Návrat bojovníka

Moje první jednorázovka....Sice na to nevypadá, ale je to tak.... Jestli se vám to nebude chtít celé číst, tak bych to mohl rozdělit na dva díli..

Sluneční svit zaplnil les plný života. Život si v něm plynul svým vlastním pomalím tempem. Nic ho nemohlo vyrušit. Ani tiché kroky mladého blonďáka s černou kápí, který bez cíle bloudil světem.
„Proč? Proč jste mě oba opustili a odešli?“ přemýšlel a vzpomněl si na tu událost, která mu změnila život. Jeho nejlepší přítel odešel hledat sílu a bylo mu jedno jakým způsobem. Kvůli té blbé pomstě se přidal ke zlu. Zanechal tam jeho Naruta a Sakuru. Při této vzpomínce ho zabolelo u srdce.
Vzpomněl si i na to, jak Sakuře slíbil, že přivede Sasukeho zpět. Tady opět selhal a Sasukeho nedokázal zastavit. Byl pořád zaslepený tou vidinou jejich přátelství. V nemocnici ho vyhledala Sakura. Nedovedla pochopit, proč ho nedovedl zpět. Potlačila to v sobě a začala tvrdě trénovat. Po několika letech, po tom, co předčila svoji učitelku, také odešla. A to za Sasukem, k Orochimarovi. Přidala se, také ke zlu. Byla to zvláštní ironie osudu on, kterého měl všichni za zlou nestvůru díky démonovy, zůstal jediný z jejich bývalého týmu na straně dobra.
Po té, co zjistil, že ona odešla, se dozvěděl ještě jednu špatnou zprávu a to tu, že jeho učitel Jiraiya zemřel při bitvě s vůdcem Akatsuki, Peinem. To ho úplně dodělalo a už neměl žádné jiné východisko, než opustit Konohu, jeho milovanou vesnici ukrytou v Listí.
Po té chodil po světě, trénoval, sílil a hledal členy té zpropadené organizace a bez milosti je zabíjel. Občas byl také dost zraněný, ale to ho neodradilo od toho, aby hledal další svoji oběť. Uspokojil se, až nedávno, když konečně našel a po dlouhé bitvě i zabil svůj hlavní cíl a to Peina. A teď bloudí světem bez cíle.

Jeho kroky směřovali bez cíle krajinou. Blížil se k nějaké vesnici.
„Už dlouho jsem neměl ramen,“ pomyslel si a šel do té vesnice na svůj oblíbený pokrm. Procházel starou, ale udržovanou hlavní branou. Procházel po cestě, která ho měla zavést k jeho vytouženému cílu. Ale nedovedla, protože před sebou uviděl skupinku mužů, kteří obtěžovali malé děti. Bili je a chtěli jim i jinak ubližovat.
Jedno z dětí se po několikáté zvedlo a vykřiklo: „Nedovolím vám, aby jste ublížili mým přátelům, už mi jich moc nezbylo, ale tyhle ochráním svým vlastním životem!“ Na dítě po tomhle začaly dopadat spršky ran pěstí. A někdo z těch cizinců dokonce vytáhl nůž a chtěl ho bodnout. Ruka s nožem se napřáhla, ale nikdy nedopadla tam kam měla. Dítě se krčilo na zemi a čekalo smrtící ránu. Ale jen uslyšelo naštvaný hlas:
„Kdo jsi? A co si myslíš že děláš?“ Ten tázaný ještě více zmáčkl ruku, která držela nůž. Mačkal ji dokud neupustila nůž.
„Já? Mé jméno vás nemusí zajímat! Ale jestli se ihned neotočíte, tak vás všechny zmlátím tak, že se budete v nemocnici měsíce dávat dohromady!“ odpověděl mu Naruto. Bylo mu líto těch dětí, co byli napadány a taky si díky jednomu z nich uvědomil, že má stále další přátele a musí je ochraňovat, ať se děje cokoli.
„Jsi slepý nebo co? Vždyť nás je tady dvacet a ty jsi jeden!“ odpověděl mu opět vůdce těch banditů.
„Aspoň bude zábava,“ usmál se a začal útočit. Rychlostí blesku dal všem, takové rány, za které by se nemuseli stydět ani Tsunade se Sakurou dohromady. Všude od odlétajících těl byli jen stopy jejich brzdných drah. Nikdo z nich se už nezvedl.
Naruto se otočil na toho chlapce a zeptal se ho: „Jak se jmenuješ? Mě se nemusíš bát.“
Chlapec byl ještě v šoku z toho, jak je zachránil, ale usoudil, že ten pán před ním nebude špatný, když ho a jeho přátelé ochránil a tak mu řekl: „Jmenuji se Kawazoe. Děkuji vám za pomoc.“
Naruto se na něho usmál a řekl: „Nemáš za co. Ty jsi mi pomohl vzpomenout, že mám také přátelé a musím je chránit. Jen to, co po tobě chci je, abys každý den poctivě trénoval a příště je už porazil sám.“
Chlapec nevěděl co by mu na tohle měl říct. Tak jen přikývnul a řekl: „Dobře.“
Naruto ještě použil nějakou techniku, se kterou všechny uzdravil a pak s rychlostí blesku zmizel. Nevěděl proč, ale měl nějaký divný pocit, že se něco stane jeho přátelům.

