Promiň

Všude krev, všude kde se dívka otočila byla krev a mrtví lidé. Uprostřed jedné velké louže krve leží její milovaný. Právě před malou chvíli byl ještě na živu.
''Proč, Peine, proč! Proč si mně opustil, šel beze mě někam, kam ještě nemůžu!'' snažila se kříčet zoufalá Konan nad mrtvým tělem. Slzy jí tekly po tváři jako dva potoky. Začaly se jí vybavovat ty krásné vzpomínky na to, co s nim prožila a s celým týmem Akatsuki.
Na louku, kde se poprvé milovali, na to jezero kde si chodili odpočinout po misích. Ten bordel v jejich sídle, všude talíře a teď?? Jsou mrtví a ona přežila. Ptá se sama sebe proč. Ale ani ona sama to neví.
Najednou někdo vtrhl do pokoje a uviděl sedící Konan. Rozběhl se k ní s kunaiem v ruve. Chtěla ho nechat, ale její pud sebezáchovy byl silnější. Vytrhla mu kunai a podřízla mu krční tepnu. V tu chvíli tam přibylo o další litr krve víc.
Seděla, pořád seděla a plakala. Pořád se ji vracely vzpomínky...
Vzala kunai co ležel vedle ní a bodla se do břicha...
Někdo se pohnul a ona se s poslední síly otočila. Byl to Tobi na pokraji smrti.
''Konan-sama, nedělejte to, jsme tým Akatsuki,'' řekl skoro v bezvědomí a chytil ji za ruku. Taky ho chytla za ruku a řekla: ''Je konec Tobi, snad se někdy sejdem.''
A pak byli oba mrtví.

''Je láska opravdu tak silná?'' zeptal se Naruto, když je nadruhý den všechny našel...