Přívěsek probuzen II. 5.kap.
5. kapitola: Špatné zprávy; první veselé dny
Uháněli lesem a skákali z jedné větve na druhou.
„Ale stejně by mě zajímalo...“ po chvíli přerušil ticho Jomei. „Jak to, že jsi tak čilý? Před pár dny to vypadalo jakoby ti nezbývala ani kapka chakry, ale teď taky skáčeš plný síly...?“ Naruto se na něj usmál, ale neodpověděl. „No tak...“ dožadoval se odpovědi Jomei.
„Je to dar od mých rodičů...“ řekl Naruto záhadně. Jomei se na něj zkoumavě zahleděl. To je vážně hodně zvláštní kluk...
„Bacha!“ slyšel křičet Naruta těsně před tím než se na něj vrhnul. Tvrdě dopadli na zem. Jomei se zmateně rozhlédl a došlo mu proč to Naruto udělal. Zrakem utkvěl na ohromné větvi, do které málem narazil.
„D-díky...“ řekl zaraženě a podíval se na místo, kde předtím stál Naruto. Teď tam ale nebyl.
„Tak jdeš už?“ Jomei vzhlédl a uviděl Naruta stojícího na stromě, připraveného vyrazit.
„Ano.“ odpověděl a společně s Narutem se vydal lesem.
„COO?!!! Jak to myslíš, že utekl? Jak krucinál? Vždyť si tvrdil že se už nemůže ani pohnout!“ zahřmělo místností, kde se nyní shromáždili všichni Akatsuki.
„No... on mu totiž někdo pomohl...“ zamlouval Kabuto svou neschopnost.
„Cože? Tady by nás snad nikdo nezradil, ne?“ dotazoval se naivní Zetsu.
„A kdo to tedy byl?“ zeptal se Itachi ignorujíc Rostlinu.
„Ještě se to neví jistě, ale zdá se, že to byl Wataki Jomei...“
„Hmm, zrádce. No jo, jaký otec, takový syn...“ vyjádřil se Kisame opovržlivým tónem.
„Máme se za ním vydat?“
„Ano, ale musíme teď šetřit síly, takže půjdou jen Itachi a Kisame. Po smrti Tobiho a Kakuzu jsme oslabeni, takže mezitím se Zetsu zotaví a ostatní počkají zde a budou to tu hlídat. Itachi, Kisame, spoléhám na vás, že toho Jinchuuriki přivedete zpět! A toho zrádce taky...“ pronesl Pain a vytratil se.
Kakashi měl už pár dní pěkně mizernou náladu, což u něj nebylo zvykem. Ostatně i všichni ostatní na tom byli stejně. Do Sasukeho žádné zprávy, po Narutovi ani památky. Netušili kudy by se měli vydat, jak pokračovat. Několik dní už trčeli na stále stejném místě. Atmosféra mrazivá a vzájemná komunikace žádná, to všechny deptalo ještě víc.
Dnešní den bylo zataženo a vzduch byl studený. Gaara rozdělal oheň a všichni se kolem posadili, nikdo však nemluvil. Potichu si nad ohněm opékali jídlo a utápěli se ve svých myšlenkách. Sakura, zahleděná do plápolajícího ohně, už pomalu usínala, když se Hinata prudce postavila, až tím Sakuru sedící vedle málem srazila z kmenu spadlého stromu.
„Hinato, co-?“
„Pst! Někdo se blíží!“ ztišila ji Hinata.
„Kolik jich je?“ zareagoval pohotově Kakashi.
„Je jich šest.“ odpověděla a Byakuganem stále pozorovala potencionální nepřátele.
„A kde jsou?“ zeptal se Gaara.
„Tamhle...“ ukázala někde mezi stromy. „A blíží se k nám!“
„Rychle schovat!“ přikázal Kakashi. V ten moment se rozprchli každý na jinou stranu. Hinata se ukryla v houští nejblíže k tábořišti. Oči měla stále upřené na blížící se osoby. Když se přiblížili přikrčila se k zemi, ale když doskočili k táboru a ona jim uviděla do tváře, vystřelila jako raketa.
„Neji, Ino... co tu všichni děláte?“ doběhla k nim a na všechny se vyjeveně dívala. Mezitím se objevili i Kakashi, Sakura a Gaara.
„Ahoj, Sakuro! Jak je?“ podlízal hned Rock Lee.
„Lee? Co tu všichni děláte? Ino...“ poslední oslovení mrzutě zavrčela.
