Anděl beze jména - 4.část

Dívka dojde na kopec, položí sněženku do sněhu a upře na ni zrak. Sněženka zazáří a zmizí. Ve sněhu po ní nezůstane ani stopa.
Dívka se obrátí a jde zpět do vesnice.

Mine nemocnici a vejde do starého domu, ve kterém už pětadvacet let nikdo nebydlí. Vejde dovnitř, vezme starou deku a hodí ji na válendu. už je asi osm hodin. Spoustu času strávila s Uchihou a prohlídkou vesnice. Musí se vyspat, aby byla čilá na zítřek. Kdo ví, co se stane.

-------------------------------v nemocnici-----------------------------------

Sasuke si s lampičkou pořád dokola čte to, co mu napsala dívka.
„Je to divné.“ Pomyslí si. „Nemá jméno a záři neviděla. Ale jak se tam tak rychle objevila? Jedině, že by ten Anděl byla ona.“
Sasuke nad tím stále přemýšlí. Do pokoje vejde sestřička.
„Měl byste už spát.“
„Ano.“
Sestra vezme tác s nádobím od večeře. Sasuke si na něco vzpomene.
„Sestři.“
„Ano?“
„Jak zní ten příběh o tom dítěti….“
„To nevím, ale mohu vám o něm přinést knihu z knihovny.“
„Ano. To bych byl rád.“
„Ale až zítra. Teď spěte. Dobrou noc.“
„Dobrou, sestři.“

---------------------Druhý den ráno….kolem sedmé-----------------------------

Sasuke vstane z postele a jde se podívat k oknu. V nemocnici ještě nikdo není, tedy kromě pár sester a doktora, kteří tu byli přes noc, kdyby se něco dělo. Sasuke uvidí jednu sestřičku, jak jde z knihovny a také uvidí dívku, jak ji pozoruje. Venku je i Orochimaru a ten zas pozoruje děvče.
Sestra přijde do pokoje: „Měl byste ležet.“
„Promiňte, ale ležet fakt nevydržim, kromě toho potřebuju na záchod.“
„Na záchod si samozřejmě dojděte. A tady máte tu knihu. Je sice tlustá, ale je v ní vše.“
„Děkuji.“
,,Není zač.“
Sestra položí knihu na stolek a odejde z pokoje. Hned jak odejde, letí Sasuke na záchod.
Když se vrátí, sedne si na židli a přečte si nadpis knihy: „Anděl beze jména“
Pak si přečte autora: „Vrah jeho rodiny Orochimaru“