Běžel lesem, sice neznal správný směr, ale řídil se tím, co mu říkalo srdce. Před sebou ucítil přítomnost nějakých ninjů. Zpomalil a schoval se v keři za nimi, tak aby ho neviděli.
„Musíme si pospíšit, nebo neuvidíme konečně pád té vesnice,“ říkal ten menší z nich.
„Máš pravdu. Jestli to nestihneme tak nás Sasuke-sama a Sakura-sama pěkně zmlátí. Musíme přijít v čas na vyvraždění Konohy,“ odpověděl mu ten druhý.
Jeho poslední slova se zaryla Narutovi do srdce.
„Takže Zvučná plánuje útok na Konohu?“ pomyslel si. Nevěděl ani jak, nebo proč, ale vystartoval proti oběma ninjům. Oba se stihli jenom otočit. A uvidět toho, co na ně otočí. V obličeji se jim objevil strach smíchaný s překvapením. Uviděli černou šmouhu, která běží k nim, probíhá okolo nich a běží stále dál. Až jim zmizela z očí, tak oba vykřikli bolestí. Měli sečné rány na životně důležitých orgánech. Oba dva padli na zem mrtví.
Naruto stále běžel a více zrychloval a říkal si: „Musím to stihnout! Prostě musím!!“

Konoha:
Vesnicí se ozýval křik. Všichni boje schopní ninjové stáli na hradbě, která se točila okolo jejich milované vesnice. Před hradbou stála armáda Zvučné vesnice v čele se Sakurou, Sasukem a Orochimarem. Všichni obránci věděli, že je sami nedokážou porazit.
„Co tady chcete?“ křikla na svoji bývalou žačku Tsunade.
„Přišly jsme zničit Konohu, ale jestli se postavíš ty s Kakashim-senseiem proti mně a Sasukenu, tak vesnici nic neuděláme,“ odpověděla svojí dávné učitelce. Ta z toho neměla žádnou radost. Doufala, že by se mohla vrátit.
„Půjdeš tam se mnou Kakashi?“ zeptala se ho. On přikývl a chystat se odejít.
„Nemůžete tam jít sami Hokage-sama!“ vyjela na ni Ino. Nechtěla, aby se její učitelka postavila takovému nebezpečí.
„Ino, vím že o mě máš strach, ale já to musím udělat, jsem přece Hokage. Stejně je tvůj trénink u konce. Tvoje schopnosti se dají srovnat s těmi Sakury,“ umlčela ji tím Tsunade. Ještě se podívala po těch co tam stáli a společně s Kakashim se přemístili před svoje protivníky.
Armáda Zvučných je obstoupila, aby je nikdo nemohl zachraňovat. Orochimaru se jen smál tomu, že jeho oblíbení noví studenti porazí svoje tehdejší učitele. Začal nevyrovnaný souboj. Kakashi i Tsunade se jim nemohli rovnat. Museli se pořád jenom bránit.
Bylo znát, že Sakura učila Sasukeho používat chakru pro útoky. Oba dva se skvěle doplňovali. Kakashi i Tsunade padli na kolena vyčerpáním. Na Tsunade letěla Sakuřina pěst plná chakry a na Kakashiho kop se stejným množstvím od Sasukeho. Oni jeden z obránců své vesnice neměl sílu na to, aby ty útoky vykryl. Už se smiřovali s tím, že zemřou když v tom se zvedl vítr.

