Sama proti všem 06: Setkání dvou Jinchuuriki

Zavřela oči a očekávala smrtelný náraz.

Ale ten nepřicházel. Naopak. Sakura ucítila, jak ji někdo prudce strhl sebou. S překvapením zjistila, že to byla Yoshino. Ta měla zavřené oči a to bylo dobře, protože když je zase otevřela, uviděla Sakura kolem její jantarové duhovky tenoučký, krvavě rudý prstenec. Yoshino na růžovlásku upřela své nelidské oči. Sakura se s hrůzou dívala na dívčin krvelačný pohled. Najednou sebou Yoshino prudce trhla. Její bolestivý řev donutil Sakuru zacpat si uši. Když se na dívku podívala, vykřikla. Yoshino z břicha vyčuhoval velký, ostrý kus kamene a z koutku úst jí tekla krev. Sakura nevěřila svým očím. Tmavovláska jí zachránila život hned nadvakrát. Zem se uklidnila a všichni si prohlíželi tu spoušt'. Kiba se zmateně rozhlížel a hledal Yoshino. Když ji konečně uviděl, s výkřikem se rozběhl k oběma dívkám. Ostatní ho následovali. Sakura Yoshino podpírala a ta se snažila vytáhnout kámen z těla.
"Proboha Yoshino! Zavolejte někdo Tsunade! Rychle!" řval Kiba. Hinata se užuž rozbíhala, když Yoshino promluvila se zbytkem svých sil:
"Zůstaň ta-dy!" řekla namáhavě.
"Copak ses zbláznila?! Det' můžeš umřít!" hulákal dál Kiba.
"Zavři klapačku zatraceně!" okřikla ho Sakura. Chlapec ztichl, ale dál na obě dívky nechápavě civěl. Ostatní na tom nebyli jinak. Yoshino zatnula zuby, pevně sevřela kámen a vší silou trhla. Ozval se strašný řev, který všechny donutil zkřivit obličeje. Najednou začala kolem dívky vířit černá chakra. Sakura ji okamžitě pustila, jako by to byl žhavý uhlík. A opravdu, ruce měla celé zarudlé. Spolu s ostatními nevěřícně zírala na černovlásku. Chakra ji jakoby pohltila. Jediné co bylo vidět, byly její nestvůrné oči. Zraněné místo na břiše začalo rudě zářit. Černá chakra zmizela a Yoshino vysíleně klesla k zemi. Kiba ji rychle chytil a sedl si, s dívkou v náručí. Za jiných okolností by byl št'astný jako blecha, ale rozhodně ne v téhle situaci. Strašně se o ni bál. I Akamaru kňučel. Pohladil ji po její půvabné tváři a vzápětí dostal obrovskou ránu pěstí...od Yoshino. Odletěl asi o 5 metrů dál. Ta neuvěřitelně rychle vyskočila na nohy a tvářila se jako bůh pomsty po perném dni. Kiba a všichni přítomní na ni nevěřícně zírali.
"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Sakura. Yoshino si ohmatala břicho. Nic tam nebylo. Dokonce ani díra v jejím tričku. Zhrozeně se podívala na ostatní.
'Oni to viděli! Viděli moji proměnu! To se nemělo stát.' pomyslela si. Rychle přistoupila k Sakuře a dala jí ránu, ta klesla k zemi. Hned na to hodila černou kouřovou bombu. Kouř se šířil bleskovou rychlostí a když Yoshino zastřel pohled, aktivovala svůj Kiiroigan. Duhovky se jí změnily do té samé barvy, jen zorničky zůstaly stejné. Skrz něj zahlédla Kibu, jak se jednou rukou drží za hlavu a prudce odkašlává. Ostaní na tom nebyli jinak. Když kouř zmizel, přestali všichni kašlat a zmateně se rozhlédli kolem sebe. Uviděli Sakuru, jak leží na zemi a Yoshino, která ji právě ošetřovala.
"Tak kdo vyhrál?" zeptal se Naruto.
"Co myslíš?" podíval se na něj soucitně Kiba a ukázal k oběma dívkám. Naruto se podíval jeho směrem.
"Tak to vypadá, že zas vyhrála Yoshino co?" pronesl. Ostatní jen bezmocně zakroutili hlavama. Ten opravdu nemá všech pět švestek pohromadě. Sakura otevřela oči posadila se.
"Co se stalo?" otázala se.
"Prohrála si." odpověděla jí Yoshino. Sakura vůbec nic nechápala. Poslední, na co si vzpomíná, byl velký otřes a pak...prázdno. Chytila se za hlavu. Cítila se, jako by jí tam harašilo tisíce čertů. Nikdo si nepamatoval, co následovalo po otřesu. Sakura vstala a setřela si prach z kalhot.
