Kapka lásky

,,Auvajs," zamumlal a v polospánku si mnul naražená záda.
Po tváři ho lechtaly sluneční paprsky, které ho vítaly do nového dne. Ospale natáhl pravou a pokusil se zkřehlými prsty promnout ospalá víčka. Nahmátl polštář, který byl dosud na jeho posteli. Mohl se klidně znova vyhoupnout na postel, ale zvedat se mu nechtělo. Tak poslepu, čímž si ještě víc potloukl a zaslechl neurvalé nadávky jeho týmového partnera, shodil polštář na zem, jako jediné adekvátní řešení.
Zaboří do něj hlavu a ještě na pár minut se odebere do říše snů. Ovšem po chvilce ho vzbudí povyk, že je pozdě a nesmí zmeškat misi. Křečovitě se snažil nahmatat svůj polštář, který mu někdo vytrhl zpod hlavy. Šmátral rukou po podlaze, až něco zachytil. Polštář to ale nebyl, nýbrž nečí kotník.
,,Pitomče! Co mi bereš můj polštář ? Navíc času dost," houkl na neznámou osobu a převalil se na druhý bok.
Nenáviděl, když ho mistr Sasori tak nelidsky budí.
,,Změna, hošánku. Misi máme my dva a už máme naspěch," promluvila jakási dívka.
*Co je zase tohle?* pomyslel si rozmrzele a unaveně rozlepil víčka.
Koukl nechápavě nahoru. Místo mistra Sasoriho se nad ním tyčila modrovlasá dívka.
,,Konan?" Znova zavřel oči s doměnkou, že to byla pouhá halucinace.
,,To ne," zašeptal a znova na ni pohlédl.
Konan si dala uraženě ruce v bok a našpulila rty.
,,Dovol... to je na mě tak děsivý pohled?" ozvala se uraženě. Vzápětí se nenápadně přemístila k zrcadlu. ,,Vždyť jsem upravená..." zamumlala.
,,Ale ne...tak jsem to nemyslel," řekl rozespale a posadil se. Rukou si třel naražené místo.
*Deka?* pomyslel si a hledal přikrývku, protože mu nepříjemně táhlo na záda.
,,Tak vstávej. Za půl hodiny vyrážíme," řekla Konan a otočila se ke dveřím.
,,P-počkej!" pravil a zmateně se postavil. ,,Proč jsme spolu na tu misi?" zeptal se a nezapoměl si zívnout.
Dívka nad tím jen obrátila oči v sloup: ,,Sasori má nějakou misi s Itachim a já byla volná. Takže pokud ti to nevadí, půjdeš mi pomoc najít a porazit pětiocasého."
V jejím hlase byl tón, který odpověď ,,ne" nepřijmal. Deidara si povzdychnul.
,,Dobře," zabrblal a přešel ke skřini, aby se převlékl.
Konan se otočila, až jí plášť Akatsuki zavlál kolem nohou a v rychlosti opustila onu místnost.
,,Takže mise s Konan, jo?" řekl si sám pro sebe. Když si to řekl takhle sám a nahlas, došla mu podstata těchto slov. Deidara kouknul do zrcadla a s hrůzou zjistil, že jeho tváře nabírají červený nádech. Polekaně popadl oblečení. Zhluboka se nadýchl.
*To nemuže...být...pravda.* pomyslel si a převlékl se. Ještě plášť a slámový klobouk s rolničkama a taky opustil svůj pokoj.

Seběhl v rychlosti kamenné schodiště.
,,Deidaro," ozval se mu za zády chraptivý hlas.
Rychle se otočil kolem své osy.
,,Mistře Sasori," zašeptal a rozhlídl se kolem, jestli na něj už nečeká Konan.
,,Máš misi s Konan? Slyšel jsem to od Peina. Tak nedělej blbosti," dal mu vzácnou a ne moc logickou radu.
Jindy by se Deidara otočil a pelášil odtud rychlostí blesku a ještě červený až za ušima. Teď ale jen nechápavě hleděl na svého týmového partnera a byl zaražený jeho slovy.
,,Co tím myslíte?" pronesl své myšlenky nahlas.
,,Víš, Konan už delší dobu..." začal mu trpělivě vysvětlovat, což Deidaru překvapilo. V tónu jeho hlasu nebyl náznak spěchu a netrpělivosti. Teď měl klidnou hlavu...
,,Deidaro! Vyrážíme!" ozvalo se zezdola.
,,To je Konan. Tak já jdu, mistře Sasori," skočil mu do řeči a pospíchal za Konan.
Přemýšlel nad tím, co mu mistr Sasori naznačoval, ale na nic nemohl přijít.
*Už delší dobu...co delší dobu?* honilo se mu v hlavě. Ale ať přemýšlel sebevíc, na nic kloudného nepřišel. Doběhl ke Konan, která netrpělivě čekala u hlavních dveří.
,,Dělej...nemáme moc času," řekla a už vyrazila. ,
,To je druhý Sasori," zašeptal si pro sebe a dohnal Konan.

*********

Oba šli mlčky neznámou mýtinkou. Urazili už dlouhou cestu, přesto byli sotva v polovině.
,,Hmmm....Konan?" ozval se Deidara, kterého už zjevné mlčení nebavilo.
,,Copak?" zeptala se pro změnu ona a věnovala mu jeden ze svých pohledů.
Deidara jí chvíli hleděl do tváře, nakonec se ale načervenalý otočil.
,,Víš kdo je ten pětiocasý?" promluvil a neodvažoval se podívat do dívčiny usměvavé tváře.
,,Jmenuje se Sayuri Yoshiko. Je z Listové vesnice¨," odpověděla mu a svůj pohled stočila před sebe.
,,Aha. A tam mám dojem není jen pětiocasý...," řekl svůj názor. ,,Kyuubi je Itachiho... navíc jsem se nevyjádřila přesně. Nebydlí v té vesnici. Je tam pouze na náštěvě u příbuzných. Víc ale nevím," ochotně mu odpověděla.
,,Mimochodem, Deidaro?" zeptala se pak.
Deidara zvedl zmateně hlavu. Do očí ho bodaly mírné paprsky slunečního světla. Nebral to však na vědomí. Hleděl na modrovlasou dívku, polapenou v zlaté záři, jak ji jemný vánek rozfoukává vlasy. Nebyl schopen slov, pouze ji sledoval.
,,Jsi roztomilý, když se červenáš," dořekla Konan a nefalšovaně se na něj usmála.
*Roztomilý?* proběhlo mu hlavou. V mysli se mu vybavila i jiná slova.
,,Víš, Konan už delší dobu..." Slova mistra Sasoriho.
*Aha, takhle to myslel.* Vzápeti mu to došlo.
,,Díky," promluvil po chvilce.
Konan přikyvla na znamení, že ho vnímá. Deidara se na okamžik zastavil. Zdálo se, že Konan si toho nevšimla, jelikož šla dál.
,,Miluje mě?" zašeptal si sám pro sebe. Na tváři se mu objevil štastný úsměv a v očích mu zazářily jiskřičky. Pocit štětí, který ho v jednom okmažiku naplnil, v něm teď proudil. A s úsměvem na tváři se rozběhl za dívkou svých snů.