Před chvílí někde za armádou Zvučných:
„Co to je? Tolik jich nikdy nebylo!“ pomyslel si Naruto, když se rozhlížel po nepříteli.
„To je Kakashi-sensei a bača Tsunade. Tohle nemůžou vykrýt! Musím si pospíšit!“ blesklo mu hlavou. Začal dělat pečetě. Zvedl se vítr. Vítr ustal a po Narutovi nebylo ani stopy.

Zase na bojišti:
Ani jeden z útoků na Kakashiho a Tsunade nedopadl. Udiveně se podívali na tu osobu co před nimi stála. Ale nemohli ji poznat. Měla na sobě černou kápi. Ale co bylo více udivující, bylo to, že držela Sakuřinu pěst a Sasukeho nohu. Ani oni nevěděli co to má znamenat.
„Co jsi zač? Jestli teď hned odejdeš, tak tě necháme v klidu žít a nic ti neuděláme,“ křikl na postavu Sasuke.
„To by se ti líbilo viď? Já mám taky návrh. Když ty a ta tvoje slečinka odpochodujete a najdete si někde hluboko v lese místečko, kde budete žít, tak vás nechám nepokoji. Jestli ne, tak tu dnes vy a ta celá vaše armáda zemřete,“ odpověděla osoba, čímž všechny uvedla do šoku. I na hradbě si všimli nově příchozího, ale také ho nemohli identifikovat. Ve tvářích obou útočníku se objevil údiv nad tím, že někdo je tak silný. Osoba se z pod kápě usmála a oba dva odhodila takovou rychlostí pryč, že si všichni všimli až toho, jak se několik desítek metrů od nově příchozího zvedají.
Mezitím ta osoba složila nějaké pečetě a vykřikla: „Technika démoní zloby.“ Okolo celé armády Zvučné se objevil oheň, který ji celou pohltil, až na Sakuru, Sasukehe a Orochimara. Z ohně se ozýval jen křik. Když po několika minutách zmizel, zůstal tam jenom popel po té armádě. To zase všechny vyděsilo.
„Kdo jsi?“ zařval naštvaně Orochimaru na příchozí postavu.
„Ty se do toho nepleť! Tohle je jen mezi týmem 7,“ vyštěkl na něho Naruto a sundal si kápi. Okolo všechny oslnila záře jeho blonďatých vlasů. Konečně ho všichni poznali.
„Naruto?“ zeptala se udiveně Tsunade.
„Jsi to ty?“ nechápal stále Kakashi.
„Ano jsem to já. Oba jste určitě unavení, tak vás přemístím na hradbu, aby se tam o vás někdo postaral,“ odpověděl jim.
„Ale co Orochimaru?“ zeptala se Tsunade. Věděla, že on jediný ještě nebojoval.
„Neboj se o něho! On dostane, co si zaslouží,“ usmál se na ně Naruto a než mu stihly ještě něco říct, tak už leželi na hradbě před Ino.
„Je to opravdu Naruto?“ zajímala se mezitím co je léčil.
„Ano je. Prosím nech nás. Rádi bychom viděli tu bitvu,“ odbila ji Tsunade a i s Kakashim stoupali, aby viděli na to, co se děje pod nimi.
„A hele, démon se vrátil. Jak chceš proti nám třem bojovat?“ řekla ironicky Sakura.
„Takže neodejdete? Nu tedy dobrá. Jen vám něco řeknu. V celé historii světa nebyl žádný Jinchuuriki, který by plně ovládl svého démona,“ říkal jim, zasmál se a dodal: „Až do teď!“ Začal červeně zářit. Chvíli se nic nedělo, ale zdálo se jako by z té červené záře něco vylézalo. Taky že jo! Červená záře zesílila a vedle Naruta se objevil Kyuubi v celé své kráse.
„Co potřebuješ Naruto?“ zeptal se démon.