„Á, Sakura, tak ty seš tady taky?“ řekla, jakoby s ní vůbec nepočítala. Sakura zuřila.
„Hinato...“ pozdravil ji Neji.
„Nemáte něco k jídlu?“ vyptával se hned Chouji. „Všechno mi cestou snědli...“ postěžoval si a otočil se směrem k spolucestujícím.
„Ale prosím tě...“ ohradila se Tenten.
„Ahoj všichni.“ Pozdravil Kakashi.
„Ahoj Shikamaru.“ Oslovila ho Sakura. Ten se na ni jenom otočil, ale nic neříkal. Všichni ztichli. Shikamaru se pomaličku přišoural ke Gaarovi. Ten se na něj podezíravě podíval. Shikamaru se odhodlal a podíval se mu do očí.
„Vidím, že vás Temari našla.“ Řekl Gaara a Shikamaru sebou trhl. Podíval se do země a s obličejem zkřiveným bolestí řekl:
„Te-Temari je... mrtvá...“ vydechl. Sakura a Hinata se vyděsili a Kakashi tiše zaklel. Gaara tam jen stál a tvářil se jakoby mu řekli, že za pár minut se zboří svět. No, nebylo to daleko od pravdy... Alespoň Gaarovi to tak připadalo. Točil se s ním svět...
„J-jak?“ vyrazil ze sebe.
„Akatsuki.“ Odpověděl jedním slovem. Gaarův výraz se pomalu začínal měnit. Teď nebyl vyděšený zbořením světa, teď tomu chtěl pomoct. Zaťal pěsti a chtěl do něčeho praštit. Pak se rozhodl, udělal pár pečetí, a už pomocí svého písku odlétal pryč.
„Gaaro!“ chtěla ho zastavit Sakura, ale Shikamaru ji zarazil. Překvapeně se na něj podívala. Ten se jenom na místě otočil a odešel do lesa, který je obklopoval. Ino se za ním smitně podívala.
„Je na tom teď zle...“ řekla Sakuře, když už byl z doslechu.
„To se ani nedivím... ale co Gaara.“ Vyslovila svoji obavu.
„O toho se neboj... potřebuje teď být sám...“ ujistil ji Kakashi. Všichni si vyměnili smutné pohledy, a pak se posadili k ohni, aby si o všem popovídali.
„...nakonec se nám podařilo zabít toho s maskou a Shikamaru dostal toho Kakuzu... jen ta Kytka nám zdrhla. Později jsme to řekli Hokage-sama a ta nás poslala za vámi. Nevěděli jsme kde vás hledat, tak poslala i Nejiho tým...“ vysvětlovala Ino.
„A šli jste přes Písečnou?“vyptával se Kakashi. Ino zavrtěla hlavou. „No myslím, že by se tam měl někdo stavit a informovat Kankura...“
„My půjdeme...“ ozval se Neji.
„Co? Ale Neji, já chci pomoct Narutovi...“ žadonil Lee.
„Má pravdu, Lee. Půjdeme.“ Souhlasila Tenten. Lee se zašklebil, ale nakonec se podvolil.
„Vyrazíme zítra, protože dnes už je pozdě.“ Řekl Neji, tak rozdělali stany.
Sakura v noci nemohla spát, tak si šla sednout k vyhasínajícímu ohni. Sledovala pomalu zmenšující se plamínky, které tančily na spáleném polenu. Ani si nevšimla Tenten, která si k ní tiše přisedla.
„Taky nemůžeš spát?“ zeptala se jí. Sakura se na ni udiveně podívala.
„No... jo, nemůžu.“ Připustila. Na chvíli se zamyslela. „Dělám si starosti o Gaaru. Ještě se nevrátil...“
„Neboj se o něj...“ poradila jí Tenten. Potřebuje být sám, já to chápu. Brzy se vrátí, uvidíš...“ Sakura se s pochybami opět obrátila k už vyhaslému ohni.
„Ahoj... můžu?“ objevila se najednou Hinata a ukázala na volné místo vedle holek.
„Jasně.“ Přitakala Tenten. Hinata se vedle ní nesměle posadila a taky se zadívala na ohniště.
„Teda hotová holčičí jízda!“ vykřikla se smíchem Tenten. Hinata i Sakura, které neměly moc dobrou náladu, takové nadšení nečekaly a začaly se smát jak pomatené. Tenten se po nich překvapeně podívala, a pak se k nim přidala.
