Krásné mučení

Tak jsem se rozhodla zkusit svojí první hororovou jednorázovku. Je to moje první, takže na mě buďtě hodní Ale kritiku taky beru A tato FF je pro mojí krvechtivou Aleu, která mi dala tenhle skvělej krvelačnej nápad... takže jen pro tebe lowí :-*

„Kde to jsem? Halo, je tu někdo?,“ ptal se zoufale Jiraiya prázdné místnosti.
„Tady jsme,“ ozvaly se tiché hlásky dívek za ním. Dívky na sobě měly jen dvoudílné bikiny, byly štíhlé, nádherné s dlouhými vlasy, které jim rámovaly roztomilé obličeje.
Jiraiyovi začaly téct sliny a unášel se jejich krásou. Jedna z dívek si mu sedla na klín a Jiraiya se jen slastně usmíval, dokud na zádech neucítil bodající bolest.
Po zádech mu stékaly potůčky krve a za dívčinými nehty byla jeho kůže. Její dlouhé nehty se mu opět zaryly do kůže, dokud se nedotkly páteře a žeber.
Obličej se mu zkřivil bolestí a v místnosti se ozývaly ozvěny jeho hlasitých výkřiků.
Dívka vytáhla nehty z jeho zad a koukla se na maso, které se jí usadilo za nehty. Pod Jiraiyou se pomalu začala vytvářet kaluž hustě červené tekutiny.
„To ještě není vše, mazlíčku,“ přiblížila se k němu další z dívek. Strhla mu košili a kalhoty a pomalu ho začínala líbat na krk. Její zuby se mu zaryly do krku. Měla zuby jako vlk, ostré jak jehly.
Po celém těle se mu rozšířila neskutečná bolest, chtěl zemřít, nechtěl být mučen tak nádhernými tvory, které vždy obdivoval.
„Prosím nech mě!,“ vykřikl a dívka mu ukousla kus masa z krku. Nahnaly se mu do očí slzy a stékaly do krve, která mu proudila z krku. Dívka vyplivla jeho kus krku do krve. Spadlo tam s hlasitým šplouchnutím a krev se rozstříkla na dívčiny nohy.
„Oh, už tolika. Pořád nám to nestačí, chceme vidět, jak trpíš, jak umřeš. Pořád si nás špehoval a my se ti teď za to pomstíme,“ usmála se dívka s Jiraiyovou krví na obličeji.
Dívky si jeho mučení velmi užívaly, koukali se na jeho proudem tekoucí krev, která se rozšiřovala už po půlce místnosti.
„Teď jsem na řadě já,“ cpala se k Jiraiyovi další sexy dívka. Pomalu ho políbila, i když se Jiraiya vzpouzel, nevěděl, co ho bude čekat tentokrát.
Vjela mu jazykem do pusy a z pusy mu za chvíli začala vytékat krev. Její jazyk, jako byl nůž, ostrý slabý nožík, který mu jezdil ze strany na stranu a krájel mu jazyk na malé kousíčky.
„ÁÁÁÁÁÁÁÁ,“ zařval Jiraiya a dívka vyndala svůj zakrvácený jazyk.
„Chutná mnohem líp, než jsem čekala. Chci ještě, ještě více tvé chutné krve,“ řekla vesele dívka a olízla se. Pak mu zajela opět jazykem do jeho pusy plné rudé tekutiny. Teď mu připadal její jazyk mnohem ostřejší, už ne jako malý nožík, spíš jako katana.
Zajela mu jazykem, co nejdál mohla a druhou stranou mu vyjíždělo ostří meče. Rychlý proud krve se rozstříkl na zeď. Nemohl dýchat.
Myslel si, že už je to jeho konec, že už ho konečně nebudou mučit. Mýlil je. Špička meče se opět vracela zpět a pak z Jiraiyovi pusy vypadl jeho na kusy rozsekaný jazyk.
„Děkuji ti,“ mrkla na něj dívka a Jiraiyovi vytékala z pusy krev, měl jí plnou pusu.
Nemohl jim nic říci, nemohl dýchat, nemohl se hýbat, nemohl nic. Jen se mu po těle pořád rozšiřovala bolest, bolest, kterou ještě nikdy nezažil a doufal, že nikdy nezažije.
„A já jsem poslední,“ usmála se na něj šibalsky s ďábelskýma očima. Chytla si jeho obličej, aby mu dobře viděla do očí a její oči zčervenaly, vyzařovalo z nich zlo. Nechtěl se do nich dívat, ovšem neměl na vybranou.
„Těch očí je taková škoda,“ zadívala se do nich dívka a Jiraiya cítil horko, plížilo se pomalu k jeho očím, už cítil pálící se maso. Jeho víčka se začínala pomalu smažit a udělaly se mu na nich opary, které pak popraskaly a vytryskla z nich krev.
Nevěděl už, co ho bolí nejvíce. Jestli to, že nemá kus krku, rozsekaný jazyk, anebo mrazení v kostech.
„Miláčku, tebe to nebolí?,“ zeptala se ho milým hláskem dívka. Jiraiya přikývl, ale ona věděla, že ne. Netvářil se, jako kdyby ho to bolelo.
„Tak ty mi budeš lhát?,“ přidala dívka na žáru a pálila Jiraiyovi oční bulvy. Pomalu přestával vidět. Poslední co viděl, byla vtékající krev do jeho očí, která se míchala s jeho slzami.
Jiraiya pak omdlel na neskutečnou bolest a už se nikdy neprobudil. Nevěděl, jak skoncovaly jeho život. Jestli zůstal v oné místnosti plné jeho krve, anebo leží vedle ostatních zemřelých ninjů na krásné zelené louce.