Tetování krví

Pohlédla do jeho očí.
Zdály se být temnější než dřív.
Pomyslela na to, co ho asi takhle změnilo.
Pohlédla na krvavý šrám na své ruce, na místě kudy proletěl kunai.
Usmál se děsivým ďábelským úsměvem.
Očima se vpil do jejích...

...Dívka s kopretinami ve vlasech skočila kolem krku černovlasému chlapci.
Jarní slunce ozařovalo jejich tváře.
"Počkej....au!" se smíchem spadli do trávy plné kvítí.
Sklonil se nad ní a políbil ji...

Další kunai proletěl vzduchem.
Nebránila se, nechala ho udělat další hluboký šrám u toho prvního.
Zasmál se.
Takhle, takového ho neznala.
Nikdy by nepomyslela, že bude tak chladný...

...Skočila do rybníka.
V letním horku si vyšli k vodě na piknik.
V tom ji něco chytilo za nohu a stáhlo pod hladinu.
"No počkej!" křikla vesele a začala na něj cákat chladivou vodu.
Chytil ji za ruku a políbil...

Už třetí šrám se objevil na její ruce.
Ani krutý smích nepřestával.
"Zabít tě...netušil jsem, že to bude tak lehké..."
Horkými slzami smáčela sníh, který pod nimi roztál.
Zavřela oči a čekala na konec...

"Teď musím odejít," oznámil jí smutně.
"Nechoď!" prosila, ale marně.
"Musím..."
"Ale..."

Už ani nepočítala, kolikátý byl tohle šrám.
Jen se dívala do jeho očí a prosila.
Prosila ho pohledem plným lásky a něhy.
"Proč se nebráníš...?" zeptal se chladně.
"Neublížím ti...!"
Usmál se úsměvem, který si pamatovala z dávných dob...

"Nesnaž se mě hledat, nebo bych tě musel zabít..."
"Ty to pořád nechápeš?! Já tě nepustím...já..."
"Sbohem..."
Poslední polibek, dlouhý, vyjadřující smutek z toho, že už ji zase opouští...a tentokrát navždy... už ho znovu nepřivede zpět...
"Navždy tě budu milovat..."
Zmizel v podzimním listí...znovu jí opustil...

"Říkal jsem ti to... varoval jsem tě..."
Teď pro změnu plakal on.
"Ale tys neposlechla..."
Hodil posledním kunaiem a dotvořil obrazec na její ruce.
"愛 (Ai), láska... navždy si tě označím tímto symbolem, protože..."
Odhalil svou ruku, na které byla úplně stejná značka.
Pak se napřáhl katanou...
"Ačkoliv tě teď musím zabít..."
Ostrý hrot meče proťal dívčino srdce.
"...budu tě navždy milovat... Sakuro..."
"Sbohem, Sasuke..."
Poslední polibek... ještě dlouho držel její mrtvé tělo v objetí...

Na louce u rybníka, několik kilometů od Konohy leží tělo mrtvé dívky zaváté sněhem.
Jen jedno místo prosvítá...
...zápěstí a na něm symbol 愛...
Od těla mrtvé dívky vedou stopy ve sněhu...
...a s každou stopou i kapka krve...
...to on zde vyznačil cestu, aby ho našli...
...neměl by se zabít, ale věděl, že musí zaplatit...
...za vše,co udělal...
...za smrt dívky, kterou miloval...
"Jednou," usmál se a vstoupil na rybník.
"Budeme znovu spolu, lásko..."

Na louce u rybníka leží mrtvé tělo dívky, pokryté popraškem sněhu...
...a v rybníce je velká díra, označená kapkami krve...
...a stejným symbolem jako na dívčině zápěstí...

Tělo se rozloží, rybník zamrzne...
...všichni na ně zapomenou...
..ale oni dva...
...budou spolu...
...navždy...
...ale je dva už navždy spojí...
...to, co nikdy nezmizí...
...tetování krví...