Chci splnit vaše sny 8...

Tak a je tu poslední díleček! Přeji pěkné počteníčko!

Hinata plakala, zabořená v Kibově hrudníku. Nevnímala nic kolem sebe, ani kapky deště, který jakoby vyjadřoval její náladu a rozpršelo se, jak tento svět ještě nepamatoval. Nevěděla kolik minut takhle probrečela, jen věděla, že ji někdo přinutil vstát od Kiby. Byl to Neji. Uchopil Hinatu pevně do náruče, ale víc udělat nemohl, věděl, že žádná konejšivá slova nepomůžou.
„Dojdu pro pomoc, třeba ještě se nějak dá…“ řekla Hanabi, věděla, že Kibovi už nic nepomůže, ale nemohla tam zůstat. Bylo to příliš mučivé….

Nikdo nevěděl, jak to bylo dlouho, ale nakonec Hinata odlepila svou zmáčenou tvář od Nejiho košile. Její pohled však nepadl na Kibu, ale na Hizashiho.
„Jak může být tak krutý? Jak může mít srdce, jak z kamene?“ Přestala plakat, ten vztek a smutek byl tak velký, že už nemohla ani ronit slzy. Zcela se odtrhla od Nejiho a utíkala za zvuků hřmění s chakrou v ruce, proti svému otci. Střetli se….Teď už to ale nebylo, jako tréninkový, rozvážný boj co předváděli před tím….

Neji měl Hinatu u sebe, ale ta se mu najednou vysmekla, rozběhla se někam do tmy. Za chvíli viděl jen modré proužky chakry, která na sebe brutálně narážely. Zapnul byakugan a viděl Hinatu a Hizashiho, jak bojují.

Hinata odskočila. Byla zacákaná od blata, od krve, ale nic s toho nevnímala. Začala dělat pečetě… Chakra jí začala vystupovat na povrch těla, kde se rozlívala po povrchu jejího těla. Pak v dlouhých úzkých páscích směřovala Hinatě do ruky, proužky chakry se začaly skládat, až pomalu nabývala tvaru katany. Hinata se celá chvěla, nebylo to však chladem, přestože byla promočená, ale tím pocitem…studil…ale jinak..nikdy nic takového nepocítila. Už chtěla, aby ta katana zmizela, ale vzpomněla si na Kibu….uchopila pevně chakrovou katanu a rozběhla se proti svému otci.

Hizashi nic nechápal, co to bylo za jutsu? Nějaké pramínky chakry se naskládaly a vytvořily zářivě modrou katanu s chakry. Bylo jí ohromné množství stlačené, ale držela tvar. Viděl Hinatu, jak se k němu blíží. Věděl to…věděl, že si zaslouží smrt, vždyť doteď nedělal nic jiného, že všem jen ubližoval, snažil se tolik dodržovat to, co v mládí učili, že si nevšímal neštěstí ostatních, nebo je přehlížel schválně? Sám nevěděl…., ale věděla, že je tu ještě něco co může udělat….než s tohoto světa odejde…něco pro dobro všech….a hlavně pro Hinatu.

Hinata už se napřahovala z katanou v ruce, její otec se nesnažil nijak bránit.
„Hin počkej!!!“ Vykřikl a její ruka se jak na povel zarazila. Proč to udělala? Proč? Celou dobu ji jen trýznil a zabil..Kibu…tak proč je teď tak slabá a nemůže ho zabít? Navíc jak ji to oslovil? Hin? Tak jí v životě neřekl…
„Vím, že mě chceš zabít, ale je tu ještě něco. Já vím jak Kibu oživit!“ Hinata vykulila oči, chce ji snad obalamutit? Zachránit si život? „Já jsem ho nechtěla zabít, ani tebe! Nevím co se stalo..! Bylo to stejné, jako v případě Nejiho a Hanabi, ale já ti chci pomoct!! Víš Hin já jsem si uvědomil…“ Co? Co si uvědomil? Hinata čekala.. „Já si uvědomil, že mi na tobě opravdu záleží. Chci pro tebe jen to nejlepší! Dovol mi oživit Kibu!“ Hinata byla zaskočena. Mu na mě záleží? Vždyť to on byl vždy hlavní postava v jejích nočních můrách co ji ničila….Proč si to uvědomil až teď?!!! Ani nevěděla co dělá a přikývla. Katana se rozplynula a Hinata rychle oddechujíc najednou vedla Hizashiho ke Kibovi.
Proč? Proč mu tak věří?! Co to dělá? Je to kvůli tomu, že tak moc chce Kibu zpět, že věří, že to vážně dokáže? Je nějaké jutsu vážně tak silné?

