Naruto - Dar z nebes (3.kapitola)

03. kapitola - Probuzení. Pravda vychází najevo.

„Stále chrápe … Proč? …. Proč? … Proč se už nevzbudí?!“
Krákal Naruto přes celý nemocniční pokoj.
„Naruto!“
Okřikla jej Sakura a už se chystala k dalšímu úderu.
„No jo, no jo, už jsem potichu.“
Zamračil se Naruto, zajel do židle a už ani nemukl. Jen si něco brblal pod fousy. V tom do místnosti vešel muž, celý zahalený v bílém plášti, se hranatými brýlemi, zakrývající hnědé oči, lesknoucí se pleší a rukama sepnutýma za zády.
„Tak, jak se máme?“
Otázal se a těžkopádnými kroky za mohutného dýchání se přesunul k nemocničnímu lůžku, kde ležela znavená Chiaki.
„Je tu nuda a mám žízeň.“
Stěžoval si Naruto.
„Naruto!“
Okřikla jej opět Sakura a už zatínala pěst pro další nemilosrdný úder. Naruto se zarazil, zajel do židle ještě hloub a poníženýma očkama sledoval Sakuřin rozzuřený obličej. Doktor pozoroval stav Chiaki s velkou vážností a zápolení dvou dospívajících ninjů nevnímal. Avšak jediný poprask zde netropili Naruto se Sakurou. Jakmile doktor zajel dvěma prsty na Chiakinu krční tepnu, leknutím do sebe vtáhnul tolik vzduchu, že se začal dusit. S kašláním se otočil na spolu osadníky místnosti a vyděšeným pohledem se na ně podíval.
„Co se děje?“
Otázal se s ledovým klidem Kakashi a odložil Icha Icha taktiky. Avšak doktor byl tak vyděšen, že nebyl schopen odpovědět. Naruto se Sakurou přestaly zápolit a pohlédly na doktora. Také Mia, která do téhle chvíle pila jahodový šejk a pročítala knihu, která se zaobírala chakrovými body, zbystřila, vyjmula slámku ze rtů a nechápavě pohlédla na doktora.
„Doktore, co se děje?“
Opakovala otázku Sakura s trochu vyděšeným výrazem. Naruto se pořádně posadil a čekal, co z doktora vypadne. Doktor se po druhé otázce vzpamatoval, přestal kašlat, nadechl se a rychle ze sebe vychrlil:
„Necítím pulz.“
Znovu se snažil nahmatat pulz na tenkém krčku šestnáctileté dívky.
„Nic. Nic necítím.“
Vydechl zděšeným hlasem a položil dlaň na její hrudník. Oči mu vyjely z důlků. Lekl se tak, že od kovové postele odskočil a utekl z pokoje.
„Co to sakra bylo?“
Tázal se Naruto, avšak odpovědi se mu nedostalo. Všichni se zájmem vstali a mířili si to k Chiaki.
„Sakuro, co s ní je?“
Tázal se opět Naruto, obešel postel a dlaněmi se opřel o matraci. Sakura se postavila proti Narutovi a přiložila ukazovák s prostředníkem na Chiačin krk a dlaň na její hrudník. Tvář jí zbledla.
„To nedává smysl.“
Vydechla.
„Co se děje, Sakuro?“
Tázala se Mia. Sakura otočila hlavu a pohlédla na Miu, která stála za ní.
„Necítím pulz, ale dýchá.“
„Cože? Jak je to možné?“
Vydechl udiveně Kakashi a přistoupil k Sakuře, aby se sám přesvědčil. Taktéž přiložil prsty na Chiačin krk a dlaň druhé ruky na její hrudník.
„To odporuje přírodním zákonům.“
Řekla rozhořčeně Sakura. Naruto bez zájmu hleděl na Chiačino ležící tělo, když v tom jej za zápěstí popadla její ruka. Všichni vyděšeně odskočili.
„Kde to jsem?“
Tázala se Chiaki ospalým hlasem, jednou rukou držela narutovo zápěstí a druhou si protírala oči.
