Minulost 4.

,,Proč si tady?" zeptal se slizce Itachi a díval se přitom z okna.
,,Omzrzel tě tvůj manžílek?"
Sakura se rohlížela po pokoji. Tolik vzpomínek. Krásných. Itachi se na ni otočil
,,Vzpomínáš na starý časy? Když jsi tu ještě byla doma?"
Sakura se mu chladně podívala do očí.
,,Já tu nikdy nebyla doma!" ucedila.
,,Nechtěj mě naštvat, ty moc dobře víš co dokážu!"
,,Vím řekla zcela bez zájmu.
Snažila se zachovat ocelovou tvář.Nechtěla aby Itachi zjistil, že jí není tak lhostejný jak se tváří.
,,Ona na mě snad skouší vlastní medicínu!" pomyslel si.
,,Proč si se mnou hraješ, když víš že bych tě klidně zabil!"
,,Třeba věřím že bys mi nic neudělal." řekla najednou hrozně mile Sakura.
,,Vím,že jsi jiný než se na první pohled zdáš!Proč předstírat bezcitnost?"
Sakura začala ztrácet kontrolu nas svou hrou.
,,A proč ty předstíráš citlivku? Ne, jsi stejná jako já, chladná jako led.Jinak bysmě tady nenechala jen s připitomnělým dopisem!"zařval Itachi.
Sakura ho setřela očima.
,,Nejsem tady kvůli starým bolístkám, chci ti jen říct,ať necháš mou rodinu napokoji!"
,,Tím myslíš i tvého manžílka? To ti slíbit nemůžu.Ale tebe i tu dívenku nechám na pokoji, a teď už jdi"zaječel Itachi.
,,Nikam nepůjdu!"postavila se mu Sakura.
,,Sakuro,jsi hloupá! Celou dobu se snažíš mu ukázat jak jsi na něj zapomněla a teď tohle!"řeklo jí její druhé já.
Podívala se mu do očí.Už zdaleka nebyli tak chladné jako před chvílí.
,,Proč to děláš?!" řekl Itachi a zase se díval z okna.Sakuře vytryskly slzy.Stále ho milovala. Celých pět let se snažila zapomenout.
,,Stále ti to nedochází Itachi?" zakřičela Sakura snažící se zakrýt pláč.
,,Myslím si že si nepřišla kvůli tvé rodince, ale kvůli sobě, chtělas mě vidět!"řekl svým obvyklým tónem Itachi.
,,Ne!" zařvala Sakura.
,,Ale ano! Spíš přesvědčuješ sebe než mě!" zašeptal Itachi a otočil se na Sakuru.
Ta se zachvěla. Strefil se do černého.
,,Copak umí i číst myšlenky?!" pomyslela si.
,,Řekni mi po pravdě,miluješ mě?" řekl dost procítěně Itachi.
,,Nemiluju tě!" řekla Sakura tak přesvědčivě, že překvapila i sama sebe.
Itachi sebou trhl.Sakurě se rozbušilo srdce.
,,Proč jsem to udělala?" pomyslela si. ,,Nevěřím ti! Musíš mi to dokázat!" řekl záludně Itachi.
,,Jak?" zeptala se Sakura.
Itachi se jí zadíval do očí a krásně, ale tvrdě jí políbil.To byl Sakuřin konec.Už nemohla dál předstírat, že ji vůbec nezajímá.Itachi se pomalu odtáhnul.Sakura nechala oči zavřené.Plakala.
,,Sakuro,"řekl hezky Itachi a utřel jí slzy.
Sakura se mu vrhla kolem krku.
,,Proč, proč si předstírala tu nenávist?"
,,A jak jinak jsem měla zakrýt lásku?" řekla potichu.
,,Takže mě miluješ?"
,,Ano!" zašeptala a ještě jednou ho políbila.
Když otevřela oči viděla něco hodně zvláštního. Itachi se usmíval a měl oči bez Sharinganů.
,,Taky tě miluju Sakuro!" řekl lišácky a povalil i na postel.

,,Kdybys mě viděla jaký jsem měl vztek, když jsem tě viděl se Sasukem!" řekl Itachi Sakuře ležící na jeho rameni.
,,Žárlil si?"
,,Chtěl jsem ho zabít!"
,,Takže si žárlil!"
,,To jsem neřekl!" poznamenal Itachi, který se snažil zachovat svoji kamennou tvář.
,,Já vím jaký jsi, přede mnou se přetvařovat nemusíš. Jsi totiž stejný jako já!" řekla Sakura.
Itachi ji začal provokovat. Za chvíli skončili oba na zemi vedle postele a hrozně se smáli.

Byli šťastni, ale co bude dál?Pták může milovat rybu,ale kde budou žít?