Naruto - Dar z nebes (2.kapitola)

02. kapitola - Dívka v komatu. Tajné zjištění.

„Ach, týden po nehodě a ona se pořád neprobrala.“
Povzdechl si Naruto, sedíc na dřevěné židli v nemocničním, bíle vymalovaném pokoji, v němž byla uprostřed jedna kovová postel, na které dřímala černovlasá dívenka s odřeninou na pravé tváři a zasádrovanou pravou rukou. Dále v pokoji byl maličký stoleček ze světlého, tvrdého dřeva, jenž stál u zdi naproti postele, a okolo něho bylo šest stejně barevných židliček, z nichž čtyři byly obsazeny. Vpravo od stolu se ve zdi vyjímaly bílé dveře a vlevo svítilo ranní světlo, procházející skrze okno.
Naruto, sedící přesně mezi oknem a stolečkem, seděl se zkříženýma rukama a naštvaným výrazem v obličeji.
„Teď jsem už mohl sedět s Irukou-senseiem v Ichiraku ramen baru a dávat si skvělý Teuchiho ramen… aaa … ramen.“
Rozplýval se Naruto při pomyšlení na nudle, plovoucí v nadpozemské omáčce.
„Naruto! Přestaň už konečně myslet na jídlo! Jsme tu, abychom ji, jakmile se probere, vyslechli jako první. Uvědomuješ si vůbec, co se stalo?!“
Křičela na něj Sakura, sedící vedle Mii, která měla svou židli na druhé straně stolu.
„Hm … ani ne. Nedával jsem pozor, když nám Tsunade no bachan říkala zadání mise.“
„Jak jinak.“
Vydechl Kakashi, sedíc vedle Naruta, blíž ke stolku a četl si svou oblíbenou knihu Icha Icha taktiky. Sakura s vervou vstala, zatnula pěst a zlostí se zakousla do rtu. Obešla si stůl a napřáhla se. Naruto, už při pohledu na vstávající Sakuru se okamžitě začal krýt.
Najednou se o dvě patra dole u recepce zaklepala váza s květinami tak, že se převrhla. Sestřička, sedící za recepčním pultem se na podivný jev nechápavě podívala, vstala a počala uklízet vzniklý nepořádek.
Naruto, teď již nesedící na židli, nýbrž ležící na zemi, se křečovitě držel za bouli na hlavě. Sakura opět nahodila normální, neagresivní výraz, vrátila se zpět na své místo a se slovy, kde jsme to skončili, si usedla spět vedle Mii.
„Pf.“
Odfrknul si Kakashi a otočil stránku.
Kdesi na kraji Konohy ve starém, udržovaném domečku. V místnosti, s jedním, kulatým stolek, okolo kterého bylo mnoho židlí, na kterých seděly ženské, mužské i dětské postavy, osvícené zlatým lustrem, jenž vysel nad stolem a světlem z hořícího krbu.
„První část plánu se podařila. Feudální pán před třemi dny přijel do Konohy, aby vše osobně vyšetřil a pohřbil svého tak milovaného syna. Je čas, abychom započali další část.“
Promlouval k ostatním muž, středních let, sedící na židli, která se od ostatních lišila pouze její velikostí.
„Ale, Morita-sama, nemáme ještě prostředky na to, abychom mohli započít druhou část plánu. Ještě nedorazila Taiki-sama z Amegakure no Sato. Bez ní nemůžeme začít.“ (森田 – lesní oblast, 大輝 – obrovské záření, Vesnice skrytá v dešti)
Oponovala žena, sedící přímo naproti neznámému, nejspíše vůdci spolku.
„Taiki je slabá! Nepotřebujeme ji k tomu, abychom začali! Máme osm dostupných prostředků! Taiki je jen doplňující! Bez ní situaci uřídíme úplně stejně, jakoby tu byla!“
Rozčiloval se muž a mlátil pěstí do stolu s takovou vervou, že šálky s čajem, které stály před každým sedícím, poskakovaly po stole a některé se dokonce vylily. Osazenstvo kulatého dubového stolu se na Morita dívalo s respektem v očích a nenápadně se posunovalo co možná nejdál od jeho naštvaného těla.
Když v tom se rozevřely malé dveře, nacházející se ve zdi naproti Moritovi. Vstoupila žena, oděná do jemných, bílých, průsvitných šatů z hedvábí, které za ní vlály jako křídla motýla. Za ní se těžce neslo několik pochlebovačů, oděných do černých obleků a s katanou po boku.
Morito pohlédl na příchozí a hluboce polknul.
„Tak ty si myslíš, že jsem bezcenná?“
Otázala se a usedla na poslední volné místo, které se nacházelo o tři místa vpravo od Mojita. Ten neodpovídal. Jen čekal, co Taiki vypustí z jejích smyslných rtů. Prohlédl si ji od hlavy až po nejnižší viditelné místečko. Modré vlasy, spletené do složitého účesu, zpevněné modrými rovnoběžnými tyčinkami, na jejichž konci byla uvázána modrá stužka, která lehounce povlávala. Šaty, vyrobené z modrého hedvábí byly, jak jevno, jedna velká šála, která byla na určitých místech sepnuta stříbrnými brožemi.
Nejspíš pětadvacetiletá žena se nadechla a svým sametově ledovým hláskem spustila:
„Neodpovídáš? Dobře. Stejně tak bych mohla říci já, že ty jsi bezcenný. A situaci bez tebe uřídíme, jakoby jsi tu nebyl.“
Oponovala a rychlým švihem hodila dvě ostré jehlice, které byly usazeny po boku jejího bílého stehna v koženém zásobníku. Jehlice se Moritovi do polovice zaryly do očí. Morito se zadrhnul. Popadla mu čelist a celé jeho tělo následně spadlo na zem. Taiki pokynula na muže, kteří přišli s ní. Ti pochopili, popadli Moritovo tělo a vhodili do krbu. Taiki vstala ze své židle a přesedla si na bývalé Moritovo místo. Hodila nožku přes nožku a sama zahájila zasedání:
„Teď se to bude řídit podle mě. Nástupce za Konohu již máme.“
Řekla a pravou ručkou s opracovanými nehty, které měla zapilované do ostré špičky, poukázala na dveře, které se právě rozevíraly. Objevil se v nich blonďatý chlapec, nemálo podobný Narutovi, avšak s malou odlišností. Přes pravé oko měl jizvu ve tvaru kříže.
„Dámy, pánové, s velkou radostí vám chci představit mého syna, Chibu“ (千羽 – tisíc otců)
Mladý muž se spiklenecky usmál a usednul na místo, kde před tím seděla jeho matka.
„Takže, nyní začneme akci. Feudální pán má zde strávit týden, aby vše osobně vyšetřil. Avšak pravdy se mu nenajde. První, kdo bude na řadě s obviněním, bude Chiaki Kiji. Tohle se nám výborně hodí. Konec konců, byla do téhle hry nastrčena jako oběť a volavka. Na pohřbu, který se bude konat přesně za dva dny, máme dokonalou možnost, kdy uskutečníme náš plán.“ (きじ – oheň)
Pousmála se a modré zornice se jí proměnily jakoby v kulatou nádrž plnou vody.