„V … V … V nemocnici.“
Vykoktala Sakura a nevěřícně hleděla. Chiaki si přestala mnout oči a rozhořčeně se posadila.
„Kde je Kouji? Je v pořádku? Řekněte, že je v pořádku!“
Tázala se a čekala jakoukoli odpověď, když v tom jí padl pohled na Naruta.
„To ne …. Kde ses tu vzal?“
Tázala se Naruta, urychleně pustila jeho ruku a snažila se od něj odsunout co možná nejdál.
„Co to sakra meleš?“
Otázal se nechápavý Naruto.
„On nás zabije … Jaktože jej pustili do nemocnice? … Počkat …. Jste s ním …. Přišli jste mě zabít.“
Zděsila se Chiaki, vyskočila z postele a vylezla na stůl.
„Co to meleš?!“
Vykřikl Naruto.
„Nemluv na mě …. Nemluv na mě!“
Chiačin hlas se rozlehl celou nemocnicí. Počala se krčit na stole. Sakura popošla k ní, chytila ji jemně za rameno, ale Chiaki se vytrhnula.
„Nesahej na mě.“
Šeptnula.
„Chiaki. Jsem Sakura Haruno. Tohle je Kakashi Hatake, Mia Nayoko a Naruto Uzumaki. Nepřišli jsme tě zabít. Byla nám uložena mise. A to, že jakmile se probereš, máme tě vyslechnout. Nejspíš nevíš, co se stalo. Objasním ti to.“
Vysvětlovala Sakura. Chiaki se uklidnila a usadila se na židli. Sakura se posadila vedle ní a počala vysvětlovat:
„Před týdnem, kdy ses se svým přítelem, synem Feudálního pána Koujim, projížděla kolem Konohy na novém stroji, který dostal od svého otce k narozeninám, došlo k nehodě.“
Chiaki kývnula.
„A je Kouji v pořádku?“
Tázala se s nadějí v hlase. Sakura pokračovala:
„Té … hmm … motorce, selhaly brzdy a vy jste narazili do kamene, nedaleko východní brány. Stroj vybuchl a začal hořet. Tebe výbuch odmrštil a díky helmě, kterou jsi měla na hlavě, se ti nic moc nestalo, až na zlomeninu levé paže a pár oděrků. Avšak Kouji, ten se zaklínil do torza motorky a uhořel v plamenech hořícího pliva.“
Chiaki nevěřícně hleděla. Po tvářičce jí stekla slzička a vzpomněla si na onu noc, kdy jí Kouji dal svou halmu a těsně před tím ji políbil. On to věděl. … Věděl, že ten stroj nezvládne. Pomyslela si a z očí jí tekla jedna slzička za druhou a dopadaly na její sepnuté ruce, které ležely na jejím klíně.
„Jak?“
Otázala se rozklepaným hlasem.
„Nejspíše selhaly brzdy.“
Odpověděla jednoduše Sakura a objala Chiaki. Ta se totálně zhroutila. Z očí jí tekly slzy jako kroupy a tělo se pod návalem emocí prohýbalo.
„Já ho milovala … a on se obětoval, jen abych přežila.“
„Já vím“
Přitakala Sakura. Sejmula Chiaki ze svého ramene a podívala s jí do očí.
„Je tu ještě jedna nepříjemná věc …“
„Sakuro.“
Okřikl ji Kakashi. Sakura se otočila a pohlédla mistrovi do tváře. Kakashi zavrtěl hlavou a Sakura jen kývnula. Vrátila pohled zpět na Chiaki, která čekala cokoli.
„Přijel sem sám Feudální pán a celou věc osobně vyšetřuje. Chce se tě zeptat na pár otázek. Pro své vlastní dobro, odpověz mu.“
Poradila Sakura. Chiaki jen kývnula a setřela si slzy z očí.

Ozvalo se mohutné klepání na dveře kanceláře Hokageho, kde právě Tsunade rozmlouvala s Feudálním pánem.
