Utopený....v krvi

Stál tam a krev tekla... bylo jí tolik. Pomalu mu začala osahávat kotníky a plazila se výš... pomalu, ale jistě. Pořád přibývala a přibývat bude... bude přibývat do té doby, dokud bude někdo, z koho ji bude moct dostat.

,,Kreeeev! Já chci kreev! Tak pojďte, a dejte mi tu vaši! Dejte mi ji!Kreeeev! Chci ji! Slyšíte?! Chci!" řval a oči mu plály vztekem a krvavými odlesky.

Zpoza rohu se na něj zaútočila skupinka tří ninjů... nebylo jim ještě ani šestnáct.
On pouze pozvedl katanu, která ležela u novou mrtvého, tmavovlasého mladíka a udělal pár prostých pohybů... a krve přibylo. Mrtvé těla se skácely do tekutiny, která kdysi znamenala život... dnes je jenom smrtí.
Muž se podíval na svou ruku... podíval se na to, co v ní držel. Upřel svůj pohled do mrtvých očí člověka, kterého zabil. Upřel svůj pohled na hlavu, kterou držel v ruce... krev z ní barvila jeho bledou kůži do červena.

,,Chachachachachaaa," ozval se jeho šílený smích.

Zahodil hlavu za sebe...shodou náhod, nebo sad škodolibou hrou osudu dopadla k nohám dívce, pro kterou ten můž znamenal víc, než vlastní život. A nyní... po tom všem, co spolu prožili, kouká na jeho useknutou hlavu... na jeho světlé vlasy zbarvené krví, takže chytly podobný odstín, jako ty její. Tohle nevyléčí...

,,Ty vrahu! Zemři!" zaútočila na vraha své lásky zezadu.

Ten však jen pouze pozvedl katanu a probodl jí břicho... zvedl meč i s napíchlou růžovovláskou nad sebe a nechal dopadat na svůj obličej její krev. Poté jí zahodil dál... ale katanu si nechal.
Krev stoupala stále výš... a on pořád vraždil... už se v ní pomalu dalo plavat... neměla kam uniknout... oni také ne... ale ani on.
Brodil se krví, odhazoval usekané končetiny a občas se usmál na hlavu, která proplouvala kolem něj.

,,Tohle vám patří! Slyšíte?! Patří vám to!“ křičel mladý ninja a krev na jeho tváři se začala rozmazávat... on plakal.

Krev a slzy... patří k sobě.
Slzy by s neměly ronit bez důvodu...
Krev by neměla téct bez nich...
Patří k sobě, jako onen muž a smrt.
Jako ten muž, který plakat pro sebe, pro ně... a pro vás.

Šel, plakal a hledat přeživší... ještě je jich dost... a všechny dostane... všichni zaplatí...

,,Slyšíte?! Všichni!“ zašeptal do ucha dívce, jejíž život právě ukončil... on.

Kudy prošel, tak tam zmizel život... pouze krev se přidala ke krvi spolubojovníků, kteří na něj narazili dřív... krev... už mu sahala po krk... po ústa... už musel plavat a dýchání znamenalo problém... ale pořád neměl dost. Ještě pořád někdo zbýval.

,,Zemřu, ale vy taky!“ křičel na těch pár posledních, co zmobilizovali své zbyté síly a vyrazili proti němu.

I když měli přesilu, neznamenali pro něj problém... s každým mrtvým se hladina zvedla... už... už nemůže dýchat... už nemůže... poslední chvíle života... klesá ke dnu... pláče, ale usmívá se...

,,Dokázal jsem to... dokázal! Jste mrtví!“ zařval z posledního dechu...

Zahodil poslední vteřinu kvůli jedinému výkřiku... výkřiku, který nemá kdo slyšet... a i kdyby měl, neslyšel by... na hladině to pouze pohřebně zabublalo...