Secret Love 9

9. Part
Sen nebo realita?

Až v pátek ráno vylezla z postele a začala se připravovat na cestu do Konohy. Připravila si batoh, do kterého si dala vše potřebné. Pak zalezla do koupelny. Pustila si horkou vodu a jen tam tak stála. Bylo to skvělé na odreagování. Když vylezla a začala se oblékat. Bylo sice brzké ráno, ale Sakura chtěla minimálně v poledne vyrazit. Oblékla si své oblečení, které nosila, když byla v Listové. To znamená červené tričko bez rukávů, bílou sukni s černým páskem a pod to černé kraťásky. Stoupla si před zrcadlo a dívala se na sebe. Pak si trochu vyhrnula tričko a zadívala se na své bříško. Bylo poznat, že je větší. I když by to poznala jen Sakura, ale stejně. Stáhla si triko a podívala se na svou čelenku. „Ta čára.“pomyslela si. Došla k malému stolku a sáhla do šuplíku. Vytáhla další čelenku se znakem listové, ale nepřeškrtnutou.
„Ještě, že mám náhradní…“řekla a uvázala si ji do vlasů.

Už stála u hlavních dveří, když za sebou uslyšela kroky. Otočila se a spatřila za sebou Itachiho. Celý týden byl pryč a vrátil se až dnes.
„Itachi?!“vyjekla potichu.
Itachi měl pořád stejný kamenný výraz. Sakuře stekla slza po tváři a skápla na podlahu. Sakura sklonila hlavu. Když se na něj znovu podívala, jeho výraz byl pořád stejný. Chvíli stál mlčky, ale pak se provinile usmál. Sakura se mu okamžitě vrhla do náruče.
„Itachi. Pro-prosím…už ni-nikdy nikam ne-nechoď.“prosila a přitom vzlykala. Itachi ji hladil po vlasech a snažil se ji utišit. Brzy měl mokré rameno kvůli sakuřiným slzám, ale nijak mu to nevadilo. Když se Sakura trochu uklidnila, odtáhla se od Itachiho a ten se na ni vážně podíval.
„Sakuro, slib mi, že kdyby se objevil Sasuke nebo někdo jiný, nějak mě zavoláš. Slib mi to!“tlačil na ni.
Sakura sklonila hlavu.
„To nemůžu slíbit. A ty to víš. Nikdy bych tě nevystavila takovému nebezpečí.“řekla Sakura.
Dřív, než Itachi stačil něco říct, mu Sakura vtiskla polibek na rty. Pak se otočila a ladnými kroky vyšla ze dveří. Itachi chvíli stál jako opařený, ale pak se usmál a odešel do svého pokoje.

Sakura skákala z větve na větev a pomalu, ale jistě se blížila k tolik milovanému místu a ke svému nejlepšímu příteli.
Do vesnice dorazila kolem třetí hodiny odpoledne. Opatrně proklouzla kolem skoro spícího Izumi a Kotetsua (to měla po těch svých útěcích nacvičené XD)a vyskočila na střechu blízkého domu. Rozhlédla se po své rodné vesnici a rozeběhla se směrek k hlavní budově. Vyskočila až do nejvyššího okna a nahlédla dovnitř. V židla seděl muž s blonďatými vlasy.
„Naruto.“zašeptala Sakura, ale pak se zarazila.
On totiž spal! Sakuře přejel zlomyslný úsměv po tváři.

