Obchodníci 20 - Hadův úkryt

O půl roku později.

„Přípravy na slavnostní zahájení Namikazeho do funkce starosty města pomalu vrcholí. V Písečné se situace dokázala stabilizovat. Sai stále chytá masového vraha, který zabíjí nevinné dívky ve městě. Neji do toho konečně praštil s Tenten a Kiba mi pořád dluží zprávu o Orochimarovi!“ Dával Kakashi výčet zpráv za posledních pár týdnů.
„Jestli jde všechno tak jak má.“ Promluvil Obito, který se krčil v pohovce vedle Asumy. „Tak by jsme měli zlikvidovat Orochimara co nejdřív a Akatsuki by měla následovat. Už teď mají míň členů. A Namikaze by nám měl pomoci. Je to přece také v jeho zájmu, ne?“
„Obito, nebuď tak naivní.“ Foukl mu Asuma kouř do očí. „Bude si hrát pořád na svým písečku. Nás bude chtít pomalu vyštípat. Co myslíš ty Kakashi?“ Obrátil se na muže za velkým pracovním stolem.
„Budeme muset pomalu začít zabíjet, abychom sami nebyli zabiti. Vůbec se mi to nelíbí. Cítím podraz.“ V tom někdo zaťukal na dveře.
„Smím vstoupit?“
„Jdeš pozdě.“ Kakashi se unaveně podíval ke dveřím.
„Soráč, ale musel jsem si dát ranní rozcvičku.“ Usmál se Maito Gai.
„Je půl desátý večer.“ Připomněl Obito.
„Klídek prcku.“ Ukázal na něj Gai prstem. „Orochimaru nemá lidi? To chce frontální útok na jeho základnu!“
„Zklidni hormon Maito. Je sice pravda, že nemá dostatek lidí, ale pořád sám zůstává velice nebezpečný.“ Připomněl Asuma.
„Kakashi, omlouvám se, že jdu pozdě, ale tady máš všechno co jsi po mně chtěl.“ Vstoupil Kiba a Akamaru. „Ňaf!“
„Konečně, takže jak na tom je? Prosím stručně nám co zde sedíme.“ Ukázal Hatake na skomnou společnost.
„Teoreticky dokážu již určit, kde se Orochimaru bude nacházet. Přestože ztratil několik svých lidí ti nejsilnější mu pořád zbývají.“
„Kdo?“ Vyhrkl Obito.
„Nepřerušuj ho.“ Ohnal se po něm Gai.
„Tlustý silný blbec jménem Jiroubou. Další členka je Tayuya, ale ta je nezvěstná. Dále tam je jakýsi Kimmimaro a lékařský expert Kabuto. Také si najímá dva chlapíky z Mlžný, Zabuzu a Hakua.“
„Zabuza?“ Zeptal se ještě jednou Kakashi.
„Jop.“
„Kakashi? Půjde to?“ Zeptal se Gai.
„Zabuzu znám z dřívější doby. Půjde to přes něj.“ Usmál se Hatake.
„Počkat, co Akatsuki?“ Nedal se Obito jen tak odbýt.
„Pokud vím tak Sasukemu přišel na pomoc jeho tým. Můžeme je využít jako štít dokud budeme mimo vesnici. Stačí ti to?“ Kakashi se znovu usmál.
„Ano, to bude dostačující. Tak, kdy tedy vyrazíme?“ Zeptal se Obito.
„Ty? Rin by mě zabila, kdyby se ti něco stalo. Budeš pěkně dřepět tady.“
„Já už nejsem malej a blbej jako dřív!“ Rozkřikl se Obito.
„Zůstaneš tu po dobrém, nebo po zlém.“ Ukončil Kakashi debatu.

„Haku!“ Zavolal si Zabuza svého učně. „Mám pro tebe nové úkoly.“
„Jistě pane.“
„U Orochimara naše služba pomalu, ale jistě končí. Dostali jsme lepší nabídku od Konohy. Připrav se na boj.“
„Ale co Akatsuki?“
„Ti jsou mi docela volní.“ Usmál se Zabuza.

Mezi tím u Akatsuki.
Deidara ležel ve svém pokoji. Díval se po těch několika skříní co měl v pokoji a hladil po vlasech spící Blue.
„Kdyby tohle viděl Pein jsem na místě mrtvej.“ Usmíval se. Dveře se rázem rozletěly dokořán. Stál v nich Kisame.
„Neumíš ťukat?“
„Není čas. Obleč se, jdeme do Listové pro Itachiho.“ Odsekl Kisame.
„Že bych byl zrovna nadšený se říct nedá. Mám říct i Tobimu?“ Deidara se začal zvedat.
„Jo, bude se hodit.“ Přitakal Kisame.
„Už zbejvaj jenom dva co musíme chytit a k tomu potřebujeme právě Itachiho, kterej je už půl roku v cvokhausu v Listovej. To bude shledání.“ Deidara se oblékl.

