narozeniny! Hurááá!

„Uáááááááááááááááááááá!“ zaječim a protáhnu se. Otevřu svý jasně červený oči a shrnu si z obličeje vlasy stejné barvy. Ach jo... Proč zrovna můj táta musí mít všechno červený? No jo, no. Zajímalo by mě, jak asi vypadala máma... Musela mít asi taky všechno červený, jináč nevim…. Nejdřív chci vstát……… Pak si, ale vzpomenu, že mám dneska narozky a zahrabu se zase zpět do peřin. Vždycky, když je mám, čekám v posteli. Táta mi vždycky přinese snídani do postele. A teta Konan mi vždycky upeče dort ^_^. A strejdové jsou na mě hróóózně hodní.
Už se mi nechce ležet. Kde sakra je? Vždycky přijde přesně v sedm a je půl osmý, dvě minuty, čtrnáct vteřin a dvacet pět setin! xDD Mám toho dost! Vylezu z postele a jen ve svý černý košili seběhnu dolů do kuchyně.

No prosim, on si tu jen tak sedí!
„Tati?“ Vyjeknu. On se otočí a já ztuhnu.
„Jé, dobré ráno, Ake.“ usměje se, ale já se smát nemůžu. Místo ruky nemá nic. Oni mu ji zase usekli.
Ach jo. Aspoň, že ji dones domů. Většinou ji tam někde nechá a já ji musim dělat znova a to je pěkná fuška!
Přijdu k němu a snažim se mu ji tam nasadit. Jde to ztuha. Má na ní nějaký svinstvo! Takovej humus! No, ale tvářim se jako hodná holčička a snažím se dál.
„Tak tady je naše malá oslavenkyně!“ slyším a bleskurychle se otáčím. Už to nestihnu. Itachiho ruka mi dopadne na hlavu a pěkně se tam protočí.
Super, jestli jsem předtím měla háro, tak nevim co mam teď!
„Ahoj Itachi!“ usměju se a dál cpu otcovi ruku do kloubu.
„Sasori? Jsi v pořádku?“ optá se Itachi táty a pak si nalije kafe.
„Ale jo. Mise splněna!“ zabručí mu otčík odpověď.
„Je to!“ usměju se a on si zkusí pohyby tou nově nasazenou paží.
Pohoda nic neskřípe, takže mám padla.
„Tak co, ty naše velká holko? Kolik ti to vlastně je?“ ptá se Itachi, i když to ví. Poslední dobou jsem totiž nemluvila o ničem jiném xDD.
„Patnáct!“ usměju se hrdě.
„Tak to už ti nebudeme moct říkat Malá Akatsuki, viď?“ zašklebí se na mě zase.
Už se nadechuju a chci říct, že už budu velká akatsuki, ale on mě předběhne.
„Takže budeš... střední akatsuki!“ ušklíbne se a zase mi zničí muj pěstěnej super účes. Hrubě se mu vytrhnu a lejzruju ho pohledy.
„Bojim bojim!!“ řekne ironicky a pak odejde.
„Já ho tak nesnáším!“ zaprskám a hodim krabicí s vločkama do špajzu.
„Hele, klídek, jo!“ usměje se táta a obejme mě.
„Všechno nejlepší zlato!“ řekne a tiskne mě ještě víc.
„Dě...dě...k...uju ta...t...i.“ vydám ze sebe mezi dušením.

Pak mě teda pustí. To, že mám zlomený žebra, zmáčklý plíce a utrpěla jsem těžký šok, je vedlejší.
„Na, tady máš dárek!!“ źazubí se a podá mi balíček.
No, ten se zase předved. Dostala jsem sadu loutek. Pf... Nic jiného jsem snad za celej svůj život nedostala. Říká, že jich jako loutkař musím mít co nejvíc. Pěkně pošahaný!
„Jééé super tatí!“ No jo, no. Přece mu nebudu řikat, jak je to hrozný, že?
On se jen usměje.
„Ake! Zlato, jak jsi se vyspala?“ To je Konan. A má můj oblíbenej šlehačkovej dort. Hurááá!
„Úplně suprově, Konan!“ usmívám se zářivě.
Ona ten dort položí přede mě a zapálí svíčky. Pak jen zakřičí, ať tam všichni jdou. Nevím, co jim všem udělala, ale tady má největší respekt. V mžiku jsou tady. Nevim, jestli mám brečet, nebo se smát. Začnou mi totiž zpívat hodně štěstí. V jejich podání to ovšem zní, jako by mi šli na pohřeb. To víte. Všichni takový vrahouni. Ale občas je s nima i legrace. Ode všech jsem něco dostala.
Od Hidana brousek... // myslim, že ho nekoupil mě, ale sobě //.
Od Peina piersing, ale opravdu úpa boží, ale tatínek mi ho jaksi zatrhnul. Škoda... Ale až nebude doma, tak si ho stejně nechám někam dát.
Od Deidary jsem dostala hřeben, sponky a gel.
Kakuza mi dal dva dolary, skrblík jeden! Má pod polštářem zašitejch asi dvacet peněženek, včetně dvou mejch, a dá mi dva dolary, ccc. No ale co, vždycky byl "štědrej," s tím asi nic nenadělám.
Od Kissameho jsem dostala super potápěčskej oblek!
Od Itachiho prachy, ať prej si něco koupim.
Od Tobiho mega lízátko. Mńááám!
Jediná chytrá Konan mi dala ten nej dárek. Pozvala mě na nákupy!
Jóóó, super! Hned běžím nahoru do pokoje a oblíknu se. Učešu se, umyju a už jsem zase dole.
„Teda, ty jsi rychlá!“ pochválí mě Konan.
Pak spolu jdeme do centra. Super, mam new kláfný triko, kalhoty a super pásek!
Když příjdem domů, jako každoročně si sednu na verandu a civim do prázdna. Je mi tak nějak divně. Jako vždy čekám, jestli přijde.