Sakura šla tichými kroky k narutově kanceláře. Potichounku otevřela dveře a vešla. V židli seděl Naruto a hlavu měl položenou na stole. Sakura se nadechla a zpustila:
„TO SNAD NENÍ PRAVDA! JAK MŮŽEŠ SPÁT?!“.
Naruto okamžitě vyskočil a koukal, jak stará babka na telenovelu. Pak se podíval na dívku před ním.
„Jé Sakuro…“řekl.
Ale pak se jen usmál.
„Ty se mi zdáš…Ty se mi ale krásně zdáš.(Zrovna sem koukala na sůl nad zlato a tahle věta se mi strašně líbila. Radši nic neříkejte, vím, že sem debil xD)“blábolil rozespale Naruto a blbě se u toho tlemil.
Sakura začala rudnou a než stačil Naruto cokoli udělat, přistála mu na obličeji těžká, sakuřina pěst. Když se potom Sakura uklidnila, začala na Naruta nepříčetně ječet, ale on ji moc nevnímal, protože si právě z blízka prohlížel podlahu.
"Já nemůžu pochopit, proč, místo toho aby si mě objal, tady mektáš něco o tom, že se ti zdám a ještě se u toho tak debilně křeníš!“řvala Sakura.
Naruto zatím počítal poletující kunaie kolem hlavy a pak se začal sbírat ze země.
„Sakuro…si to opravdu ty?“zeptal se pro jistotu.
„Samozřejmě, že sem to já, ty trubko!“řekla trochu nasupeně.
To už se k ní Naruto Přihnal a objal ji.
„Sakuro, Sakuro! Konečně si se vrátila. A kde si vlastně celou dobu byla?! A co to bylo s tim Itachim?“vychrlil na ni Naruto.
„Víš Naruto…jediné, co ti můžu říct…je že, já a Itachi se máme rádi…“řekla zkráceně Sakura.
Naruto se z této informace opět složil na zem, kde ovšem moc nepobyl, protože zas vyskočil.
„Co, co, co? Počkej, to myslíš vážně?“zeptal se nevěřícně.
Sakura jen kývla.
„To snad není možný…Vždyť víš co je zač. Je to Akatsuki!“rozkřičel se Naruto a při tom rozhořčeně mával rukama.
Sakura se zamračila.
„Já myslela, že právě ty mě pochopíš. Nebo mě za to alespoň nebudeš odsuzovat. Kvůli tomu sem fakt nepřišla. Sem tu totiž kvůli tvé svatbě s Hinátou. Byla sem fakt blbá, když sem si to myslela.“řekla nakvašeně. Otočila se na podpatku a vyšla z kanclu.

Sakura vyšla z budovy a se skleněnýma očima se podívala na oblohu, kde se začaly objevovat první hvězdy. Nejdřív si myslela, že půjde do svého domu, ale pak se rozhodla, že se projde. Šla tam, kam ji nohy nesly. Jak potom zjistila, donesly ji až na tu známou loučku, kde trénovala s týmem 7 a pak s Itachim. Najednou se zarazila, otočila se a prstem ukázala na velké křoví.
„Konec hry. Jste trapný jako stěrače na ponorce. Sledujete mě celý den a myslíte si, že o vás nevím?!“řekla nabroušeně.
Ze křoví vyskočily čtyři postavy v kápích.
„Čtyři? Že by to byl…?“ Jedna z osob si sundala kapuci.
„Sasuke-kun.“řekla v klidu Sakura.
Hned ji bylo jasné, kdo jsou ti za ním. Samozřejmě se nemýlila. Byl to zbytek týmu Hebi.
„Tak Sakuro. Zase se potkáváme. Takže, kde je můj drahý bratr?“zeptal se Sasuke až příliš mile.
„Lituju, ale toho se nedočkáš. Není tu.“řekla Sakura a sladce se usmála.
„Myslim, že to není až tak pravda.“řekl Sasuke a ukázal někam za ní.
Když se Sakura otočila, myslela, že ji trefí pepka. Stál tam Itachi.
„Co tu sakra děláš?!“vyjela na něj naštvaně.
„Nemohl sem tě nechat jít samotnou.“řekl jako by nic.
„To si děláš srandu?!“nevěřila svým uším a přišla k němu.
„Promiň zlato.“šeptl ji do ucha.
Pak se otočil na Sasukeho.
„Tak bráško…vypadá to, že se to mezi námi dneska vyřeší.“ Řekl a udělal jeden krok k Sasukemu.
Pak ho něco zadrželo. Byla to Sakura, která ho chytla za ruku.
„Itachi já ti musim něco říct…Já… Budu mít…“už to nedořekla, protože jí umlčely itachiho rty.
Sasuke jen zaskřípal zuby, když to viděl.
„Řekneš mi to potom.“řekl Itachi, když se od ní odtrhl.
Sakura už chtěla něco namýtnout, jenže se před ní objevila Karin, Juuga a Suigetsu.
„Ty si mi zlomila nos, mrcho!“zasyčela na ni Karin.
„Buď ráda. Vylepšila jsem ti image. I když s takovým obličejem, to nejde vůbec poznat.“vrátila jí to Sakura, ale stále po očku sledovala Itachiho. Stál tam, proti Sasukemu. Bratr proti bratrovi. Na život a na smrt. A z toho měla Sakura největší strach. Ale teď měla celkem velký problém. Stála tam sama proti třem. A ještě s malým handicapem. A to bylo to prtě v jejím bříšku. Kvůli tomu se nemohla jen tak pustit do boje. Náhle se zavířil vítr a vedle ní stál Kakashi s Narutem.
„Hrdinové se vždy objeví až na poslední chvíli!“zavřeštěl Naruto.
Pak se otočil na Sakuru.
„Přišli jsme ti pomoct.“řekl
„A omlouvám se ti. Od teď ti budu věřit. A zkusím si zvyknout na to, že chodíš s Itachim.“dodal.
Sakura se na něj podívala a usmála se.
„Díky Naruto. I vám, sensei. Děkuju, že jste tu.“řekla. Kakashi jen kývl a Naruto zdvihl palec.
„Tak jo…Já si vezmu toho s modrými vlasy, sensei-vám nechám toho zrzka a Sakura si vezme tu holku.“rozdělil to Naruto.
„Tak dobrá, jdeme na to.“řekl Kakashi a vytáhl si pásku.
Hned se ukázalo jeho sharinganské oko. Juuga na nic nečekal a rozeběhl se proti němu. Naruto, aby nebyl pozadu, vyrazil proti Suigetsovi. Teď zbyla jen Karin a Sakura.
„Tak…jdeme na to!“křikla Karin.
Vrhla se na Sakuru, která se jejím útokům jen vyhýbala, ale sama neutočila.

