Chci splnit vaše sny 6...

Tak tu máme po delším zádrhelu pokráčko. Snad se bude líbit.

Hinata se vracela pozdě večer domů. Dnes se měl vrátit její otec. Potichu si povzdychla a dál pokračovala ulicemi, které osvětlovali pouliční lampy. Vzpomněla si na Naruta, na ten večer, kdy byli oba spolu na ramenu. Ta vzpomínka jí pomohla trochu zahnat strach na myšlenky co se stane, až se příště setká s otcem. Ani nevěděla jak, ale najednou stála u brány své čtvrti.

Hizashi se vracel s mise, kterou mu Tsunade dala. Zrovna kráčel ulicí, za níž již měla být jeho čtvrť. Vyšel na konec ulice a spatřil, že je už doma. Chtěl jít k bráně, když někoho před ní uviděl. Byla to dívka asi stejně stará, jako Hinata. Není to ona? Dívka se pohnula a světlo z pouličních lamp jí dopadlo na obličej. Ano, byla to Hinata. Jeho dcera. Vzpomněl si, co mu Hanabi tehdy řekla:

„Ona tě vyzve na souboj o vůdce klanu! Už brzy! Bude 100krát lepší vůdce než ty!!!“
Zavřel oči. Ta vzpomínka bolela. Proč ho ale tolik bolí?Nevěděl, byl vychován k tomu,aby svůj klan vedl podle staré tradice… Každopádně, byl si jistý, že Hinata, ač ji měl v skrytu duše přeci jen rád, ho nemůže nikdy porazit. Tolik si přál, aby byla jiná!
„Otče?“ Hinata se opatrně na něho podívala.
„Hinato…“
„V-vítej doma…“ A prošla bránou. Šla k jejich domu. Hizashi šel pomalu za ní. Už brala za kliku dveří.
„Hinato počkej!“ Křikl na ni. Hinatina ruka pevně sevřela kliku. Bála se toho co jí otec řekne, proč s ní chce mluvit. Chvíli přemýšlela co udělat. Normálně by asi v téhle situaci rychle vklouzla domů a schovala se do pokojíku, nebo asi spíše by se k otci otočila se strachem v očích. „Ale já taková už nechci být. Trénuji snad denně úmorně, jen proto, aby se nic nezměnilo? Ne…“ Ruka jí sjela z kliky. Otočila se k Hizashimu tváří tvář.
„Ano otče?“ Řekla pevným hlasem. Hizashi svraštil obličej. Ten tón hlasu a jeho pevnost byly u ní k vidění stále častěji. Nevěděl, jestli je to dobré, nebo špatné znamení.
„Ty chceš se mnou opravdu bojovat o místo vůdce klanu?“ Řekl stejně pevným hlasem, jako předtím Hinata.
„Hai.“
„Dobrá, sejdeme se v pět hodin ráno u starého lomu. Můžeš si to přes noc ještě rozmyslet.“ Řekl Hizashi a zmizel ve dveřích jejich domu. Hinata tam stála, pohled ji posmutněl. Bylo jí líto, že otcovo srdce je tak chladné, chtěla tam u něho najít své místo. Ale on ji nikdy nebral vážně. Pořád se na ni díval, jak na odpad.
„Musím to změnit…“ špitla si sama pro sebe a také se vydala domů.

Tmavou oblohu lemoval světlý pás na východě a prozrazoval, že brzy slunce vyjde. Ptáci začali poletovat a prozpěvovat. Hinata se zkroušeně lesem pomalým krokem táhla k lomu. Snažila se přestat pořád myslet na ten sen. Dokonce i teď, kdy by měla být nervózní a měla mít plnou hlavu starostí kolem souboje se nedokázala soustředit na nic kromě toho snu. Byl pořád stejný, jenom ta osoba….vždy, když měla pocit, že už jí pohlédne do tváře, že už ví kdo je….

Když došla k lomu zjistila, že její otec tam ještě není. Sundala si baťoh ze zad, kde měla ostatní výzbroj a sedla si na něj. Ruce složila do klína a upřela pohled na vycházející slunce. Sluneční světlo zalilo její oči. Najednou měla pocit, že tu není sama. Slunce jí dodávalo odvahu a hřejivý pocit, že někomu na ní záleží. Uslyšela za sebou kroky, otočila se a uviděla svého otce s baťohem na zádech. Pořádně si ho prohlédla. Od té doby co byl pryč se trochu změnil. Jeho ruce vypadaly drsněji a kůže, která byla vidět, byla lemovaná škrábanci. Na čele mu přibylo pár vrásek.

