Jako tsunami 07

No, majzla jsem se dohlavy, no. Měla jsem náladu hrát si s barvami. Snad to přežijete.

„Kakashi-sensei, proč vlastně jdeme do Travnaté?“ ptala se Sakura za běhu. Byli asi deset kilometrů za Lesem Smrti. Kakashi a Tsunami běželi vepředu, Sakura s Narutm za nimi. Kromě Kakashiho o své misi nikdo nic nevěděl, až na fakt, že musí jít do Travnaté.
„Jdeme tam, abychom se setkali s hlavou vesnice a předali mu jeden dost důležitý svitek. Mise special A je to proto, že nevíme, zda nepřátelé ví o tom, co neseme. Jestli to totiž vědí, pak budou chtít svitek získat za každou cenu.“ odpověděl Kakashi.
„A za jak dlouho tam budeme?“ zeptal se Naruto.
„Asi za šest dní takovouhle rychlostí.“ oznámil Kakashi a otočil se na Naruta. Při tom přestal dávat pozor na cestu a nebýt Kira, která ho podepřel, byl by Kakashi rozplácnutý na zemi. Holky se snažily zachovávat taktní mlčení, ale obličeje zrudlé úsilím se nesmát, mluvily z všechno.
„Co? Víte jak budeme unavení? Kvůli jednomu svitku se trmácíme takovou dálku. “ brblal Naruto.
„To není obyčejný svitek, Naruto. Je to velice důležitý dokument.“ ozval se Kakashi a hodil po holkách vážný pohled. Ty se stále snažily se nesmát. Moc jim to nešlo. Sakura se chytila za břicho a celá se třásla utlačovaným smíchem. Tsunami se všemožně vyhýbala pohledu na cokoliv živého. Zarputile se dívala na cestu před sebou a snažila se zhluboka dýchat, aby se uklidnila. Tomu se musel usmát i Kakashi. A Naruto? Ten se ani nesnažil svůj smích skrývat. Tlemil se jak šílenec. Tsunami dokázala zázrak. Od té doby co přišla, se pořád musíme smát. Jak to dělá? Je sice pravda, že nebýt toho zakopnutí, tak se asi teď nesmějou, ale ona by si něco našla. Usmíval se v duchu Kakashi.
„Věnujte se taky trochu misi.“ okřikl je pobaveným tónem Kakashi.
„Hai, sensei.“ odpověděli sborově, stále se ale usmívali.
„Mám návrh. Co takhle cestu zkrátit na čtyři dny?“ ptala se s úsměvem Tsunami. Kakashi se na ní tázavě podíval.
„Zapomínáš, že mám patrona.“ odpověděla na pohled.
„To jako, že by nás nesl?“ zeptal se Naruto.
„Ano. Tak jsem to myslela. Je ještě jeden způsob, ale ten by mi asi neprošel.“ odpověděla Tsunami.
„Jaký?“ zeptala se Sakura s zájmem.
„Zkusím to nějak jednoduše vysvětlit. Já se v podstaně vzdám Chakry. Nebo vzdám... To není přesný. Jde o to, že mou Chakru dostane Arashikia. Ten se zvětší a zesílí. Byl by schopný nás tam dostat za dva dny. Problém je v tom, že ve chvíli, kdy má Arashikia mou Chakru můžu bojovat jen taijutsu. A navíc na takovou vzdálenost by mi nestačila Chakra.“ vysvětlila Dream a tázavě se podívala na Kakashiho. Ten bez rozmyslu odpověděl:
„V žádným případě.“
„Ale sensei. Byli bychom tam rychleji.“ namítal Naruto. Sakura ho spražila pohledem.
„Ty bys byl ochotný kvůli únavě dopustit, aby byla Tsunami bez Chakry?“ zeptala se ho pohrdavým tónem.
„Klid, Sakura-chan. On to myslel dobře.“ klidnila Sakuru Tsunami. Snad nepotkáme staré známé. To by byla těžká bitva. Pomyslela si Tsunami a nechala Kakashiho, aby bežel v předu sám. Přesunula se mezi Naruta a Sakuru.
„Nevím, jestli to není moc citlivé téma, ale mohli by jste mi říct něco o Uchihovi Sasukem? Možná na něj narazíme.“ zeptala se citlivě. Svou otázku směřovala více Narutovi, než Sakuře. Věděla, že pro Sakuru je to bolestná záležitost.
„No... Jednoduše popsán: Je to Sasuke. Složitě popsán: Není to Sasuke. Dřív to byl... ehm... v jádru hodný kluk, který se schovával za kyselím, nicneříkajícím xsichtem.Teď... teď je to Orochimarova loutka. Věří, že porazí svého bratra. Blbá pomsta.“ vysvětlil Naruto. Dream z toho pochopila jediné a to to, že se Sasuke změnil.
„Mohla bych se podívat na nějaké vzpomínky na něj?“ ptala se Tsuanmi.
„Podívej se.“ ozvala se nečekaně Sakura.
„Opravdu můžu?“ zeptala se starostlivě Dream. Sakura rozhodně přikývla. Tsunami se jí podívala do očí a zašeptla:
„Sumayku.“

