Chci splnit vaše sny 7...

Gomen, že to tak trvalo, slibuji, že další díl bude určitě nejpozěji v pondělí. Snad se bude aspoň někomu líbit.

Hinata zrušila své jutsu a pozorně prozkoumávala okolí. Už našla svého otce. Právě seskočil vedle ní a opět proti sobě bojovali na blízko, což byla jejich priorita. Věděla, že tohle je teprve takové oťukávání zatímco opravdový boj má teprve přijít.

Hizashi uskočil od Hinaty. Musel uznat, že byla vážně skvělá. Všechny jeho útoky vykryla a nejen to. Neustále musel čelit útokům z její strany a nebyla chvíle, kdy by ho nechala vydechnout. Její pěst narazila do jeho. Hizashi odskočil.

Když Hinata viděla, že její otec udělal taktický skok zpět na nic nečekala. Ruka jí automaticky vjela do kapsičky s kunaji. Vytáhla tři a hodila je po Hizashim.

Hizashi viděl, jak na něj kunaje letí. Už byly na délku jeho ruky od jeho obličeje, když se Hizashi zaklonil dozadu. Kunaje mu prosvištěly nad hlavou. Na vlhkém podrostu mu však uklouzla noha, když se chtěl narovnat. Při pádu viděl, jak se k němu Hinata blíží. Byla už u něj.
„Hakke Rokujuyon Shou!“ vykřikla Hinata a jala se uzavírat Hizashiho tenkensu. Dvě, čtyři, šestnáct, dvacet osm… Dál se však nedostala. Po dopadu Hizashi rychle vyskočil na nohy.
„Juuken!!“ A Hinata dostala plný zásah do hrudníku, odlétla a narazila do stromu, který zlověstně po této ráně zaskřípal. Hinata se sotva stačila vzpamatovat, když na ni Hizashi útočil s druhou ránou. Hinata si dřepla a Hizashiho dlaň skončila na stromě, Hinata v dřepu narovnala jednu nohu a podkopla Hizashimu nohy. Ten se opět svalil na zem, ale než Hinata stačila cokoliv udělat byl opět na nohou. Hinata odskočila a strom, na který Hizashi omylně zaútočil se rozpadl na třísečky.

„Už toho mám plný zuby!“ Zavrčel v duchu Hizashi. „Nemůžu se tu takhle znemožňovat! Uštědřím ji rychlou lekci!“ A začal vytvářet složité pečetě. Tygr, kůň, opice….“
„Juuken Dai Kuushou Kaiten!!“ . Najednou mu v ruce začala vířit chakra, ale ne jako při Juukenu, bylo to jiné, roztahovala se mu po celém těle a pak jí začaly běhat, jakoby jiskřičky blesku. Hinatě došlo co to je:
„To je to jutsu s kterým..!!!“

Hizashi se proti Hinatě rozběhl a většina chakry, který proudila po jeho těle se mu soustředila v dlani.

„….málem zabil Nejiho a Hanabi! To je zlý! Hoodně zlý!! Musím něco udělat!!“ Postavila se do bojové pozice. Nevěděla co má dělat. Proti tomuto jutsu neměla snad žádnou obranu, ani Kaiten ho nedokázal zastavit!!

Hanabi a Neji skákali po střechách domů. Oba měli Byakugan zapnutý a pátrali po Hinatě. Nemohli ji však nikde najít.
„Ksó! Jakoby se do země propadla!!“ Rozčilovala se Hanabi.
„Vuuhůů! Kam ten spěch!“ A za nimi po střechách doskákal Kiba s Akamarem.
„Kibo!! Tebe potřebujem!“ Vyhrkl Neji.
„Co mě….? Proč?“
„Najdi Hinatu rychle!!“ Vyhrkl na něj Neji.
„Proč, ale..?!“
„Najdi Hinatu a to hned!!!“ A Hanabi ho chytila za límec a vztekle s ním lomcovala.
„Tak, dobře…,ale pusť mě sakra!!!“ Hanabi ho okamžitě pustila. Kiba zavřel oči a soustředil svou chakru na čichové buňky. V tom ale Akamaru zaštěkal. Kiba otevřel oči a podíval se na svého psa. Akamaru štěkal a vrtěl ocasem. To dělal vždy, když našel Hinatu, nebo byl s ním.
„Výborně Akamaru!! Veď nás!“ A všichni se vydali za mohutným psem.

Hizashi se choval, jak smyslů zbavený. S řevem se hnal proti Hinatě a chakra se mu stále čím dál víc s celého těla stahovala do pravé dlaně.

Má to zkusit? Má použít to jutsu? Ale nemusí to přežít….Bála se smrti.

