Secret Love 6

6. Part
Začátek nového života

Sakura na nic nečekala a rozběhla se proti ostatním členům týmu Hebi. Věděla, že jsou ve velké přesile, ale nehodlala jen stát a koukat. Jediný, kdo proti ní vyrazil, byla Karin. To přesně Sakura chtěla. Suigetsu a Juuga tam jen stáli a čekali, co bude. Sakura s Karin se do sebe pustily s taijutsu. Sakura se snažila Karin otevřít půdu pod nohama, ale ta se tomu vždy nějak vyhnula. Bylo to dost vyrovnaný. A když už to vypadalo, že jedna vyhraje, nějak se to zvrtlo a byly tam, kde začaly. Ale to už se mělo brzo změnit. Sakura už začínala být unavená a Karin na tom nebyla o nic líp. Musí to rychle skončit. Znovu se do sebe pustily. Karin se pořádně napřáhla a trefila Sakuru přímo do břicha. Už se chtěla začít radovat, když v tom se Sakura rozpadla na růžové lístky třešně. Karin koukala jak vyoraná myš a ani si nevšimla, že pravá Sakura, opět z těch lístků, zhmotnila přímo za ní. Jednou, přesně mířenou ránou, ji poslala do říše snů. Suigetsu a Juuga, kteří to celou dobu sledovali, na sebe kývli a rozeběhli se proti Sakuře. Suigetsu vytáhl svůj (nebo spíš zabuzův) meč a Juuggovi se na kůži začala objevovat orochimarova pečeť.
„A sakra…“ zaklela Sakura.

Na druhé straně bojoval Itachi a Sasuke. Byl to velmi vyrovnaný boj. Oba měli aktivovaný sharingan. Itachi musel přiznat, že je jeho bráška dobrej. Jen na vteřinku se ohlédl, aby zkontroloval Sakuru. Nebyla na tom extra dobře. Jen tak tak se vyhýbala útokům, které na ni vedli Juuga se Suigetsem (nevím, jak se to skloňuje, tak sem to napsala, jak sem myslela). Bohužel už byla slabá a nevyhnula se juugově ráně. Schytala ji přesně do obličeje. Juugova síla, byla tak velká, že chudinku Sakuru odmrštila pět metrů od něj. Aby toho nebylo málo, při pádu narazila hlavou o kámen. Z rány jí začal vytékat pramínek krve, ale ještě žila. Teda zatím. Nad ní se objevil Suigetsu a chystal se jí zasadit poslední ránu.
„Neee, Sakuro!!!“zakřičel Itachi a rozeběhl se k ní.
Byl ale příliš pomalý. Sakura už jen zavřela oči a čekala na smrt.

Když se po chvíli nic nedělo, otevřela oči. Suigetsovu ránu zarazil jakýsi muž v bílém plášti.
„Na-ru-to….“zašeptala Sakura.
To už se k ní přiřítil Itachi.
„Sakuro, jsi v poř…“strachoval se Itachi, ale Naruto ho odstrčil
„Nesahej na ni!!!“zařval.
„Ne, Na-Naruto. O-on není n-náš ne-nepřítel“zašeptala Sakura z posledních sil Sakura a pak upadla do bezvědomí.
„Sakuro! Sakuro, vzbuď se!“křičel Itachi a snažil se ji vzbudit.
Naruto to vůbec nechápal, ale dál se tím nemohl zabývat, protože na něj zaútočil Juuga. Itachi dál lomcoval se Sakurou, takže si ani nevšiml, že Sasuke vytvořil Chidori a rozeběhl se k němu.
„Sakuro, no tak, vzbuď se!“křičel Itachi.
Konečně Sakura trochu otevřela oči. První, co viděla, byl Sasuke s Chidori v ruce, jak míří na Itachiho. Už byl od něj jen pár metrů. Pak už to bylo jako ve zpomaleném záběru. Sakura se rychle zvedla a objala Itachiho. Tím zastavila Sasukeho Chidori. Svým tělem. Sasuke Chidory rychle zrušil, ale bylo pozdě. Sakuře zůstala na zádech velká krvavá rána. Ne smrtelná, ale velká.
„Sakuro! Ne!!!!“zakřičel Itachi a Naruto zároveň.
„Ne-boj, I-Itachi… t-to bu-bude do-dobrý…“zašeptala Sakura a omdlela. Itachi na nic nečekal a utrhnul kus látky ze svého pláště. Obvázal tím sakuřino zranění a vzal ji do náruče.
„Za to zaplatíš!“zasyčel Itachi na Sasukeho a zmizel i se Sakurou.

Sasuke stál na místě a ani se nehnul. Byl úplně hotový. Málem zabil Sakuru!
„S-Sasuke?“řekl někdo jeho jméno.
Toho probudilo z přemýšlení. Byl to Naruto. Stáli tam a zírali na sebe. Neviděli se 5 let. Sasuke usoudil, že by už měli jít. Vzal Karin, která se stále ještě nevzbudila, do náruče a dal signál Juugovi a Suigetsovi. V tu chvíli zmizeli. Naruto osaměl.