„No tak, Sakuro! Co to děláš? Zaútoč!“křičeli na ni Naruto s Kakashim.
Ale Sakura si jich nevšímala. Avšak musela rychle něco vymyslet, jinak bude brzo vyřízená. Náhle jí to trklo. Začala se soustředit a pozorně sledovala Karin. V jednu chvíli se Karin zadívala Sakuře do očí. A to byla její největší chyba. Sakura se chystala použít techniku, kterou jí naučil Itachi. V momentě, kdy se ji Karin zadívala do očí, Sakura zvedla ruku se vztyčením prostředníčkem (fakáče ji neukázala:D) a ukazováčkem a přesně v ten moment ji uvěznila ve svým genjutsu. Chvilku se jí „hrabala“ v hlavě, až našla to, čeho se nejvíc bála……
Karin se ocitla v místnosti, která byla v jednom ohni. Plameny se k ní přibližovaly a ona neměla kam utéct…… Karin začala ječet. Chytla se za hlavu a spadla na kolena. Sakura jí dál propalovala pohledem. Ovšem ne na dlouho. Karin se totiž z nějakého nepochopitelného důvodu dostala z její iluze a jako šílená se na Sakuru vrhla.
„Co?! To není možné!“vykřikla Sakura a jen tak tak se vyhnula karinině ráně.

Na druhé straně se bojovalo stejné tvrdě. Sasuke vs. Itachi. Ale to mělo brzy skončit. Sasuke útočil na Itachiho se svou katanou a Itachi se jeho útokům vyhýbal.
„Tak dost! Už mě nebavíš!!!“zakřičel zlostně Sasuke a ve své ruce vytvořil Chidori.
Itachimu přeběhl úsměv po tváři a v jeho ruce se začalo také vytvářet Chidori. Ale trochu jiné než Sasukeho. Jeho bylo černomodré.
„Ale jak…?!“nechápal Sasuke.
Pak si však vzpomněl na sharingan.
„Teď se rozhodne“řekl chladně Itachi.
Ve stejnou chvíli se proti sobě rozeběhli, s úmyslem toho druhého zabít. To všechno zahlédla Sakura. „To ne.“vyjekla potichu. V očích se jí objevilo zoufalství a úplná beznaděj. S Karin to musí okamžitě skončit. Začala soustředit svou chakru do nohou a obrovskou rychlostí se přemístila za Karin. Kunaiem, který měla v ruce, jí podřízla hrdlo. Karin padla k zemi mrtvá. Sakura se na ni ani nepodívala a rozběhla se směrem k Itachimu a Sasukemu.
„NÉÉÉÉÉ!!!“křičela zoufale…

Jdeme do finále =) příště poslední dílek