„Hinato pojď sem…“ zase ta bouřka, zase ta tma, zase se otec hnal proti ní, proti malé bezbranné holčičce, která se hrůzou nemohla hnout, zase od ní všichni odvraceli….jen ta osoba ne.
„Kdo jsi?“ Zeptala se, když tu ránu schytal místo ní. „Tak kdo?“ Zase se usmál.Otočil hlavu a zablesklo se. Viděla mu do tváře. To není…! To ne…!

Hizashi se napřáhl a udeřil na místo, kde je Hinatino srdce. Nebylo tam však. Co se stalo? Jako by se právě probudil s transu. Kdo je ten kluk? Proč si sakra stoupl před ni? Zná ho!

Kiba a spol byli už téměř u cíle. Něco tu však nehrálo. To obrovské množství chakry! Koncentrovala se na jedno místo. Jeho mu šestý smysl mu napovídal, že je opravdu zle. Přidal, předběhl Akamara a nechal všechny za sebou. Křičeli na něj, volali jeho jméno, on ale věděl, že musí dál…. Vběhl do hustého lesa. Na zemi byli třísky. On však okolí nevnímal. Věděl co chtěl…..

„K-i-b-a-k-u-n…“ Vykoktala Hinata. Panenky se jí zmenšily a lomcoval jimi strach. Konečně ho poznala. „Kiba? To byl Kiba?“ Kiba otočil hlavu. Podíval se na ni. Na tváři mu i přes všechno hrál úsměv.
„H-i-n…j-já…tě ..mi-lu–ju…“ řekl a jeho zakrvácený obličej se po tomhle stáhl do bolestivé grimasy. Schytal to místo ní. Pro svou lásku se nezalekl smrti a postavil se jí tváří. Pro Hinatu.

Hizashi stál, ruku v chlapcově těle. Krev byla všude, kaluž pod ním, na něm, na tom chlapci….Proč? Proč se před ni postavil? Najednou jeho ruku uchopil pevný stisk. Chlapec se na něj podíval. Hizashi ho poznával . Byl to mladý Inuzuka, co byl s Hinatou v týmu. Právě řekl jeho dceři, že ji miluje….ale stejně? Zemřít pro ni?....To láska opravdu dokáže?...Sluneční světlo bylo ty tam.

Kiba pevně stiskl ruku Hinatina otce, jenž mu zůstala v těle. Bolest mu proudila celým tělem, mozek pomalu ochrnoval, každou sekundu ztrácel více krve…Přesto pevně zatáhl a vyrval Hizashiho ruku ze svého těla.
„A..u..“ Sykl bolestně a cítil, jak ochabuje. Pohled se mu mlžil. Neviděl světlo….Proč se zatáhlo? Na zkrvavenou tvář mu spadlo něco mokrého. „Kapky?“ Pomyslel si. „Ale vždyť nepřší..“ Otevřel namáhavě víčka a spatřil Hinatu, jak se nad ním naklání. To její slané slzy kropili jeho tvář….

„Kiba…“ řekla plačtivě a z očí se jí hrnul vodopád slz, nedokázala je zastavit, bolelo ji srdce, bylo to snad horší, než bolest, kterou by si vytrpěla, kdyby ta rána zasáhla ji. Tohle byla ta pravá bolest. Bála se vlastní smrti…on ne…jeho tvář byla plná bolesti, ale zároveň štěstí.
„Kibo…já….já…“ Kiba ji chytil z posledních sil za ruku.
„Jsi …šance ..pro všechny…na lepší ..život.. .musíš žít…“ jeho tep stále klesal, nádechy byly stále těžší, srdce už bylo s posledního.

„Kibo..já…já…“ Nedokázala to vyjádřit slovy. Nahla se k němu. Políbila ho. V tom se spustil opravdový déšť. Až teprve teď si uvědomila, co pro ni Kiba znamenal. Byl tu vždy pro ni…chtěl pro ni jen to nejlepší…a vždy jí ochraňoval…
Odtáhla se.
„Chci být jako ty..“ zašeptala a pohladila ho po tváři… „teď už se nebojím smrti…pro tebe…“
„Blázínku…“ řekl Kiba a hrudník se mu přestal zdvihat.
„Kibo? Kibo?! Kibo!!!“ Vyjekla Hinata a slzy jí mlžili obraz. „Nenechávej mě tu..“ Zahuhlala tlumeně, protože se položila na jeho hruď. Cítila jeho vůni, jeho teplo těla..

„Hinato! Ki-!“ Výkřik se zastavil. Ten radostný výkřik Hanabi. Zmlkla v půli Kibova jména. Odhrnula si splihlé vlasy od deště z očí. To není pravda…to nemůže být….
Akamaru se okamžitě hrnul ke svému páníčkovi a strkal šňupák mezi jeho a Hinatu.
Hizashi to z povzdálí pozoroval. "Co to jen udělal? "