Narutie 01 - Kyuubi, Oroxicht a WC - Záchod

Ehm...tak tohle je parodie na Letopisy Narnie – Lev, čarodějnice a skříň. Doufám, že se bude líbit.

Zvučná právě podnikala jeden ze svých nechvalně známých pravidelných útoků na Konohu. Čelenky shinobiů létaly na všechny strany a museli jste dávat velký pozor, aby vás náhodou nějaká netrefila do obličeje nebo – v případě mužského pohlaví – do intimních partií.
„Děcka!“ zvolala jedna kunoichi s blond vlasy a velkými ko... ehm s objemným vybavením.
Jmenovala se Tsunade a měla čtyři děti. Nejstaršího Gaaru, EMO boye Sasukeho, culíkatou Temari a velkočelní Sakuru. Tito mladí ninjové se vypotáceli z jejich karavanu a s úžasem sledovali svištící kunaie.
„Rychle, musíte na šalinu (čti tramvaj)!“ upozornila je matka, zatímco rvala místnímu gigollovi Jirayovi do zadku strom za to, že ji šmíroval ve sprše.
Děti uposlechly a pospíchaly přes narvané náměstí k zastávce. Čekali asi půl hodiny, dokud se Gaara nenas**l.
„Kua! Kde je sakra ta tramvaj!“ Právě v tu chvíli u nich zastavil autobus.
„Hele, jako tohle je tramvajová zastávka! Tady nemáš co dělat!“ vykřikl Gaara.
Uražený řidič ukázal svým dlouhým prstem na cedulku u zastávky. Byl na ní nakreslený autobus.
„Do pr...“ ujelo Tem.
A tak si všichni popošli ještě půl kiláku k zastávce tramvaje. Sasuke asi pětkrát zkontroloval svým Sharinganem obrázek tramky, jestli se náhodou nezměnil pomocí genjutsu. Mezitím si Gaara prohlédl jízdní řád za poslechu nádherného zvuku vybuchujících bomb.
„Za pět minut trojkou.“ Ozval se konečně.
„Mě se chce čůrat!“ vyhrkla malá Sakura. Všichni přitakali a rozhlíželi se na všechny strany, jestli náhodou někde nenajdou ukazatel na záchody. Nikde nic.
Když si začínali myslet, že budou muset za zastávku, zničehonic se před nimi objevila, jako by z nebe spadla, malá roztomilá smradlavá ‚ToiToika‘. Ninjové se nahrnuli do stísněné kabinky naráz, takže musíte počítat s nějakou tou modřinkou.
„Já první!“ křičeli jeden přes druhého. Najednou pocítili tlak a studený vítr a za nimi se zabouchly dveře.
„Fůj! Tady to smrdí, já chci ven!“ vřískala Sakura a bezvýsledně lomcovala klikou. Gaara se do ní vší silou zapřel a dveře konečně povolily. Všichni se vypotáceli ven, s hlavou plnou pachu z kadiboudy.
Ocitli se na nějakém zvláštním místě v jiném světě. Ale nebyl to obyčejný svět, byl to kouzelný svět. Vyplašené pohledy vystřídalo ječení.
„Aaaaaaaaa! Po mě leze něco hnusnýho! Aaaaaaaa!“ vřískala Temari.
„To je jen vlas,“ uklidňoval ji Sasuke.
„Aaaaaaaaa! Mě padaj vlasy!“ pištěla dál.
„Achjo...“ povzdychl si Gaara unaveně. „Radši bysme měli zjistit, kde to jsme,“ poručil.
„Ano, pane!“ odvětil uraženě Sasuke.
„Nech si ty kecy, ty pašeráku!“ vykřikl směrem k němu, ale ihned se otočil a popošel o několik kroků dál.
„A co asi tak pašuju?“ ptal se uraženě Sasuke.
Gaara pyšně ukázal na jeho protrhanou kapsu, z níž čouhaly žiletky. Potom prošel lesem a ostružiním následován ostatními, kteří byli rádi, že jim prosekal cestu těmi pichlavými kytkami.
Když ho doběhli, Gaara seděl v trávě a vypadal jako kaktus...
„Brácha, o co se to opíráš?“ zajímal se Sasuke.
„Nevím, nějakej bordel. Ale teď mě nech. Musím si vytahat ty ostny z pr... eh, ze zadku,“ vyjel na něj Gaara.
„No jo, no jo tak nešíl furt!“ ohradil se EMOušek. Temari přistoupila ke svému staršímu bratrovi a odstrčila ho na bok, aby si mohla lépe prohlédnout tu jeho opěrku.
„Vždyť je to popelnice! Fuj! Gaaro, ty ses opíral o popelnici! A já jsem si zapomněla dezinfekci!“ Popelnice vydávala chabé, nazelenalé světlo.
„To je fosforová popelnice! Jéé!“ vyhrkla Sakura.