Další kapitola část 3

Eh, tak konečně doma... Předem se omlouvám za zpoždění, ti darební doktoři mě nechtěli pustit! Mno nic, konec keců tady to je:

„Uplně hoří.“ Vyjekl Neji. „Musíme ho převlíct, je tam docela zima.“
„Jo, jasně.“ Kývnul Neji a dal se do toho.
„AA pomóóóc!!!“ Zařval a uskočil. „Co je?“ Přišel k němu Naruto.
„Bože!“ Vydechl a zakryl si oči.
„Tak sakra, co tam děláte?“ Křiknul Sasuke, ale když viděl že ani to s nimi nepohlo, se Shikim k nim došel.
„No ty v**e co to je?“ Udivil se když viděl Oitovo bříško, na kterém se rýsovali odporné, červené fleky.
„Dělejte, převlečem ho a honem do nemocnice.“ Vyzval je Naruto a ostatní s nechutí kývli.
„Tsunade-sama“ Vřísknul Sasuke v nemocnici.
„Buď ticho! Všichni už spí!“ Zašeptala Tsunade. „Podívejte, pořád křičí má horečku a odpornou vyrážku.“ Vyhrknul Neji.
„Tak pojďte za mnou.“ Kývla hlavou směrem do ordinace.
„Hm… myslím že má…spálu.“ Usmála se na ně.
„A-ale t-to my vážně nic, u ohně vážně nebyl a-a prostě jsme v tom nevině!“ Vykoktal Neji.
Tsunade se zkroušeně chytla za hlavu. „Neji… to je virová nemoc a…“
„Já nejsem nemocnej a navíc s TenTen dávame pozor!“ Křiknul a ostatní hoši se váleli smíchy po zemi.
Tsunade to nevydržela a musela si sednout.
„Bože…Neji, to není pohlavní nemoc, ani úraz, je to dětská nemoc jako třeba neštovice, zarděnky a tak, víš? Musí dostat penicilin a aspoň 2 týdny ležet. Dřív se na to umíralo, ale už jsou potřebné léky… Tak a vy ostatní, měli jste už spálu?“
Všem zatrnulo.
„Asi ne.“ Řekli sborově.
„Takže půjdete do karantény! Všichni!“ Zasmála se na ně.
Kluci seděli v nemocničním pokoji.
„Sakra!“ Kopnul do stolku Sasuke. „Co je?“
„Naruto, chápeš to, Sakura už mi ho nikdy nepůjčí!“ Všichni na něho s údivem hleděli.
„Já už děti nehlídám, furt to jenom řve a smrdí. Bože, dej ať mám inteligentní, nehyperaktivní a rozmný dítě…“ Založil Neji hlavu do rukou.
V tom se rozlétly dveře.
„Tak chlapci, můžete si ho odnést!“ Zazubila se Tsunade a podala jim Obita.
„Vůbec nevypadá jako nemocný… Spíš naopak.“ Naklonil se k němu Shikamaru a pozoroval ho, jak se batolí na posteli tam a zpět.
„Tak, ráno to řeknu Sakuře a….“
„NE!!!!“ Vykřikli zaráz.
„Ne,ne,ne vyřešíme si to sami.“ Usmál se Sasuke a popoháněl ostatní k odchodu.
„Tak už je čas jít, nashle hokage sama.“ Zamával Sasuke a v tu ránu byli pryč.
Sakura se slitovala a když se to dozvěděla, ani je moc nezmlátila. Když si před ní Sasuke kleknul na kolena a prosil o to, aby si Obita mohl nechat dokud se neuzdraví, s velkou nechutí to povolila.
Za 2 týdny:
Sakura už vůbec nevypadala tak strhaně a unaveně. Ale hoši…
Tým 7, 9 a 10 měli mít společnou misi. Všichni už byli v kanceláři a Obito vesele trhal knížku na Tsunadiném stolu.
Neji spal Shikimu na rameni, Shikamaru se rukou opíral o spícího Naruta a Naruto málem padal z gauče.
Sasuke usnul ve stoje…
„Tak hoši, vstávame!!!“ Okřiknula je a všichni v tu ránu byli na nohách, teda kromě Sasukeho který si sednul na zem.
(Tu misi přeskočíme a to ostatní taky, potřebuju jít dál a ne sa tady plácat s nesmyslama )

