Přívěsek probuzen II. 3.kap.

3. kapitola: Na pokraji sil

Následujících pár dní:
Sakura, Hinata, Kakashi a Gaara jsou na cestách. Podle průběžných zpráv od Sasukeho dostávají informace o přibližném směru únosců.
Sasuke pokaždé, když nalezne stopu či náznak kudy se mohli Akatsuki vydat, pošle vzkaz Sakuře. Jak s tím naloží, už nechává na ní.
Kankuro dočasně převzal funkci Gaary, který trval na tom, že se musí na pátrací misi podílet. Svěřil proto vedení země za jeho nepřítomnosti svému bratrovi, jehož úsudku naprosto důvěřoval.
Temari cestovala ve společnosti dalších ninjů do Konohy. Byli asi v půli cesty a všichni byli unavení, nikdo si to však nepřipouštěl.
A Naruto...
Naruto už byl několik dní uvězněný v nějaké tmavé místnosti. Netušil kde by mohl být a jak by se odsud mohl dostat. Jediné co si pamatuje je, jak bojoval proti Kabutovi, Itachimu a Kisamemu. Bojoval s nimi pomocí svých klonů a zkoušel se jim jakkoli ubránit. Po nějaké chvíli ale poznal, že je v pořádném maléru, a že sám je rozhodně nepřemůže. Chtěl se tedy nějak dovolat o pomoc, než to ale stihl upadl do bezvědomí. Navzpomíná si co víc se stalo. Už se mu vybavuje pouze pocit studeného ostří v břiše. Pak už jen tma. Netušil co se mu stalo a jak dlouho byl mimo, ale když se probudil, byl už v této místnosti. Ruce mě svázané za zády a nohy zohnuté a přivázané k rukám. Po několika hodinách namáhavého boje, se mu přece jenom podařilo dostat z pout. Podíval se na sebe. Na břiše měl na bundě dírku, jako kdyby tudy do těla pronikl meč, na kůži však neměl ani škrábnutí. Zkontroloval svá zranění a zjistil, že kupodivu je naprosto v pořádku. Nechápal to sice, ale rozhodl se to radši nezkoumat. Stalo se vlastně i párkrát v minulosti, že se rychle uzdravil. Třeba je jeho kůže nějaká taková, že se dobře a rychle hojí.
Dalších pár hodin strávil zkoumáním prostoru, ve kterém se nacházel. Byl v malé těsné a tmavé místnosti bez oken s jediným východem – uzamčenými dveřmi. Nikde se nenašla jediná škvírka, kudy by mohl utéct. Když už toho měl plné zuby, a vztekal se k nepříčetnosti, zkusil použít dokonce svůj rasengan, aby mohl vyrazit dveře nebo zbourat zeď. Jenomže to nějak nevyšlo. Když narazil do zdi, rasengan po ní sklouzl a Naruto odlélt přes celou místnost. A protože nebyla nijak prostorná, pěkně bolestivě sebou žuchl o protější zeď. A u dveří to samé. Prostě nebylo úniku. Už pár dní, nevěděl přesně kolik, seděl o hladě a žízni a s vyřvanými hlasivkami, v jednom z rohů. Málem už upadal do mdlob, v břiše mu kručelo, v puse sucho. Nemohl se skoro ani hýbat. Z ničeho nic v zámku zarachotily klíče a dveře se otevřely. Tmavou místnost zalilo ostré světlo. Naruto vzhlédl ke dveřím...