„Ohayogozaimasu“ řekla po chvilce Hinata.
„Ohayogozaimasu“ odpověděl jí otec a šel pomalu k ní. „Hinato , ještě můžeš…“
„Ne otče, já už jsem se rozhodla.“
„Dobrá, tak si připrav výzbroj.“ A oba si začali plnit kapsičky a různé pomůcky zbraněmi.
„Připravena?“ Zeptal se Hizashi s postavil se do bojového postoje, který byl typický pro bojový sty klanu Hyuuga.
„Hai.“ Odpověděla Hinata a zaujala stejnou pozici, jako předtím Hizashi. Stáli naproti sobě a přeměřovali se vzájemně pohledem. Pár ptáků vycítilo nebezpečí a vzneslo se do blankytně modré oblohy.
„Start!“ Řekl Hizahi a jeho slova se nesla ozvěnou.
„Byakugan!!“ Ozvaly se zaráz dva výkřiky a jedinečné kekei genkai klanu Hyuugů oba zaráz zapnuly. Po stranách očí jim naskočili žilky.
„Juuken!“ A Hizashi se rozběhl k Hinatě připraven použít své jutsu. Hinata koncentrovala chakru a začal bojový styl jemné pěsti. Hinata se zpočátku spíše snažila blokovat a vyhýbat skvěle mířeným Hizashi útokům, ale za chvíli převzala iniciativu a začala útočit ze všech sil. Proužky chakry létaly vzduchem a ozývali se jen dopady a nárazy rukou a chaker o sebe.

„Hinato…!“ Neji hledal Hinatu po domě. Právě měl začít jejich každodenní trénink a Hinata, jako by se do země propadla. Prohledal už celou Hyuuga čtvrť a díval se i do šuplíků (né, že by se tam Hinata vlezla, ale záhadně se mu ztratila jeho sada svátečních gumiček). Celý udýchaný se posadil na verandu.
„Hledáš něco?“ Ozvala se vedle něj Hamabi, která právě šla trénovat.
„Spíš někoho. Nemůžu Hinatu nikde najít, nevýš, kde by mohla být?“ A s nadějí se na Hanabi podíval. Ta však jen pokrčila rameny.
„Já zas hledám otce. Teda snažím se ho najít, abych věděla kde je, aby mě on nenašel.“ (Hezký proslov xP )
„Otce?“
„Hmm..“
„Počkej on se včera vrátil!!“ vyhrkl Neji.
„Jo, já myslela, že už o tom víš, protože včera byla na jeho…“
„Vrátil jsem se až pozdě v noci!“
„A kdepak jsi to byl?“ Zeptala se zvědavě Hanabi a v očích jí jiskřilo.
„To je jedno! Ale Hanabi, když tu není ani on ani Hinata!!!“
„Myslíš že??!“
„Jo!“
„Musíme je rychle najít!“ vyhrkla Hanabi a zvedala Nejiho.

Hinata odskočila, protože by tak rychle nedokázala vykrýt otcův útok. Boj se přesunul do lesa. Její otec stál mezi dvěma borovicemi připraven na jakýkoliv Hinatin výpad.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ A vedle Hinaty stál její stínový klon. Oba se rozeběhli směrem k Hizashimu. „Juuken!“ Ale místo aby trefili Hizashiho vyslaly svou chakru do stromů. Ty se ani nepohnuly.
„Tenhle útok není jako brutální síla, která láme těla! To už bys měla vědět!“ Řekl Hizashi a v tu ránu se obě Hinaty rozplynuly. Takže obě byli jen stínové klony..“ Pomyslel si a na tu malou vteřinku přestal dávat pozor. Stromy zaskřípaly a změnili se na malé třísečky, které letěly všude. Hizashimu zajely některé do kůže a jehličí se na něj sypalo. Dal ruce před své oči, které se pokoušel chránit. Útok přišel tak znenadání, že nestačil provést kaiten na obranu. Hinata využila otcovy nepřipravenosti a vrhla se k němu. Zasáhla však jen špalek dřeva.
„Kawarimi?“ Vyjekla a svým byakuganem pátrala po otcově přítomnosti. Nemohla ho nikde najít, dívala se přes stromy, do všech světových stran…

Když trochu třísková vlna polevila Hizashi zpozoroval, jak se na něj Hinata zezadu žene. Udělal pečetě a zmizel do koruny jednoho obzvlášť vysokého dubu, který byl poblíž. Sledoval Hinatu, jak pozoruje okolí. Vytáhl s kapsičky kunaje a výbušné lístky. Lístky připevnil ke kunajům, namířil na Hinatu a hodil. Kunaje svištěly dolů, jak o závod. Cestou na svůj cíl začaly hořet, plamínek byl už na konci, když začali zářit. Byly asi metr od Hinaty. Ozval se výbuch a místo kde vybuchly zavalil hustý kouř.

Hinata uslyšela svištivé zvuky. Zaměřila svůj byakugan na nebe a spatřila osm kunajů, které se na ní hnaly a za nimi na špagátcích vlály výbušné lístky, které nasvědčovaly tomu, že za chvíli explodují. Hinata na nic nečekala. Okamžitě koncentrovala svou chakru a pomalu ji začala točit do kruhu kolem sebe.
„Kaiten!“ Sotva to dořekla a své jutsu přivedla do konečné podoby lístky explodovaly.

Hizashi číhal v koruně stromů. Trochu se bál, což ho zarazilo. Nebál se totiž o sebe, ale o Hinatu. Jestli to stihla vykrýt. Najednou se dým rozplynul a on uviděl masu rotující chakry dokola. Okamžitě mu došlo, že je to kaiten.