„Zabij Orochimara a já se postarám o ty dva tady přede mnou,“ řekl mu svůj plán Naruto. Démon přikývl a začal útočit na udiveného Orochimara. Jejich boj přesunuli několik stovek metrů od Naruta.
„Cože? ON ovládl úplně Kyuubi a on ho poslouchá?“ divila se Tsunade.
„Orochimaru nemá šanci,“ řekl Kakashi a dodal: „Ale bojím se o Naruta. Jak s nimi chce bojovat, když teď v sobě nemá démona?“ Stejnou otázku si podali i Sakura a Sasuke.
„Teď tě lehce porazíme, když nemáš démona,“ řekla mu Sakura.
„A jste si tím jistí?“ vysmíval se jim Naruto
„Takže je tým sedm zase pohromadě,“ smál se dál Naruto.
To už Sakura a Sasuke nevydrželi a jejich tělo začala pokrývat jejich prokletá pečeť. Když je celé pokryla, tak hned aktivovali druhý stupeň. Jejich těla se úplně změnila. Kdyby nestáli před ním, když se měnili, tak by je ani nemohl poznat.
„Co se to z vás stalo?“ řekl jim Naruto.
„To znamená, že z vás tu temnotu budu muset vymlátit,“ dodal a stoupl si do bojové pozice.
„Sakura má taky tu pečeť? Jejich útoky dokonale kombinují! Teď už nemá žádnou šanci, když nemá démona,“ vydechl smutně Neji, který to taky pozoroval.
„Nezapomínejte, že Naruto byl a doufám, že ještě je nejlepší ninja v překvapování lidí,“ řekl Kakashi a stále nemohl uvěřit tomu, co se stalo s jeho bývalým týmem.
Zatáhlo se a Sasukeho začali obklopovat blesky. Zemně se zatřásla a Sakuru začala obklopovat země, která ji poslouchala, jako by byla její paní. A poslali na něho spojené vlny elektřiny a země. Uviděli jen žlutou šmouhu, která proběhla vedle jejich útoků a postavila se zase před ně. Byl to Naruto se smutným výrazem ve tváři.
„Takže si to necháte vymluvit?“ řekl jim.
Ti se jen zasmáli a řekli mu: „Proč? Máš strach?“
Naruto se zase zasmál a řekl jim: „Z vás? Ani náhodou! Jen musím stále vzpomínat na to co jsme prožívali jako děti.“ Aby nezůstal pozadu, tak zaburácel vítr a kroužil divokou rychlostí okolo něho.
„Cože? Oni ovládají zemi a nebe? To fakt nemá šanci,“ vykřikl zoufale Kiba.
„Podívejte,“ vykřikla Hinata a dodala: „Okolo Naruta krouží nějaký vítr.“
„On ovládá mistrovsky vítr? Ale stejně mu to moc nepomůže proti dvou spojeným živlům. Aspoň se dokáže účinně bránit, protože spojené útoky elektřiny a země nemají žádný účinek na vítr,“ řekl s nadějí v hlase Yamato.
Sasuke a Sakura se rozhodli to co nejrychleji skoncovat. Sasuke použil nějakou techniku a celé okolí začali bombardovat blesky a Sakura použila rozrušení země. Takže Naruto neměl vlastně ani na čem stát. Zvedl se prach, takže nebylo nic vidět. Když zmizel, tak Naruto klečel v díře pod sebou a těžce oddechoval. Nemohl se ubránit jejich technikám. Byl hodně zraněný, ale věděl, že se nesmí vzdát.
„Vidíš, jak jsi slabí? Nedivím se, že jsi nemohl přivést Sasukeho zpátky,“ vysmívala se mu Sakura.
To Naruta pěkně dopálilo. Zvedl se a podíval se na ty dva a řekl: „Takže si chcete hrát, jo?“ S těmito slovy začal okolo něho běhat ještě oheň.