„Je ještě vůbec naživu?“slyšel dobře známý a odporný hlas.
„Já nevím pane... už nějakou dobu se nic neděje... asi včera, to ještě křičel, až to bylo k nevydržení, pak ale ztichl a od té doby nic...“odpověděl Kabutovi nějaký neznámý hlas. Nic dalšího se už neozvalo. Jen pomalé kroky vcházející do místnosti věznící Naruta. Kabuto k němu přistoupil, ale pro jistotu se zastavil v uctivé vzdálenosti.
„Tak co Naruto... jakpak se ti tady vede? No je to tu poměrně zatuchlé...“zhodnotil prostor Kabuto. Podíval se na Naruta, odpovědi se mu však nedostálo. „Hej, Naruto! Mluvím na tebe slyšíš??“křikl na něj lehce vynervovaný. Naruto se na něj ani nepodíval. Kabuto se rozzlobil a zapomněl na opatrnost. Přistoupil k Narutovi a nemilosrdně do něj kopnul. V tom okamžiku se Naruto rozplynul.
„Cože??“vylekal se Kabuto. Ani se nestihl otočit a ze stropu se na něj zřítil skutečný Naruto. S nataženou nohou Kabuta udeřil do obličeje. Nečekal až vstane a rovnou vyběhl z místnosti pryč. U dveří se ho pokoušeli zastavit nějací dva muži, během pár vteřin leželi tváří k zemi. Naruto utíkal chodbou, nehledě na nedostatek jeho sil. Po každých pěti krocích zaklopýtal, hned se však zase vzchopil a utíkal dál. Netušil kudy by měl běžet, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Zahnul za nějaký roh a na konci chodby spatřil světlo. Pádil co nejrychleji mohl vstříc vytoužené svobodě. Vběhl do světla a ocitl se venku. Nerozhlížel se kde je a utíkal rovnou do bezpečné náruče nejbližšího lesa. Ten naštěstí nebyl moc daleko. Cestou minul nějakou skupinku mužů. Neohlížel se po nich, jen kolem proběhl a ztratil se v lese.
Muži odění v černých pláštích s červenými obláčky se po něm šokovaně ohlédli. Jejich pohledy ho provázeli až k lesu. Než se stihli vzpamatovat, byl fuč. Probral je až Kabuto, který vyběhl z chodby a křikl na ně:
„Kde je ten bastard? Kudy běžel? Tak vzpamatujte se vy magoři!“
„Běžel k lesu!“jako první se vzpamatoval Tobi, a pak společně s Kabutem, Kisame a Kakuzu vyrazil za Narutem...

Naruto nemohl popadnout dech, ale tušil že už ho určitě pronásledují, tak se nemohl zastavit. Pak ale spatřil svou záchranu. Před ním se tyčil do výšky velký strom. Naruto použil poslední zbytky své chakry a vyběhl na strom. Schoval se v jeho listech a rozhlížel se po nepřátelích. Ti nebyli daleko.
„Kudy dál?“ zastavili se přímo pod oním stromem – jak typické.
„Nevím...“ Chvíli se rozmýšleli a potom jeden z nich zavelel:
„Tudy!“ Kabuto, Kisame a Tobi se rozeběhli. Kakuzu se chtěl vydat za nimi, ale zakopl o kmeny stromu a žuchl na zem jako pytel brambor. Těžce se zvedl na kolena. Nejspíš ho z pádu bolelo za krkem, tak začal kroutit hlavou, aby namožený sval rozhýbal. A co se nestalo. Zaklonil hlavu a přímo nad sebou uviděl Naruta. Ten se na něj jenom vyděšeně podíval.
„Lidi, tady je! Honem sem!!!“ vykřikl Kakuzu. Naruto se nestihl ani pohnout. Během pár sekund se za ním objevil Tobi. Chtěl ho udeřit do obličeje. Naruto dal ruce do obrané pozice, bohužel nestabilně seděl na úzké větvi. Útoku se sice vyhnul, ale síla se kterou Tobi udeřil Naruta vyvedla z rovnováhy a sletěl ze stromu, přímo pod nohy Kabutovi. Ten se jenom posměšně ušklíbl.
„Myslím, že ti něco dlužím, Naruto...“ řekl, a poslední co si Naruto pamatoval, byla Kabutova podrážka u jeho obličeje.