Před dřevěnými dveřmi kanceláře Hokageho stáli dva ninjové, oděni do klasického oblečení, zelená vesta, černé triko a kalhoty a všude po těle kapsičky s kunai.
„To nemůžete!“
Ozvalo se z kanceláře.
„Nemůžete nás izolovat!“
Křičela Tsunade na muže, který seděl před jejím stolem a povýšeně naštvaným pohledem se na ni díval.
„Tsunade, nemám jinou možnost. Tuto chybu nemohu tolerovat.“
Mluvil skleslým hlasem.
„Vždyť ale nemáte dův ….“
Najednou do kanceláře vrazila Shizune a zastavila se až o Tsunadin stůl.
„Tsunade-sama, mám nové informace. A jsou šokující.“
Podávala Tsunade svitek se spisem. Popadla spis se svitkem a počala číst. Jakmile přestala číst, zděšeně odložila oba dva papíry a pohlédla na Feudálního pána.
„Co je to?“
Tázal se.
„Mám …mám nové skutečnosti.“
Koktala Tsunade.
„Jaké?“
Tázal se Feudální pán zcela klidným hlasem.
„Tu nehodu nezapříčinila Chiaki Kiji. Měl to být plán, jak Vás sem za každou cenu přilákat.“
Feudální pán zbystřil.
„Z jakého důvodu?“
„Někdo Vás chce zabít.“

03. kapitola ,,Probuzení. Pravda vychází najevo."