Muž a dívka

Opět seděla na střeše sídla své rodiny a hleděla na hvězdy. Přemýšlela! Kolik se toho změnilo od té doby, co odešel. Tolik se změnila jen kvůli němu, aby mu byla dost dobrá. Tvrdě trénovala a pracovala na svém sebevědomí, ale nikdo si jí nevšímal.
Otec byl tak zahleděný do sebe, viděl jen Nejiho a Hanabi, ti totiž byli silnější než byla ona, alespoň to tak bylo dříve. Myšlenku následoval ironický úšklebek.
Týmoví partneři? Kiba byl moc zbrklý a rychlý, než aby si něčeho všímal. Jediné, co ho zajímalo, byli zběsilé honičky s Akamarem po lese. A Shino? Nikdy nebyl moc přátelský, měl své brouky a s těmi si vystačil.
I ti ostatní se o mě nikdy moc nezajímali, ani ten, kterého jsem milovala. Nikdy si ničeho nevšiml, i když všichni ostatní to viděli. On nikdy nic neviděl, nebo to spíš předstíral. A pak si klidně odejde a nechá mě tu. Samotnou, bez víry. Samozřejmě, věřila jsem v něj, ale už je to moc dlouho, co jsem naposledy slyšela jeho optimistický hlas. Už je to moc dlouho na to, abych si tu optimistickou náladu uchovalo v tomhle jinak pesimistickém životě. V životě, kdy mi nikdo nevěří. Nevěří v mé schopnosti. Nevidí můj pokrok.
Dívka posmutněle zavře oči a v zápětí je znovu otevře s novým pohledem, tak jiným tak odlišným. Je v něm cosi děsivého, cosi krutého.
Ale přece jenom existuje někdo, kdo si mého pokroku všiml. Někdo, kdo vidí mé schopnosti a můj potenciál. Mám už jen jedinou možnost, jak svůj život změnit. A to přidat se k nim. Že se připravím o city? No a stejně už žádné nemám. Jenom nenávist, k téhle vesnici, která si nevšimla, že žiju a že taky toužím po trochu uznání. Ano, je to tak, tahle vesnice mě o všechny mé city připravila. Moje dobrota mě přivedla na mizinu. Tak už to bývá, ale já to změním, nehodlám být celý život jenom figurkou v pozadí. Už ne, už nejsem hloupá a neschopná malá holka!
A dívka cítila, jak se v ní hromadil vztek, proto opět na chvíli zavřela oči, aby se uklidnila. Jakmile je znovu otevřela, skláněly se nad ni dvě červené oči. Ty oči pro ni byli jako příslib něčeho nového. Snad lepšího, ano bez citů je všechno lepší, je to totiž mnohem snazší.
Dívka se beze slova zvedla a připojila se k muži, který jí za to jak se rozhodla, věnoval sebevědomý usměv. Udělal několik pečetí a v následující minutě na střeše nezůstala žádná památka po muži, ani dívce.
Mladá žena stojící na kopci nad vesnicí. Rozhlížela se po ní. Její hrdy pohled naznačoval, co si o ní myslí. Věnovala vesnici poslední pohled, a pak se otočila a odešla pryč. Za ní zavlál její plášť s červenými mraky. Odešla hledat toho, kterého kdysi milovala a chtěla ho připravit o život.