GAARA 2

Kapitola druhá

"Kde to jsem? To jsem už mrtvá?" Ichi se probudila a pomalu otevřela oči. Zjistila, že je jenom ve spodním prádle(přikrytá dekou)a vedle ní, na nočním stolku, ležela její ochranná čelenka zpěvné vesnice. Rychle po ní vztáhla ruku, ale bolest ji zastavila. "Správný ninja má mít čelenku vždy při sobě!" vzpomněla si na slova svého mistra. Vypjala všechny svoje síly a ještě jednou se pokusila zmocnit své čelenky. "Musím mít svou čelenku u sebe!" přemáhala ji bolest, ale ona se ji snažila ignorovat a pomalu posouvala svou ruku k čelence. Bolest byla větší a větší a Ichi potichu vykřikla bolestí. Konečně už chytila svou čelenku a pevně ji stiskla, ale na to aby přitáhla ruku zase zpět k tělu, už Ichi neměla sílu. A tak, s rukou na nočním stolku, zase usnula.
„Ty si zasloužíš jenom zhebnout! Zhebni! Zhebni!“ Ichi se s trhnutím probudila. „Uch byl to jenom sen.“ Pomyslela si Ichi. Stále ještě měla ruku na nočním stolku, ve které držela svou ochranou čelenku. Nejprve pohlédla na ni. V ruce ji řezavě bolelo. Došlo jí, že si toto malé zranění způsobila sama, protože tiskla až příliš svoji čelenku. Teď ji ale nehodlala pouštět, už když otevřela oči, zjistila, že tu někdo je, jen se ještě nestačila rozhlédnout po pokoji.
Stál u dveří. Cítila ho. Ani se nemusela dívat. „Kdo jsi?“ zeptala se ho s hlavou stále skloněnou. „Cítím tvoji chakru, si někdo velmi silný, ale kdo? Odpovíš mi nebo budu muset zvednout hlavu?“ zavládla dlouhá vteřina ticha.
„Jsem Gaara z pouště.“ Řekl ten člověk, jenž stál u dveří.
„Gaara? Ten Gaara, který je Kazekage písečné vesnice? Ten, který přežil útok akatsuki?“ Ichi začala uvažovat. „Takže, to bych měla právě teď, byt v písečné vesnici. Ještě že jsme s ní uzavřeli mír.“ Oddechla si, ale rázem si vzpomněla na útok zvučné vesnice a na jejího mistra, který ji umřel v náručí. Rychle zvedla hlavu. „Tím pádem, Kazekage-sama, sem právě v písečné vesnici, což jsou dva dny od skryté Listové vesnice, že ano?“ Zeptala se Gaary.
„Ano,“ „ta holka je dost chytrá jen díky tomu, že jsem jí řekl moje jméno, zjistila kde přesně je.“ Pomyslel si.
„A ještě jedna otázka mě pálí na jazyku.“ Povídá Ichi.
„Ano?“ zeptal se Gaara.
„Sice vím, kde sem, ale nějak sem nepobrala, jak sem se sem dostala.“
„Našel jsem tě v poušti.“ Odpověděl zcela bez zájmu Gaara.
„A ninjové ze zvučné vesnice?“
„Jsou mrtví,“ Ichi polkla na prázdno, Gaaru obdivovala, ale taky vědela že když byl menší, neměl zrovna největší kontrolu nad svími schopnostmi.
„Hm,“ to byla jediná odpověď, kterou Ichi dokázala vypustit z pusy.
„Už bych měl asi jít,“ pomyslel si Gaara, protože v Ichiiných očích vyděl znepokojení. Otočil se a beze slova odešel.
„Ten toho fakt moc nenamluví,“ pomyslela si ichi. „Uch.. Ráda bych vědela, kde mám sví věci, už sem skoro zdravá,“ Ichi zazvonila na zvonek k přivolání sestry.
„Potřebujete mě, slečno?“ zepala se mlaďoučká sestřička.
„Ehm, mno nemůžu najít oblečení,“ řekla Ichi, která se cítila dosti trapně.
„Oblečení máte támhle,“ ukázala na velikou skříň. „Ale, ještě vás nehodláme propustit“ dodala sestra.
"Proč?“ zeptala se jí Ichi, která to z části tušila.
„No, váš oběh chakry už je skoro v pořádku, ale znepokojuje nás to vaše zranění ruky.“ Odpověděla sestra.
Takovou odpověď Ichi nečekala, „taková banalita!“ pomyslela si, „vždyť to si umim vyléčit do půl minuty,“ čelenku, kterou ještě pořád svírala v jedné ruce, si položila na přikrývku a soustředěně se podívala na svojí ruku. Najednou v ruce, na kterou se dívala, zažehla zelený léčivý oheň, který poté přitiskla k poraněnému rameni. Do půl minuty nebylo po zranění ani vidu. Sestra na ni jen koukala. Z půlky ohromeně a z půlky naštvaně, co si to ta holka, která mimochodem není ani z jejich vesnice, vůbec dovoluje. „Tak a teď mi odpusťte, ale ráda bych se převlékla, takže jestli byste nemohla…..“ „ VYPADNOUT“ pomyslela si Ichi, „opustit tuto místnost,“ usmála se na setru zdvořile.
„Ale, ale, my jsme vás ještě nepropustili, ještě nejste zcela zdráva,“ vykoktala ze sebe sestra.
„Ano? A co mi teda ještě je?“ zeptala se sestry Ichi, které sestřino chování začalo lézt na nervy.
„No, no já …“
Ichi už došla trpělivost, prostě vstala. Sestra se hned otočila, protože Ichi, jak už sem se dříve zmínila, byla jen ve spodním prádle. A Ichi mířila ke skříni, kde měla oblečení. Najednou někdo otevřel dveře….

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