Itachi utíkal se Sakurou v náručí. Aby to měl rychlejší, bral to po větvích.
„I-Itachi…“ zašeptala najednou Sakura.
Itachi se zastavil a seskočil na zem.
„Itachi…já…nechci…umřít….“zaskuhrala Sakura.
„Ne, ne, ne. Sakuro, poslouchej mě. Ty neumřeš. Slyšíš?!“naléhal Itachi, ale bylo to zbytečná.
Sakura opět upadla do bezvědomí. Rychle zas vyskočil na větve a utíkal se Sakurou dál…

Naruto otevřel dveře své kanceláře, sedl si do křesla a naštvaně bouchl do stolu.
„Zavolejte mi ihned velitele ANBU. ALE HNED!!!“vyštěkl na nějaké chuuniny, co stáli před jeho kanceláří.
Ti hned zmizeli. Po chvíli přišel velitel ANBU, jak si Naruto vyžádal. Tím velitelem byl Yamato.
„Ahoj Naruto! Co se děje?“řekl vesele Yamato.
„Okamžitě si vezmi tu nejlepší skupinu anbu vojáků. Budete hledat Sakuru. Dneska ji unesl Itachi Uchiha......Ano, ten z Akatsuki. Teď jdi.“vysvětlil mu rychle Naruto.
Yamato se otočil a pomalu odcházel. Naruto za ním ještě křikl:
„A Yamato…neúspěch se nepřipouští.“…

Konan seděla u sebe v pokoji a lakovala si nehty. V tu chvíli k ní vtrhnul Itachi s růžovovlasou dívkou v náručí.
„Itachi co to…?“.
„Na nic se neptej a uzdrav ji. Rychle!“řekl Itachi a položil polomrtvou Sakuru na zem, před Konan.
Ta se tedy na nic neptala a z jejich rukou začala vyzařovat sněhobílá chakra (vím, že Konan není medic-ninja, ale já to pořebovala).
Na chvíli se zarazila a nechápavě se na Sakuru podívala.
„Děje se něco?!“zeptal se trochu vyděšeně Itachi.
„Ne ne. Vůbec nic.“řekla rychle Konan.
Po čtvrthodince už byla Sakura vyléčená.
„Tak, hotovo. A teď mi řekni, kdo to je a co s ní máš!“tlačila na Itachiho Konan.
„Jmenuje se Sakura Haruno a…“.
„To je ta, co zabila Sasoriho?“skočila mu do řeči Konan.
„Jo a já…já ji…“koktal Itachi.
„Ty jí máš rád, co?“usnadnila mu to Sakura.
„Hm…asi jo…“přisvědčil Itachi a koukl se na spící Sakuru.
„Asi?! Hochu ty jí miluješ!“řekla Konan a usmála se na něj.
Itachi jí usměv oplatil.
„Páni Itachi, takhle tě neznám. Ta holka už tě změnila. Ale Peinovi se to líbit nebude…“usoudila Konan.
„Jo, budu s ním muset promluvit. Ale až se vzbudí.“řekl Itachi a vzal Sakuru do náručí.
„Tohle bude naše malé tajemství. Jasné?!“zeptal se Itachi trochu výhružně. Konan přikývla. Itachi se otočil a vyšel z konaninýho pokoje.
„Hm…zajímavé. Nejspíš si měl pravdu, Peine…“pomyslela si Konan a začala si znovu lakovat nehty.
Itachi rychle a hlavně nenápadně, odnesl Sakuru do jeho pokoje. Položil ji na postel a přikryl ji. Proseděl u Sakury celou noc.

Po pěti dnech

Yamato kráčel těžkými kroky ke kanceláři Hokáge. Zaklepal na dveře, a když se ze vnitř ozvalo tlumené „dále“, vstoupil. Hned, jak ho Naruto spatřil, vyskočil z křesla.
„Tak co?! Našli jste ji?!“ptal se.
Yamato jen skonil hlavu a to byl pro Naruta, že ne. Naruto klesl zpátky do křesla a schoval obličej do dlaní. Yamato se na něj lítostivě podíval a odešel. Naruta to úplně zdrtilo. Nejdřív přišel o Sasuke a teď i o Sakuru. Jeho nejlepší přítelkyni. Někdo zaklepal na dveře, ale Naruta to nezajímalo. Nechtěl nikoho vidět, natož řešit nějaké problémy. Dveře se ale otevřely a někdo vešel dovnitř. Naruto zvedl hlavu a už chtěl začít nadávat. Zarazil se ale, když spatřil Hinátu.
„Naruto-kun…“pípla a šla k němu.
Sedla si mu do klína a on ji hned objal.
„Hináto…zůstaň tu se mnou alespoň ty.“prosil ji Naruto.
„Neboj…zůstanu…“špitla.