V Sakuřině hlavě

Tsunami stála uprstřed velké tmavé místnosti se třemi dveřmi a dvěmi prázdnými skleněnými okny, za kterými byla vidět jen tma. Místnost byla kruhová. Tsunami přešla k většímu za dvou oken. Poletovali v něm malíčká zelená světýlka. Zelená, barva důvěry. Pomyslela si.
„Uchiha Sasuke.“ špitla a v tu chvíli se okno rozzářilo. V záři převládala červená, potom byla část černá a taky trochu oranžové se zelenou.
„Ty ho hodně miluješ, viď Sakuro.“ usmála se Tsunami. Mávla rukou a červená záře pohasla.
„Černá. Barva tajemna, barva co láká a děsí.“ prohlásila a opět mávla rukou. Černá záře pohasla stejně jako předtím červená.
„A nakonec oranžová se zelenou. Pouto radosti a důvěry. Zvláštní, že mu tak málo věří, když ho tolik miluje.“ zašeptala Tsunami a odstoupila od okna.
„To nám říká srdce. Co mozek?“ S těmito slovy se Dream otočila a došla na druhou stranu kruhové místnosti. Tam bylo druhé, menší okno. I v něm poletovala světýlka. Tentokrát byla modrá. Barva naděje. Problesklo jí hlavou. I u tohohle okna Tsunami řekla Sasukeho jméno. Okno se rozzářilo stejně jako první, ale barvy byly jiné.
„Srdce se nám neschoduje s mozkem. Těžký boj, co, Sakuro?“ řekla si pro sebe Tsunami.
„Červená. Tady je jí ale méně. Černá je tak na stejno. Zelená chybí úplně, zato oranžové je tu víc. A je tady taky modrá a bílá. Modrou chápu, věří, že se vrátí, ale bílá? Ochrana? To nepobírám.“ povídala si sama pro sebe Dream. Mávla rukou a okno pohaslo.
„Teď se mrknem na vzpomínky. Sumayku: Valea Erna Suseka Uchiha.“ řekla Dream a z prostředku místnosti začala vycházet bílá záře.
„Co tu kua děláš?!?!“ ozvalo se a z jedněch dveří vylezlo Sakuřino drué já. Dream se otočila na vnitřní Sakuru.
„Tušila jsem, že tu ještě někdo bude. Obyvkle mají lidi jan dvoje dveře. Do srdce a od mozku.“ usmála se Tsunami a otočila se zpět k záři, která se zformovala do velkého plátna a běhali na ní vzpomínky. Sasuke v akademii, jak běží po lese, jak se přejedl na jejich první misi, jak ho držela v náručí, když dostal pečeť, jak s Narutem bojovali a spousta dalších.
Vnitří Sakura přišla k Tsunami a chtěla ji praštit po hlavě, ale promáchla. Ruka jí projela Tsunami, jako by byla duch.
„Kdo sakra jsi?! Vypadáš jako Tsunami, chováš se jako Tsunami, ale jsi duch!!!“ ječela Sakura na Dream, která se nerušeně díval na vzpomínky a Vnitřní Sakury si nevšímala.
„To vyřešíme jindy.“ odpověděla jí Tsunami a dotkla se plátna. To zmizelo. Po něm i Tsunami.
„Tady se člověk taky v klidu nevyspí kua.“ brbrala Vnitřní Sakura.

Realita
„Viděla jsi to co jsi potřebovala?“ zeptala se jí už normální Sakura, když Dream přišla zase k sobě. Celou dobu běžela naprosto bez ducha pořád rovně. Naruto a Sakura ji několikrát zachytávali nad zemí. Kakashi se zatím od nich docela vzdálil.
„Ano. Děkuju. Kuchiyose no Jutsu.“ odpověděla a vděčně se na Skuru usmála.
„Ahoj Arashikio. Jak se máš?“ ptala se Dream právě příchozího Arashikii (Tím myslím, jako, že se odjevil, ale objeveného se mi příjde divný .)
„Skvěle. A ty?“ odpověděl Ara.
„Mohla bych na tebe mít prosbičku? Mohl bys prosím doběhnout Kakashiho a nabrat ho na záda?“ usmála se na Aru Dream.
„Tebe jednou ty tvoje vtípky příjdou draho, má malá kunochi.“ odpověděl Arashikia, ale nakonec se za Kakashim rozběhl a mocným podebráním čumákem si ho posadil za uši. Kakashiho zděšený výraz způsobil dnes již druhý záchvat smíchu.