„To je k nevydržení, už tři týdny ho tu vězníme a během té doby stihnul devětkrát málem utéct. Nechápu že ještě žije, v takových podmínkách... a stále má sílu na útěk...“ říkal straší ninja, který strážil u dveří Narutova vězení.
„Ale jak je to možné? Už devětkrát? Vždyť je stále hlídaný a jediný kdo za ním chodí je ten mladej od Orochimara. Copak je tak neschopný, že ho Jinchuuriki pokaždé přemůže?“ kroutil nad tím hlavou druhý hlídač.
„Kdo ví... ale já osobně si myslím, že není tak nemožný, ale že ho to baví... říká se o něm, že je úplně zvrácený...“
„Myslíš že proto ho tak mučí? Proč ho rovnou neoddělají jako toho z pouště?“
„Cože? O kom to mluvíš?“ podivil se starší ninja.
„Tys o tom ještě neslyšel? No to bylo tak, že...“
Naruto lehce vnímal, jak dva strážní u jeho dveří o něčem mluví. Ale ať se snažil jak chtěl, z jejich rozhovoru moc nepochytil. Jednak proto, že přes silné dveře nebylo moc slyšet, a jednak proto, že byl tak vyčerpaný, že když se pokoušel soustředit, dělalo se mu blbě od žaludku. Nemohl se už ani pohnout, jen bezvládně ležel uprostřed zatuchlé místnosti. Pořádně neviděl, když se snažil zaostřit, před očima se mu zjevovaly tmavé skvrny. Pomalu upadal do bezvědomí...
„Vítej Naruto... Tak se zase po dlouhé době vidíme, viď? Neříkej že jsi stále tak tvrdohlavý a nechceš si půjčit moji chakru? Jestli to neuděláš oba tady zemřeme...“ mluvil k Narutovi jeho démon a probodával ho očima.
„Jdi pryč! Nic od tebe nechci, to bych vážně radši umřel...“ vedl si svou.
„No tak to bych chtěl vidět... ty víš že každou chvíli umřeš, a kdyby se tak stalo, copak by asi bez tebe dělali všichni tví přátelé? Kam by se vytratil tvůj sen být Hokage? Co by se pak stalo, Naruto?“ přemlouval ho Kyuubi stále sarkastickým tónem. Naruto se zamyslel. Jo možná měl pravdu...
„Jenže to, že bych tady mohl umřít je dost nepravděpodobné... Protože můj sen, mě udrží při životě, i kdybych musel žít v těchto podmínkách dalších pět let!“ zařval Naruto a v tom okamžiku se vrátil zase do reality. Sebral všechny síly, o kterých ani nevěděl a začal se stavět na nohy. Vstát mu trvalo dlouho, ale nakonec se podařilo. Když se kolébal na nohou, donutil se zapomenout na všechnu bolest a vyčerpání a vyvolal jednoho klona. Ten ihned začal v jeho ruce tvořit kouli chakry. Naruto tušil, že už každou chvílí přijde. Vždy totiž chodil touto dobou. Počkal ještě pár minut, a potom uslyšel klíček v zámku. Dveře se pootevřely. Víc Naruto nepotřeboval. Rozeběhl se proti nim.
„Rasengan!!!“ zavolal a rozdrtil dveře na milion malých kousíčků. Ale ani nepocítil náraz a letěl dál. Další o co se zastavilo jeho jutsu, bylo nějaké tělo. Byl to jeden z těch hlídačů a neměl naději dožít se dalšího dne.
„Vedle Naruto...“ uslyšel v zádech Kabuta. Jeho hlas zněl, jakoby mu tyto chvíle dělaly radost. Naruto ani nemusel vytvářet nový rasengan. V jeho dlani stále rotoval ten použitý. Naruto ho nasměroval na Kabuta a udeřil. Zasáhl a Kabuto se ani nebránil. Ještě naposledy Naruto použil rasengan na poslední stojící osobu a jakmile se skácela k zemi s děravým břichem, Naruto vzal nohy na ramena. Cestu ven už znal jako svoje boty. Nestihl ale ani vyběhnout na čerstvý vzduch a do cesty se mu postavil Kisame. Naruto se však nezastavil a rasengan, který stále držel v dlani, mu nasměroval přímo do obličeje. Než však stihl zasáhnout, za Kisameho zády uviděl nějaké červené oči.
„Už mě nebaví po Kabutovi stále uklízet...“ pronesl hlas patřící stejné osobě, které náleží i ty strašidelné oči. Naruto se díval odhodlaně do očí nepřítele, to byla ale chyba. Teď se mu připadalo jako by ho ty oči vtahovaly do sebe.
Naruto se najednou ocitl v jiném světě. Stál v Listové a díval se na skálu s vytesanými obličeji Hokage, ale místo starých známých tváří, spatřil na skále obličej Kabuta, Deidary, Sasoriho a Orochimara. S Narutem se zatočila zem. Když šel po ulici naproti němu se začaly objevovat postavy. Pomalu v nich začal rozpoznávat své přátelé.
„Neji, Huňaté obočí, Kibo!“ zavolal zvesela. Už se k nim chtěl rozběhnout, když mu úsměv zamrzl na tváři. Čím blíž se postavy jeho přátel dostávaly blíž, tím jasněji jim viděl do tváře. Jejich oči byly bez života a na tvářích šrámy. Pod krkem buď jizvy, nebo useknuté končetiny. Chouji, Shikamaru, Hinata, Sakura, Ino, Haku...
„NÉÉÉÉÉÉ!!!!!! Už DÓST!“ křičel Naruto a z očí se mu kutálely slzy bolesti a utrpení. Bylo to jako v nejhorší noční můře, bylo to absolutně nesnesitelné.
Naruto se s leknutím probudil ve staré známé temné místnůstce a popravdě byl v sedmém nebi, že byl tam kde byl. Vzpomněl si na to, co mu vsugeroval Itachi a byl opravdu šťastný, že to nebyla skutečnost...
Dalších pár dní Naruto strávil bez pokusů o útěk. Většinu dne prospal a když za ním přišel Kabuto, jediné na co se zmohl, bylo postavit se na nohy a ruce dát do něčeho, co vzdáleně připomínalo bojovou pozici. Byl na pokraji všech sil. Fyzických i psychických...