„Cože? On dokáže mistrovsky ovládat dva elementy?“ vykřikl Yamato.
„Co je na tom tak neobvyklého?“ zajímal se Shikamaru.
„Tak zaprvé, ovládat jeden element dokáže jen pět lidí na světě a to jsou kagové ve velkých shinobi vesnicích a za druhé, ještě nikdy nikdo nedokázal mistrovsky ovládnout dva elementy. Protože je hodně těžké, jen se pokoušet ovládnout nějaký další vlastní element,“ vysvětlila Tsunade.
„Teď nevíme, kdo vyhraje,“ doplnil ji Kakashi a všichni zase věnovali pozornost bitvě.

Mezitím Kyuubi hravě drtil všechny Orochimarovi pokusy o obranu. Orochimaru chtěl použít hadí ruce a nějak se z toho dostat. Ale o to se neměl ani pokoušet, Kyuubi ho za ty ruce chytnul a přitáhl si ho k sobě. Obalil ho všemi svými devíti ocasy a Orochimaru neměl šanci. Zůstal po něm jenom prach. Kyuubi zavrčel na Naruta:„Mám ti pomoct a oba zabít?“
„Ne tohle musím udělat sám,“ odpověděl mu klidným hlasem Naruto a chystal se na útok.
Sasuke se Sakurou vytvořili jakýsi obrovský hliněný šíp. Čepel byla tvořena elektrikou, která vydávala ječivý zvuk. Jako by zvuk tisíce ptáků. Bylo to chidori. Spolu to drželi a napřahovali se, aby ten šíp mohli po něm hodit. Naruto chystal také útok. Vytvořil obrovské tornádo, do kterého přimíchal oheň. Tornádo se zbarvilo do ruda a směřovalo přímo na ten šíp, který ti dva vytvořili. Jejich techniky se střetli přesně uprostřed mezi nimi. Následoval obrovský výbuch, který pohltil celý bývalý tým sedm.