Neji viděl, jak se ti dva přibližují.
„Co se sakra stalo?“ Zeptal se sám sebe. Když se Hinata s Hizashim přiblížili, okamžitě se postavil do bojové pozice. Hinata kolem něho mlčky prošla a Hizashi šel za ní. Přišli ke Kibovému tělu a Hizashi si klekl z jeho pravého boku. Kde už to viděl? Hizashi překřížil ruce v zápěstí a položil je na Kibův hrudník. Klome jeho ruk se objevila chakra.
„Vy to taky..?“ Začal Neji. Hizashi jen přikývnul. „Proč?“ Zeptal se Neji zmateně.
„Protože mi konečně došlo, co jsem dělal. Jediná možnost, jak to aspoň trochu odčinit…“ Hinata pohlédla nechápavě na Nejiho.
„Vkládá svůj život do Kiby. Tohle je technika, kterou oživili Sabaku no Gaaru…“
„Ale to pak..?“ Hizashi i Neji přikývli.

Hanabi se hnala lesem a v závěsu za ní skákali Tsunade, Shizune a za ní Kakashi tým.
„Zatracený Hizashi!!“ Vztekala se nahlas Tsunade. „Je to ještě daleko?“
„Kousek.“Odpověděla ji Hanabi.

„Někdo se blíží.“ Řekla Hinata. Která měla zapnutý Byakugan.
„Půjdu jim naproti... Řekl Neji a nechal tam ty dva samotné.

„Raikiry!!“ Kakashimi jeho bleskové ostří přoudilo v ruce a právě se jím snažil zasáhnou někoho, koho mylně považoval za Hizashiho.
„Klid Kakashi!“ Vyhrkl hned Neji.
„Neji!“ Vyhrkl Naruto.
„Gomen Neji..“ Řekl Kakashi.
„Jak je na tom Hinata?“ Ptal se hned Naruto.
„Fyzicky dobře, ale psychicky je to zlé. Nemylím si, že byste tam právě měli chodit.“
„Co to plácáš! Musíme jí pomoct!“ Vyhrkla Sakura a ostatní jí dali za pravdu.
„Jí a Kibovi už může pomoct jedině Hizashi.“
„Ksó! Co to plácáš!! Konečně začni mluvit normálně a ne v šifrách!!“ Rozčiloval se Naruto.
„Dobře, ale slíbíte mi, že tu počkáte.“ Ostatní ač neradi přitkali a tak jim Neji vyprávěl co se stalo po odchodu Hanabi.

Hizashi čím dál více rychle oddechoval. Teď se mu po tváři řinuli kapky deště a potu.
„Hinato?“
„Hmm?“
„Chci ti jen říct, stala si se opravdu silnou, určitě klan dobře povedeš a ochráníš.Gomen, že jsem ti nevěřil.“ Hinata nevěděla co na to říci.
„Arigato..řekla klekla si z druhého Kibova boku naproti Hizashimu do rozbahněné zeminy. Dala své ruce na jeho a usmála se na něj.
Konečně byli jako opravdový otec a dcera….

Hizashi teď ležel vedle Kiby. Ten právě otvíral oči, na které mu dopadlo pár kapek a přinutily ho oči opět zavřít. Akamaru radostně zakňučel a začal mu lízat obličej. Co se stalo? Nemohl si na nic vzpomenout.
„Kibo?“ Uslyšel ten hlásek a vzpomněl si na všechno. Znovu otevřel oči a uviděl Hinatu s Akamarem.
„Hin? Akamaru?..To už jsem v nebi?“
„Ještě si budeš muset chvíli počkat..“ řekla plačtivě Hinata, neboť jí opět vyhrkly slzy. Tentokrát, ale slzy štěstí. Rychle je setřela. Najednou vedle nich se objevili ninjové.
„Sakuro! Shizune!“ Vyštěkla Tsunade a všechny tři už se dali do léčení Kibova zranění.
„Musí okamžitě do nemocnice..!“ řekla nekompromisně Tsunade. Sakura s kapsičky vytáhla nějakou injekci.
„Co chcete…?“ Zeptal se Kiba namáhavě.
„Mlč!“ přerušila ho, ale Tsunade. Pak už ucítil bod jehly, kterou mu zapíchli do ruky. Akamaru nespokojeně zavrčel. Kibovi se najednou začala klížit víčka. Už je neudržel a upadl do spánku.

„Rychle na sál!“ Zavelela Pátá a všechny tři společně s Kakashim a Yamatem, kteří nesli Kibu se vydali směr nemocnice. Sai chytl Akamara, aby se náhodou za nimi nerozběhl, jen by jim překážel. Naruta trochu bodlo u srdce. Přešel k Hinatě a dal jí svou bundu.
„Arigato.“ Řekla vděčně a bundu od něj přijala. „Víš Naruto, to jak jsi říkal, že já jsem jako noc a ty jako den…“ Naruto jí pozorně naslouchal „to víš, mám tě ráda, byl jsi první, kdo mi vlastně ukázal, že se můžu změnit, když se bude snažit, ale být první…“
„Neznamená vždy vyhrát..“ Doplnil ji Naruto.
„Jo a taky, noc a den nikdy nevycházejí spolu…“
„….jsou jen společně koloběhem jedné kapitoly. Jednoho úseku…“ Věděl přesně co tím Hinata chce říci.
„Myslím ,že vám to se Sakurou bude moc slušet.“ Řekla Hinata a Naruto se trochu začervenal.
„Jo..možná bych si měl začít zvykat na ty rány…“ A oba dva se společně smáli.