Další kapitola část 1

Mno, tak tohle navazuje na povídku Prosím neumírej!!! (pro ty, co se tady ocitli náhodou(nevědili by vo co go )...
Je to straašně kraťoučký, příští díl snad bude o "něco" delší :

Orochimarův úkryt:
Itachi se velmi pomalu zotavoval.
„Itachi…“ Vrazil do jeho pokoje Orochimaru. „O…“
„Pšššt… Nesmíš se moc namáhat.“ Přiložil mu prst k ústům.
„Naše mise dopadla výborně, máme ho a Kubo se připravuje na obřad. Bude hned zítra ráno. Teď se prospi.“ Podíval se na něho a bylo vidět že zadržuje úsměv.
Itachi ztěžka zavřel oči.
Dalšího rána Itachi slyšel nezvyklý hluk.
Orochimaru přišel do místnosti, kde už čekal Kubo a pod ním, na kamenném stole Kakashi.
Celá místnost byla popsaná nějakými symboli, které vedly k prázdnému místu, respektive k prázdnému obdélníku.
„Prosím, můžete všichni ustoupit?“ Zeptal se tiše Kubo. Všichni mlčky ustoupili.
Kubo se zhluboka nadechnul a zavřel oči. Začal dělat ruční znamení a u toho si něco mumlal.
Zastavil. Chvíli se koncentroval a pak rychle přitisknul ruce ke Kakasiho hrudi.
Nastalo ticho…
Celou místností prošla tlaková vlna a zdi začali pomalu praskat. Od Kuba a Kakasiho zářila červené světlo.
Kakashi se prohnul v hrusi a z očí a úst mu vytrysklo oranžové, až žluté světlo.
„Co to..“ Zašeptal Orochimaru a ještě víc přivřel oči. Světlo ustalo a Orochimaru mžoural ke kamennému stolu. První co uviděl, byla osoba opřená o zeď. Stála tam kde se před chvílí rýsovalo prázdné místo. S hlasitým prásknutím dopadla na zem. Pak zašilhal ke kamennému stolu. Na něm se pomalu probouzel Kakashi a pod ním ležel Kubo.
„Honem, zavolejte nějakého lékaře!“ Zařval Orochimaru na ninju poblíž a ten se okamžitě vyrazil pryč z místnosti.
Hned přiběhl muž zahalený v bílém plášti. Zkontroloval tep. Zklamaně se podíval na Orochimara a zakroutil hlavou.
„Dobře, postarejte se o Kakasiho a toho druhého.“ Ušklíbnul se Orochimaru a šel do svého pokoje.
Spadl na postel a vůbec nic nevnímal.
„C..co to je?“ Nadzvedl se a vytáhnul nažloutlou obálku. Rychle ji roztrhal a rozložil dopis:
„Orochimaru… Teď už jsem nejspíš mrtvý a tak to má být. Za prvé, bych vám chtěl napsat pravdu. Vůbec jsem neměl v úmyslu vám pomáhat. Po tom, co jsem se dozvěděl, že můj přítel Kakashi Hatake zemřel, musel jsem něco udělat. Nehledně na to, že bude mít dítě. Kakashi nebude vaše loutka, zůstane stejný, jako býval dřív. Stejně tak i Obito Uchiha. Promiňte, ale byl jste jediné východisko, když mě skrytá písečná vyhnala z vesnice. A ještě jedna věc.
Pokud se jednoho z nich zabít, zemřete s ním. Zapečetil jsem do něj zrcadlo bolesti. Vše co se mu stane, se stane vám i lidem ve vašem okolí. Nezdá se mi, že ty řeči o vaší rozhodnosti a důvěřivosti byli pravdivé. Sanina oblafnul prostý genin… K smíchu… Pamatujte, zrcadlo bolesti.!
Sbohem, Kubo.“
„DR***E!!!“ Zařval a mrsknul s papírem o zem.
Rychle vstal z postele a běžel na „ošetřovnu“. Vrazil tam jak velká voda a uviděl Kakasiho a toho druhého připoutaného k posteli.
„Oro-..“ „Už to vím.“ Odseknul.