„Naruto,“ vykřikla Hinata z hradby. Všem přihlížejícím se tajil dech. Vůbec nevěděli, jestli by to mohl někdo přežít. Začal se rozptylovat prach. Celé okolí bylo totálně zničeno. Leželi tam u sebe tři těla. Jedno se pohnulo a začalo se zvedat. Byl to Naruto. Utrpěl hodně vážná zranění, ale stále se mohl hýbat. Podíval se na ty dva, kteří byli jeho přáteli. Oba ještě dýchali a z posledních sil se na něho usmívali.
„Naruto, konečně se ti mě podařilo porazit. Uznávám tvou sílu, ale už se nemohu vrátit, protože umírám….“ říkal mu Sasuke. Narutovi hrkly do očí slzy.
„Také bych se ráda vrátila, kdybych mohla. Vytáhl jsi nás z temnoty. Já tu též moc dlouho nebudu, ale slib nám něco! Nikdy na nás nezapomeň,“ prosila ho Sakura. Se Sasukem se na sebe s námahou naposledy podívali, usmáli se a ve stejnou chvíli naposledy vydechli. Naruto tam jen, tak stál, protože nebyl schopen od nich odtrhnout oči.
„Zdravotníka!“ zakřičel co nejvíc to šlo. Ale nic se nedělo.
„Tak ksakru (sorry za to slovo) někoho pošlete!“ zoufal stále víc. Před ním se objevila zmlácená Tsunade s Kakashim a Ino, která se na ně šla podívat. Tsunade s Kakashim mu věnovali soustrastné pohledy, protože jim bylo jasné, že se už ani jeden z nich nezvedne.
„Naruto, je mi líto, ale….“ začala Ino. Naruto tušil co mu chce říct, ale nevěřil tomu.
„Ne, prostě ne. Kyuubi vrať se do mě! Budu potřebovat tvoji sílu,“ zařval na démona. Ten ho bez řečí poslechl a zmizel v něm. Nikdo z přihlížejících nevěděl, co má v plánu. Začal se soustředit a okolo něho se začala objevovat jeho vlastní chakra a také chakra démona.
Složil nějaké pečetě a zvolal: „Technika opětovného procitnutí.“ nad Sakurou a Sasukem se objevila zelená kopule. Chvíli se nic nedělo, ale za několik málo vteřin se jejich hrudníky začali opět zvedat. Ještě chvíli to trvalo, než se opět postavili, bez jakéhokoliv zranění. Všichni byli v šoku. Oba se udiveně podívali na Naruta. Ten se na ně usmál a ztratil vědomí z toho přílišného vydání energie.

Probudil se. Cílil, že leží v něčem měkkém. Otevřel oči a uviděl jen bílé stěny. Došlo mu, že leží v nemocnici. Nechal oči, aby si navykly na okolí a pak se začal rozhlížet. Na stolečku měl květiny a okolo jeho postele byly haldy nějakých věcí. Když se chtěl podívat, co to je, uslyšel nějaké kroky. Zpozorněl. Dveře se otevřeli a v nich stála nemocniční sestřička. Když uviděla, jak tam Naruto sedí a prohlíží si ty věci, co má okolo postele, tak se otočila a křičela přes celou chodbu:
„Probral se. Kde jste kdo? On se už probral!“
Oni ne deset minut po tomto incidentu se jeho pokoj zaplnil všemi jeho přáteli, včetně Sakury a Sasukeho.
„Á, Naruto jsem tak ráda, že jsi v pořádku,“ chytila ho okolo krku Hinata a začala plakat.
„Kde zapomněla svoji stydlivost?“ pomyslel si Naruto. Chvíli trvalo, než se od něho odtrhla, ale jak se tak stalo, tak se na něho všichni jeho ostatní přátele dívali nějakým divným pohledem.
„Takže vás opět přijali do vesnice?“ otočil se na ty dva.
„Že váháš. Konečně budeme zase spolu. Tým Sedm bude zase jako dřív,“ odpověděla mu šťastně Sakura a Sasuke přikývl.
„Tsunade nám odpustila a zařadila nás zpátky do Konohy,“ vysvětlil Sasuke.
„A co jsi vůbec dělal všechny ty roky, když jsi byl pryč?“ vysoukala ze sebe Hinata.
Naruto chvíli přemýšlel, ale pak jim řekl všechno o tom, jak vyvraždil Akatsuki, o těch dětech a o tom, jak se vracel do svého domova. Všichni se zájmem poslouchali.
„Takže ty jsi byl ta záhadná osoba, která cestovala po světě a vraždila všechny z Akatsuki? Nějaké zvěsti o tom tu byly. Nečekala jsem, že jsi to byl ty,“ řekla mu pochvalně Tsunade.
Naruto jen přikývl. Se všemi si na jeho lůžku povídali do hluboké noci. Když se všem už zavírali oči, tak Kakashi usoudil, že by měli jít už domů. Další den Naruta propustili z nemocnice. A jeho další život s přáteli a všemi ostatními plynul dál, ale to sem už nepatří……