Uplynulo 7 let(všichni už jsou „zasnoubeni“, nechce se mi to tam pořád psát xDxD jsem líná ). Hinatě se narodily dvojčata. Chlapeček a holčička. TenTen a Nejimu se nedávno narodil chlapeček. Temari a Shikamaru vychovávali holčičku a zanedlouho čekali dalšího potomka.
Obito byl pěkně živý dítko. Nedávno mu bylo 7 let a v tomto věku dokončil akademii.
„Co s ním uděláme?“ Ptal se Iruka Tsunade.
„Nemám ponětí… Jeho schopnosti jsou víc než nadprůměrné. Nemůže se zdržovat s geninama, když je na úrovni chunina, možná víc.“
„Co takhle ho dát do týmu Kazumi?“
„Kdo v něm je?“
„Hm.. Miyu a Saburou. Jsou přihlášení na chudinské zkoušky, ale jeden člen jim odpadnul, byl zabit…“ Sklopil hlavu Iruka.
„Tak dobře, řekni to Sakuře, já zařídím to ostatní.“ Kývla směrem na dveře.
„Hai.“ Odešel.

Orochimarův úkryt, taky o 7 let později:
Kakashi spal v cele s okovy kolem krku a nohou.
„Hej! Kakashi!“ Šeptal Obito(a ou, teď v tom bude chaos xD)
„Ty hajzle!“ Vysoukal ze sebe Kakashi.
„Kakashi, je těžké mi uvěřit, ale musíme utéct. Na tady máš klíč od těch pout a připrav se večer!“ Hodil mu zarezlý klíč.
„Cože, co to děláš? Sedm let tady hniju a najednou zdrhnout? Tak to mi hlava nebere.“ Ušklíbnul se.
„Šlo mi jen o informace. Nečekal jsem že s tebou bude jednat jak s odpadem… Ale teď je to vážnější. O tvém synovi se proslýchá jako o géniovi. A navíc se zúčastňuje chudinské zkoušky a Orochimaru…“ Zadíval se do země.
„Proč bych ti měl věřit.“ Prolomil ticho Kakashi.
„Protože jsi můj přítel, musel jsem zradit… Pro tebe, Sakuru a malého Obita. Je to jen na tobě. Večer přijdu, buď půjdeš se mnou, nebo… nepoznáš svého syna a mě ani Sakuru už neuvidíš…“ Pohlédl mu Obito do očí a hned odešel.
Kakashi se neubránil slzám. Ta slova ho bolela, jenom vzpomínka na ni. A k tomu jeho syn…

Konoha:
„Prosííííím!“
„Ne! Nikam nejdeš, to je moje poslední slovo!“
„Ale mamí!“
„Ne, už se o tom nebudeme bavit!“
„Jde tady o mě ne sakra? Mám právo se svobodně rozhodnout!“ Křiknul Obito na Sakuru.
„Taťka by mi to určitě dovolil a pokud vím on byl chuninem v šesti letech.“
„Jenže ty nejsi on!“ Vzlykla Sakura.
„Ne, jenom jsem syn svího táty, jsem mu strašně podobnej a mám sílu, ale jinak vlastně ani nejsme příbuzní.“
Sakura se sesunula na židli a založila hlavu do rukou.
„Mami… Promiň, já jsem nechtěl…“
„Pochop, mám o tebe strach. Ostatní děti ve tvém věku si ještě hrají na hřišti a jiní začínají akademii.“
„Ale já nejsem jako oni, nestojím o to být malý. Já chci být jako táta, super ninja.“ Usmál se na ni.
„Mami… mám tě rád.“ Řekl a obejmul ji.
„Já tebe taky.“ Zašeptala mu do našedlých vlasů.

Nastal večer. Kakashimu zbývalo jen pár minut. V hlavě měl chaos.
„Mám jít, nemám jít? Je to snad nějaká past? Ale co Sakura? Malý Obito?... Musím!“ Doplazil se ke klíči a začal si uvolňovat těžké okovy.
„Stejně už jsem mrtvý, co můžu ztratit?“ Odhodil okovy na zem.
Za chvilku přišel Obito.
„Tak co, jdeš?“ Kakashi jenom kývnul hlavou.
Tiše se proplížili až k východu. Rychle běželi pryč.
„Už mi věříš?“ Prolomil ticho Obito.
„Ne. 7 let je dlouhá doba… Choval ses ke mně jako k psovi, odpadu, který nestojí za nic.“
„Je mi to líto, ale od začátku mu šlo o malého, říkal něco o prokleté pečeti… Šlo mi jen o něj, za každou cenu ho musíme zachránit!“
Kakashi jen tiše kývnul a skákal dál.

Tk nuda jako obvykle.. Mno ale hodnocení je jenom na vás