"Yoshino!" zakřičela na dívku, která se chystala odejít. Ta se zastavila, ale neohlédla se.
"Klaním se ti." řekla růžovláska a pokorně sklopila hlavu. Přihlížející následovali jejího příkladu. Málokterá dívka by dokázala porazit právě Sakuru. Naruto zůstal nechápavě stát a jen čučel, co to ostatní probůh dělají (co jinýho byste od něj taky čekali, že?).
"To nemusíš. Nejsem tu, abych si vydobila vaši přízeň nebo přátelství. To mě fakticky nezajímá. Chtěla si boj? Máš ho mít. Ale jinak ste mi všichni úplně ukradení." odpověděla jí chladně. Tohle se Sakury dotklo. Nebyla na ni naštvaná, jen ji mrzelo, jak je Yoshino od nich tak odříznutá.
"Ale nemyslete si, že i když nestojím o vaši přízeň tak vám nebudu pomáhat. Kdykoli budete něco potřebovat, klidně vám pomůžu. Ale jinak ŽÁDNÝ sbližování." pronesla dívka a vzápětí zmizela. Kiba z toho byl celý špatný. Yoshino se mu moc líbila a chtěl ji lépe poznat. Ale takhle jsou všechny jeho nadějě v čudu. Dav se rozpustil a každý si šel hledat nějakou zábavu.

Naruto si to právě pochodoval směr Ichiraku Ramen (to je divný co?), když ho zastavil velice povědomý hlas.
"Nazdar Naruto. Dlouho jsme se neviděli."
"Gaaro! To je překvápko! Co ty tady?"
"Ááále, nemám žádnou misi, tak jsem se stavil." odpověděl chlapec s divnou nádobou na zádech.
"A na jak dlouho?" zeptal se blond'ák.
"Na jak dlouho chci. Copak? Chceš se mě zbavit?"
"Začínám o tom uvažovat!" chlapci se vesele rozesmáli a šli na Ramen.

Byla noc. Gaara se jen tak potuloval po Konoze (nemohl usnout ). Měsíc jasně svítil, takže bylo vidět jako ve dne. Ani nevěděl jak, ale došel až na mýtinu, kde se uprostřed tyčila velká skála. Nepoznával to tu. Byl si jist, že žádné takové místo v Konoze není. Na vrcholu skály seděla nějaká postava. I když byla daleko, poznal, že je to dívka. Necítil z ní nebezpečí, tak přistoupil blíž.
"Co tu děláš?" zeptal se. Dívka na něj upřela své temné oči.
"Pozoruju měsíc. Je úplněk, ten miluju." odpověděla mu.
"Mohu se přidat?" dívka na něj chvíli koukala a pak přikývla. Písek vynesl chlapce nahoru. Bylo tu dost místa, takže nehrozilo, že by se na sebe museli mačkat (pozn. autora: to je škoda!). Chvilku tam tak pozorovali noční oblohu a pak se chlapec zeptal:
"Jak to že nespíš?" dívka chvilku mlčela a pak odpověděla:
"Protože nesmim. Můžu spát maximálně tři hodiny týdně." chlapec se na ni překvapeně podíval.
"Čím to?" zeptal se. Normálně by na tuhle otázku neodpovídala, ale u Gaary cítila, že může.
"Můj démon mi to nedovoluje." Gaara vytřeštil oči.
'Ona je taky Jinchuuriki!' problesklo mu hlavou.
"To je náhoda. Já ho mám taky, ale ten můj mi nedovoluje spát vůbec." dívka nevypadala vůbec šokovaně.
"Protože nad ním nemáš kontrolu. Démona musíš ovládat ty, ne naopak." řekla klidným hlasem.
"A to se dělá jak?" zeptal se pobaveně.
"Je to jako u Yin a Yang. Ty a tvůj démon musíte žít v naprosté harmonii. On ti musí dávat sílu a ty zase jemu. Musíte si uvědomit, že ste jedno tělo a jedna duše." Gaara ji poslouchal tak pozorně, jako ještě nikoho před ní.
'Tolik se v démonech vyzná. Ona určitě ví, jak mi je.' dumal Gaara.
"Mimochodem...já jsem Gaara." představil se.
"Yoshino." odpověděla. Docela ji překvapilo, že jí nepodal ruku. A byla mu za to moc vděčná.
"Proč ti všichni při představování podávají ruku?" zeptala se nakonec. Gaara chvilku přemýšlel.
"Je to takový důkaz úcty. Ale pro mě to jsou jen zbytečnosti. Jméno podle mě úplně stačí." Yoshino se pousmála.
"Tak to sme dva." Gaara se na ni podíval. Za celou tu dobu se na něj koukla jen jednou, zatímco on ji po očku sledoval každých pět vteřin. Snad nejvíc ho uchvátily její vlasy. Byl si jist, že delší v životě neviděl.