Orochimarova skrýš se stávala ze starého vojenského komplexu v podzemí. Teď již notně vylepšená. Na to jak je stavba rozsáhlá zde žije velmi málo obyvatel. Všichni jsou však profesionálové ve své práci. V zabíjení.
U vchodu stál v dřevěné budce jeden z hlídačů.
„Dobře, jak se tam dostanem?“ Zeptal se Kakashi.
„Já myslel, že už to máš vymyšlený!“ Obrátil se na něho Gai.
„Vlítneme tam a všechny vykosíme jako tenkrát v Travnatý.“ Navrhl Asuma.
„Kibo, jak ses tam dostal?“ Otočil se Kakashi. Všichni stáli v nedalekém lesíku a obhlíželi situaci.
„Blázníš? Nikdy jsem tam nebyl. Pokaždé tam šel Akamaru větrací šachtou. Kameru měl na krku proto jsem měl takový informace.“
„Chytrej čoklík.“ Pohladil Gai psa.
„Tou šachtou se tam asi nedostanem.“ Zeptal se Kakashi.
„Vejde se tam sotva Akamaru.“
„Dobrá, Maito, víš co máš dělat.“
„Rozkaz!“ Maito se rozeběhl po cestě k hlavnímu vchodu. Jakmile byl na dohled zpomalil. Došel v klidu k budce se strážným, který si ho už delší dobu prohlížel. Mohl sice zavolat posily, ale proč. Je to jenom jeden člověk a kdyby se o něco pokusil přes tlusté sklo a dřevo jeho budky by se jen tak nedostal.
„Asíc jsem se kropítko ztratil.“ Pozdravil Gai. „Poslyš, můžu si z tý telefonní budky zavolat?“
„To není telefonní budka. Prosím opusťte tento prostor.“
„Když myslíš.“ Gai se rozpřáhl a jednou ranou rozbil sklo, jenž chránilo strážného. Chytil ho pod krkem a zlomil mu vaz.
„Cesta je volná Kakashi.“ Ozvalo se Hatakemu ve vysílačce.
„Jdeme.“ Zavelel ostatním.

„Skrýš hada.“ Zašeptal Kakashi nad vchodem do podzemí.
„Jak se rozdělíme?“ Zeptal se Asuma.
„Gai jde s Kibou“
„Ňaf!“
„A Akamaru. To bude jeden tým a druhý tvoříme my dva Asumo.“
„Dobrá, jdeme.“ Rozběhl se Gai do jedné z chodeb následován Kibou.

„Jak se setkáme se Zabuzou?“ Napadlo Asumu.
„On snad někde objeví.“ Přidal Kakashi do kroku. Šli jednotvárnou chodbou. Všude stejná barva odstínu myší šedi. Všechny dveře zavřené.
„Tahle chodba je nekonečná.“ Vztekal se Asuma.
„Klid, zkusím ty vysílačky co jsem dal Zabuzovi.“ Vytáhl z kapsy malinkou vysílačku a strčil si jí do ucha. „Zabuzo, slyšíš mě?“
„Kakashi?“ Zaprskalo v sluchátku.
„Trochu tě slyším.“
„Jste ještě daleko, ale už vás vidím na monitoru. Jsem zrovna v řídící místnosti. Pokračujte stejným směrem a brzy se setkáme.“
„Je tam i ten tvůj chlapec?“ Zeptal se Kakashi.
„Haku? Ne, ten má zatím jiný úkol. Dohlídne na to, aby nás nikdo nevyrušoval při boji s Orochimarem.“
„Můžeme se pomalu připravit na boj Asumo.“ Usmál se Kakashi.
„Hmm.“ Asuma si nasadil své dva boxery.

„Kimmimaro?“ Zaklepal Haku na dveře od Kimmimarova pokoje.
„Pojď dál.“ Pozval ho.
„To je divné. Ke mě nikdy tak milý nebyl. Pokaždé mi nadával, nebo vyhrožoval smrtí.“ Haku Vstoupil dovnitř. Jakmile vstoupil, dveře se za ním ihned zavřely. Nezavřel je nikdo jiný než Arashi. V tenhle moment Haku pochopil, že nastávají velké problémy.
Pokoj Kimmimara byl stejný jako ty ostatních. Jedna postel, skříň a stůl, ale na stěnách visela řada zvláštních předmětů připomínající meče. Tyto meče nebyly však ze železa, ale z kostí.
„Arashi.“ Usmál se Haku.
„Ty parcha*te! Jak můžeš bejt tak klidnej?!“ Vřískal Arashi.
„Víme, že jsi zradil Haku. Stejně tak jako Zabuza. Víme všechno.“ Vstal Kimmimaro ze židle.
„Pěkně jsi to podělal! Měl jsi se přesvědčit, že jsem fakt mrtvej!“ Smál se mu Arashi do obličeje.
„Zabuza je právě vyhledáván Orochimarem. Bude co nevidět mrtvý a ty ho budeš následovat. Velice, velice dlouho jsem se těšil na tu chvíli, kdy tě budu moci zabít pro Orochimara.“ Kimmimarovi svítily oči štěstím.
„Arashi, promiň, ale tentokrát svou chybu opakovat nebudu.“ Usmál se Haku. Kopl Arashiho takovou silou do břicha, že zavírání dveří nebylo vůbec třeba. Kousky dřeva se rozlítly po místnosti.
„Teď se ukáže, který z našich pánů nás vychoval lépe.“ Uklonil se Haku.

„Jdeme už pěkně dlouho.“ Podíval se Kiba na Gaie.
„Dočkej času. Jestli se něco přihodí někam si zalez a nechej to na mě.“ Gai vycenil zuby, zaťal pěst a vytasil palec.
„Docela magor, co?“ Otočil se Kiba na Akamara.

„Kam to jdeme Sasuke?“ Ptala se Karin. Jejich tým kráčel po Listové za jediným cílem.
„Dozvěděl jsem se, že bratr je stále tady. Zavřený v blázinci. Snažili se to přede mnou utajit, ale konečně vím kde je. Tentokrát ho zabiju.“
„Zabijeme Uchihu jadada.“ Prozpěvoval si Suigetsu. Juugo ho doprovázel soustavným mručením.

„Jak se dostaneme přes ty dveře?“ Zeptal se Tobi.
„Uhni.“ Odšoupnul ho rukou Kisame. Samehadem dveře hravě zničil.
„Nenecháme tu rovnou Tobiho?“ Snažil se rozptýlit atmosféru Deidara.
„Tobi nechce být zavřený v blázinci.“