„Vstupte!“
Pobídla přicházejícího Tsunade. Dveře se rozevřely a v nich se objevila žena s modrými vlasy. Které byly spleteny do složitého účesu. Byla oděna do lehkých šatů z hedvábí, které se na jejím těle vyjímaly jako obláček.
„Neruším, Hokage-dono?“
Otázala se mrazivým hlasem.
„Ale jistě, že ne. Vstupte, Taiki.“
Pobídla ženu a pokynutím ruky nabídla židli vedle Feudálního pána.
„Hokage-dono, Feudální pane.“
Pozdravila lehkým pokynutím hlavy a usadila se do polstrované židle.
„Tak, co je tak naléhavého, že jste sem k nám jela až z Amegakure?“
Tázala se Tsunade, avšak odpovědi se nedočkala.
„My se známe, že?“
Tázal se Feudální pán.
„Možná od slyšení. Po rozprášení Akatsuki se Deštná stala baštou lidu a už zde nevládnou zlé síly. Omluvte mou namyšlenost, ale o mír v téhle vesnici jsem se postarala já a momentálně tuto vesnici vedu.“
Odpověděla.
„Takže jste vlastně vládcem této vesnice? Takový Amekage?“ (あめかげ – deštný stín)
„Dá se to tak říci, i když korunovace ještě neproběhla.“
Objasnila situaci Taiki a počala se věnovat Tsunade.
„Hokage-dono, Amegakure vám chce poskytnout svou pomoc při řešení aktuálního problému, který, jak se k nám doneslo, otřásá celou vaší zemí. Mohlo by to přispět k uzavření mírových vztahů mezi našimi vesnicemi. Proto vás žádám o povolení přístupu našim vyšetřovatelům, kteří, jak je známo, jsou nejlepší mezi všemi osmi zeměmi.“
„Není to zrovna záležitost Amegakure, ale povolím vám přístup jen v omezeném množství. Padesát členů vaší vesnice, nic víc.“
Odbyla ji Tsunade.
„Děkuji, Hokage-dono.“
Přikývla Taiki, vstala a dala se k odchodu. Otevřela dveře a ještě se otočila.
„Mimochodem, Feudální pane, upřímnou soustrast.“
Šeptnula a odešla ven.
„Tsunade, ta ženská se mi nelíbí. Myslím, že jsem ji viděl při spiknutí, jenž se odehrávalo v Kirigakure a bohužel nejspíš byla v čele tohoto spiknutí.“
Šeptnul Feudální pán.
„Vím. Také jí nevěřím, ale pro udržení mírových vztahů jsem to musela udělat.“
„Zcela tě chápu, ale i tak si dávej pozor.“
„Jako vždy … Ale, vraťme se k tématu. … Ta skupina se podle všeho jmenuje Bankoku a jsou v ní obsaženy ty nejhorší členové ze všech zemí. Jejich cílem je nejspíše svrhnout dosavadní vládu všech zemí a založit novou. Je v tom politika, nic víc. A rozhodnuli se začít u Vás. Dokud jste zde, nemusíte se bát, budu se snažit, abych vás za každou cenu ochránila. A pokud svolíte, dala bych se do vyšetřování smrti Vašeho syna, která by mohla mít úzkou spojitost s touhle skupinou.“
„Chápu, Tsunade.“
Kývnul Feudální pán a vstal ze židle. Tsunade vstala s ním a šla mu otevřít dveře.
„Jsem si jistá, že se tahle situace vysvětlí. Upřímnou soustrast.“
Rozloučila se s Feudálním pánem a zavřela dveře.

„Skočili nám na to. Máme volný přístup do Konohy.“
Kývnula žena, za půvabné noci před branami Konohy.
„Doufám, že jsi to zařídila dobře, Taiki. Sama dobře víš, že nemám rád špatně vykonané úkoly.“
Pohrozil neznámý muž, který stál před ní.
„Nebojte se. Brány Konohy jsou otevřené. Její pád započal.“
Ujistila jej Taiki a rozešly se.
„A Taiki, zbav se té holky. Mohla by být překážkou.“
Zadal jí nový úkol a zmizel. Taiki kývnula a vydala se směrem do nitra Konohy.