„Ale no tak... holky nechcete se trošku ztišit?“ ozvalo se z Kakashiho stanu.
„Promiňte...“ houkla Hinata a tím u Sakury a Tenten vyvolala další záchvat smíchu, tentokrát už se ale ovládaly natolik, aby se snažily být co nejtišší.
„Co to je? Slyšíte to?“ přerušila je Hinata. Dívky se zaposlouchaly do ticha.
„...nemáte šunku? Nebo brambůrky....jo, já brambůrky rád...hlavně šunkový... slaný taky...“ ozývalo se z Choujiho stanu.
„On mluví ze spaní?“
„Eh, asi jo...“ podívaly se na sebe a v tu ránu se všechny začaly tak nekontrolovatelně smát, až na ně vlítl Neji. To je trochu zklidnilo a už si jen tiše povídaly.
„Co tu vyvádíte?“ vylezla rozespalá Ino a přisedla si k nim.
„Jen si povídáme...“ odpověděla jí Hinata.
„A o čem?“ vyptávala se.
„O všem možném...“ utrousila Sakura kousavě. Ino se na ni nakvašeně podívala a Sakura se na ni naoplátku mile usmála. Pak vyplázla jazyk.
„Sakuro, ty...!!!!“ vystartovala Ino a Hinata a Tenten se zase rozesmály. Ino a Sakura se nakonec taky přidaly. Byl to skvělý večer, holky se už dlouho takhle nepobavily. Celé dny vládla tíživá atmosféra a teď se konečně uvolnila...
Tenten najednou uslyšela kroky a zpozorněla.
„Huh, co se děje?“ ptala se Sakura a podívala se směrem kam se dívala Tenten. Ostatní ji napodobily. Směrem z lesa vycházela postava. Holky hned rozpoznaly kdo to je.
„Shikamaru...?“ zašeptala Ino. Zastavil se a otočil se na ně. Přeměřil si pohledem jejich veselé tváře a beze slova odešel do svého stanu. Tímto veškeré veselí pohaslo. Holky potom začaly rozebírat vážné věci, a protože stejně nic nevykoumaly, pomalu se rozlezly do svých stanů.
No tak... tohle by mel byt takovy odpocinkovy dil... Nevim, musite to ohodnotit sami
Jo a toho nazvu si nevšímejte, nějak mě zrovna nic nenapadalo...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jsem cervena az za nehtama, ale trvam na svym, ze moje povidka se neda srovnavat s vyse uvedenymi autory
(Ja vim, uz jsem ticho
) A Riko, ty jsi skromna porad, takze to rikat muzu!
A kazdej vi, ze je to pravda 
Tak já zase trvám na tom, že se s nimi srovnávat můžeš.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
chtěla bych tě vidět xD (červená za nehtama...tam mívám maximálně špínu xD)...já a skromná?...xD já akorát říkám pravdu xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Kdepak
Ty vidis pravdu podle sebe - skromne
Ostatni ti muzou porad tvrdit jak pises uzasne, ale ty si to stale nepriznavas
Je to s tebou tezky....

Protože...*argumenty ke mně!*..protože ostatní xD...mají zkreslený pohled na svět xD jojo teď jsem na to přišla xDD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Jo jo, a ty jedina vids vsechno tak jak to je, ze???
Chaaacha
Ve svete se skoro vsechno ridi podle vetsiny
a tady vestsina (vsichni az na tebe
) rika co rika, tak pochop, ze pises moooooc dobre!!!

Ok přestanu se hádat a radši zalezu pod koberec a budu se červenat xD (máme plovoucí podlahu xD)...já jsem celkem tvrdohlavej člověk ale tak budu vám věřit xD Už je to asi docela trapný odporovat...ale stejně to nechápu xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Joo!!! Viiitezstvi!!!
Zeby konecne pochopila? (Ne, zase z tebe nechcu delat nejakou nechapavku, to ja bych mela co rikat...
Vseobecne je znamy, ze mam dlouhy vedeni
)
Ostatní mají zkreslený pohled na svět?

To zní zajímavě. Skoro jako omluva jedné kámošky, když přišla pozdě do školy: Já jsem nepřišla pozdě! To ostatní jsou tady brzo!
Ale rozhodně si myslím, že si skromná, než aby měli ostatní zkreslený pohled na svět. 
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Jo jo
Tak tak 
Dobryyyyyyyyyyyy
mas pravdu že je to odpočinkovy dil ale porad dobry dil.jen tak dal a rychle dalsi pokračko