"Ty jsi tu nová že? Odkud pocházíš?" Yoshino chvilku mlčela, takže si Gaara myslel, že ho asi neslyšela, ale ona po chvilce přece jen odpověděla:
"Moje rodná vesnice je Konoha, ale po tom, co byl můj klan vyvražděn, se mě ujal vládce z Království Stínů. Bylo mi osum. A od svých jedenácti sem tam vyrůstala."
"A z jakýho jseš klanu?" zeptal se jí.
"Z klanu Nazuki." Gaara už o tomhle klanu slyšel. Prý to byl nejmocnější klan všech dob.
"A ty jsi poslední?" zeptal se opatrně. Yoshino mu odpověděla bez jediné známky emocí:
"Ne. Ještě žije můj otec."
"Tak to bys měla být ráda ne?"
"Ne tak docela. On je vrahem mýho klanu." na to neměl Gaara co říct. Tak přešel na jiné téma:
"A tvůj ninja život?" to ho docela zajímalo.
"No, rodiče mě poslali do školy když mi byly tři." Gaara se ušklíbl.
"Trochu brzo, nemyslíš?" Yoshino se zazubila.
"To jo, ale mělo to smysl. V šesti sem dokončila akademii, v sedmi sem se stala Chuuninem a v osmi mě jmenovali na Jounina. Ten den otec vyvraždil můj klan." Gaara nestačil valit bulvy.
"Ty jsi získala tři hodnosti během tří let?!" opakoval nevěřícně.
"No...ted' bych u vás byla něco jako S-ninja. V Konoze, a vlastně i mimo ní, mi říkali Konoha no Kuroi Ookami (Černý vlk z Listové)."
"A co tvoje schopnosti?"
"Většina z nich jsou Hiden Jutsu..." Yoshino chvilku přemýšlela, "no a vlastně taky kekkei genkai." usmála se.
"Ale moje nejmocnější Jutsu je tohle." řekla a vyhrnula si návlek na pravé ruce, aby to Gaara lépe viděl.
"A co to je?" zeptal se, zatímco si pozorně pohlížel potetovanou ruku.
"To jsou Jutsu týkající se pěti živlů. Díky nim sem vytvořila tohle místo."
'Já věděl, že tohle místo v Konoze neexistuje.' pomyslel si trochu (dost) vykulený Gaara.
"A tohle..." ukázala na nápis, který jí se táhl po celém předloktí. Vypadalo to velice složitě, " to je Jutsu, které mi umožní převzít kontrolu nad Přírodou." Gaara vyvalil oči.
"A už jsi ho někdy použila?" zeptal se zvědavě.
"Ne, ještě ne. Je to velmi těžký a složitý Jutsu a vyžaduje obrovský množství chakry. To bych mohla použít jedině s pomocí mýho démona. Navíc...ten, na kterýho bych tuto techniku použila, by to v žádným případě nepřežil. A proto si ho schovávám jen pro jednu osobu." Gaara věděl, že mluví o svém otci, ale rozhodl se radši mlčet.
"Mně to ale nevadí. Už sem si celkem zvykla." promluvila najednou Yoshino. Gaara se na ni nevěřícně podíval. Při pohledu na jeho vyjevený kukuč se Yoshino musela zasmát (a to nestává často!).
"Ty mi čteš myšlenky?" Yoshino se přestala smát a odpověděla mu:
"Dá se to tak říct. S výjimkou toho, že je slyšim i proti svý vůli."
"Je ještě něco co bych o tobě měl vědět?" zeptal se s úsměvem.
"Jo. Ještě umím předpovídat budoucnost nebo koukat do minulosti." Gaara se na ni vykuleně podíval. Yoshino se musela kousat do spodního rtu aby se nerozesmála na celé kolo.
"A ted' ty."
"Tak jo. Jsem syn čtvrtýho Kazekageho..." (my známe Gaarův příběh, takže...O 10 MINUT POZDĚJI).
"Je tu ještě něco co bys měl vědět..." Gaara zaskučel. Tentokrát se Yoshino rozesmála naplno. Ten na ni chvilku jen koukal, ale pak se k ní přidal (to je divný...Gaara se směje, Yoshino taky...zatracená apokalypsa! ). Bylo mu s ní opravdu dobře. Ještě nikdy se takhle nenasmál a v Yoshino našel svou spřízněnou duši. Oba si navzájem rozuměli a věděli, co ten druhý cítí. To takhle Gaara "omylem" zavadil svojí rukou o tu Yoshininu. Oba dva se vzápětí přestali smát a podívali se na sebe. Gaara na ni nemohl přestat civět. Ty její nádherné oči... Byly tak hluboké a tajemné. Gaara se k Yoshino naklonil a...