Primero caminata - 02

Už byl skoro u brány, když uslyšel, že na něj někdo volá. Naruto se ohlídl a uviděl jak k němu běží Hinata. Naruto se chtěl vyrazit, ale přece jen se rozhodl ještě počkat.
„To jsem ráda, že jsem tě dohnala, Naruto.“ vyhrkla ze sebe Hinata při těžkém oddychování, z čehož se dalo soudit, že se rozhodla ještě před chvílí a aby Naruta dohnala, tak ze sebe vydala téměř všechno.
„Co se děje, Hin?“
„Jen jsem se rozhodla jít s tebou a ty mi v tom nezabráníš. Chci zesílit stejně jako ty a ty potřebuješ pomoc, protože tvoji přátelé ti dodávají sílu.“ vyhrkla ze sebe rychle Hinata, protože cítila, že asi omdlí. Naruto se na ni zaraženě díval a po chvíli se vzpamatoval.
„Hin, nemůžu tě vystavit takovému riziku a navíc se z tebe stane Missing-nin a to já nechci. Nechal jsem bábi Tsunade dopis, kde jsem ji všechno vysvětlil, ale pochybuji, že tě pustí se mnou. I kdyby jo, tak tvůj otec bude šílet a až ho potkám, tak mě na místě zabije.“ protestoval svými argumenty Naruto.
„To je tu nějaká romantická schůzka?“ ozval se ženský hlas a oba poznali Ino.
„Není a neděje se nic co by se tě nějak týkalo.“ odbyl ji Naruto.
„Dobře, dobře, jak je libo, ale nemusíš být hned tak útočný.“ zvolala Ino a zmizela za roh ulice.
„Půjdu s tebou a nic mě nezastaví.“ řekla znovu Hinata a Naruto nevěděl co ještě říci.
„Kde máš vybavení a ostatní věci?“ optal se Naruto po chvíli, kdy si všechno ještě jednou promyslel.
„Zapečetila jsem si je do tohohle svitku, takže se mi bude cestovat lépe a pokud budeš chtít, tak mám ještě několik svitků pro pečetění věcí.“
„Není potřeba, nejradši mám věci po ruce, ať se dají okamžitě použít.“ odpověděl Naruto a poplácal dlaní po batohu.
„Vyrazíme?“ optala se Hinata a konečně začala svojí éru změny vlastní osoby.
Naruto se otočil k hlavám vytesaných ve sklaní stěně a ukázal na ně ukazováčkem.
„Yondaime HoKage, jen sleduj, jak zesílím a předčím tě stejně jako všechny ostatní HoKage a jednou budu mít ten titul i já a moje hlava se bude vyjímat mezi vámi všemi.“ řekl Naruto, otočil se zády k vesnici a vyběhl z ní v patách s Hinatou.

Tsunade ráno vzbudila nějaká předtucha. První co ji přišlo na mysl byl Naruto. Už několikrát ji řekl, že klidně i uteče a položí svůj život za záchranu Sasukeho a splnění slibu Sakuře. Ale to bylo už dávno a posledních pár měsíců o tom nic neřekl a ona doufala, že na to zapomene, ale věděla, že jednou ho bude muset pustit. Během přemýšlení se umyla a nasnídala. Pomalu došla do své kanceláře a čekala záplavu papírů, ale nikde nebyl ani jeden, teda až na žlutou obálku na jejím stole. Zasedla do své židle a přečetla si co na ní stálo.
„Pro bábi Tsunade, pokud to otevře někdo jiný, tak bude mít problémy.“ stálo na obálce a Tsunade poznala Narutovo písmo. Byla trochu nesvá, když obálku otevírala, měla proč, protože následně jen zírala. To co na papíře stálo, ji jen problémy přidělat mělo. Nakonec se odhodlala a do čtení se za zvuku Narutova hlasu v hlavě dala.
„Milá bábi Tsunade,
Vím, že budeš asi šílet, ale postaral jsem se o všechny záležitosti s papírováním co jsi ve své pracovně měla. Udělal jsem to z důvodu, abych odčinil svůj odchod z vesnice, který jsem už dávno plánoval a to za jediným cílem. Odešel jsem zesílit a následně přivézt Sasukeho zpět. Je mi jedno jestli se ze mě stane Missing-nin, ale věř tomu, že dokud Sasukeho nepřivedu, tak mě neočekávej.
Taky jsem ti chtěl říci, že se mnou možná odejde jedna osoba, která mě miluje a já ji. Vím, že z toho budou problémy s klanem Hyuuga, ale to zjistíš až ve chvíli, kdy k tobě dorazí Hinatina otec a bude šílet. Nechtěl jsem aby se mnou odešla a možná neodešla, ale to v této chvíli nevím, protože odcházím ráno a přes noc se toho může hodně změnit.
Vždy tvůj, Uzumaki Naruto.“
Tsunade se zapřela do svého křesla a hlavou se jí honilo ještě více myšlenek. Jednou z ní bylo, že celý den bude mít volno, ale musí se postarat o klan Hyuuga, který právě možná na nějaký čas ztratil budoucí vůdkyni. Doufala, že tomu tak nebude, ale v dalším okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře a bez jakékoliv její reakce se do pracovny vřítil Hyuuga Hiashi a ona věděla, že problémy přicházejí.
[b]Pokračování příště