Sakura otevřela oči a zamžourala před sebe. Chvíli vzpomínala na to, co se stalo před tím, než upadla do bezvědomí. Najednou vyskočila z postele a sáhla si na záda. Nahmatal jen nevelkou jizvičku.
„Itachi?“zašeptala Sakura a vyšla z pokoje.
Ocitla se na dlouhé chodbě, která byla osvětlena jen loučemi. Potichu, jako myška prošla chodbou až na konec, kde byly schody. Sešla je a ocitla se v místnosti připomínající obývací pokoj. Byl tam gauč a vetší stůl. Sakura se rozhlédla a její pohled se zarazil na věšáku. Vyselo na něm asi 5 plášťů s červenými mráčky. „No to snad ne!“pomyslela si.
„Co tu děláš? A kdo vůbec si?!“vykřikl někdo.
Potom ze tmy vystoupil blonďák s modrýma očima. Pozorně si ji prohlídl a zarazil se.
„Ty!“zařval a rozeběhl se k ní.
Sakura se lekla a chtěla utéct. Ale nebyla schopná udělat nějaký rychlejší pohyb. Deidara se k ní přiřítil a chytl ji pod krkem.
„Ty jsi zabila Mistra Sasoriho!“dořekl.
Vypadal fakt hodně naštvaně.
„A…já myslela…že budeš…rád…“řekla přiškrceným hlasem Sakura.
Deidara ji ještě víc zmáčkl krk a Sakura se začala dusit.
„Pust ji!“ozval se někdo.
Sakura ten hlas znala.
„Neslyšel jsi?! PUST JI!!!“vykřikl zlostně.
„I-ta-chi…“zašeptala Sakura.
Deidara, když nerad, pustil Sakuru. Tak spadla na zem a začala kašlat. Najednou se u ní objevil Itachi a pomohl Sakuře na nohy. Itachiho řev vzbudil pozornost i u ostatních členů Akatsuki. Všichni se seběhli do obýváku.
„Itachi, co to má znamenat?!“zeptal se Pein a ukázal prstem na Sakuru.
"Itachi…“zašeptala znovu Sakura.
„Ticho“sykl Itachi.
„Konan. Můžeš?“zeptal se Itachi.
Modrovlasá dívka kývla a přišla k Sakuře. Chytla ji za ruku a vyvedla ji pryč z místnosti. Sakura se naposledy ohlédla na Itachiho a pak už vyšli z místnosti.

Sakura a Konan šly úzkou chodbu a ani jedna nemukla. Pak se Konan zatavila u jedněch dveří a otevřela je. Rukou naznačila Sakuře, že má jít dál. I když Sakura moc dobře věděla, že je taky Akatsuki, něco jí říkalo, že jí nechce ublížit a tak vešla do pokoje. Nejspíš to byl její pokoj, protože byl moc pěkně zařízen. Velká postel s nebesy byla přímo pod oknem. Pak tam byly skříně a menší stolek. Byla tam také dvě křesla. V místnosti vedle byla nejspíš koupelna. Konan za sebou zavřela a stoupla si před Sakuru.
„Sundej si tričko.“řekla Konan.
„Cože?“zetala se nechápavě Sakura.
„Neboj, okukovat tě nebudu. Chci se ti jen podívat a tvoje zranění.“vysvětlila ji Konan.
Sakura si tedy sundala tričko a Konan se podívala na malou jizvu.
„hezky se ti to zahojilo.“řekla a Sakura se oblékla.
„To ty si mě uzdravila?“zeptala se Sakura.
„No jistě. Musím říct, že si mi dala práci.“řekla Konan a mírně se usmála.
„Víš, že kdybys na sobě neměla ten plášť, tak bych si řekla, že k Akatsuki vůbec nepatříš.“řekla Sakura a úsměv jí vrátila.
„Proč?“zeptala se zvědavě Konan.
„Připadáš mi taková…příjemná a chováš se ke mně moc hezky.“řekla Sakura. Konan tohle velmi překvapilo. Tohle ji nikdy nikdo neřekl. Musela přiznat, že to bylo hezké slyšet. Konan a Sakura zjistily, že si velmi dobře rozumí.
„Víš, myslím, že kdybych tu byla déle, byly bychom skvělí kámošky.“řekla Sakura po 10 minutách, co si povídala s Konan.
„A kdybys mohla, zůstala bys tady?“zeptala se Konan. Sakura sklonila hlavu a zamyslela se nad tím. V tu chvvíli tam přišel Itachi.
„Itachi!“vykřikla Sakura a skočila mu kolem krku.
Itachi ji také objal, ale pak se od ní odtrhl.
„Sakuro, ty si se zbláznila! Proč si skočila Sasukemu do rány?! Víš, jakej sem měl strach?“křičel na ni.
Sakura se ale jen usmála a vlepila mu polibek. Konan to s úsměvem pozorovala. Když se Itachi uklidnil, vážně se na Sakuru podíval.
„Sakuro, mluvil jsem s Leadrem. Svolil, že by ses mohla stát členem Akatsuki.“řekl Itachi.
Když uviděl sakuřin výraz dodal rychle:
„Byla bys špion. Jen by si získávala tajné informace.“.
Sakura se zatvářila trochu smutně. Nevěděla co má na tohle říct. Otočila se na Konan, která se na ní povzbudivě usmála.
„Jestli se vrátíš do Konohy…Sasuke se zase vrátí. Bude hledat mě. A já se tě nechci jen kvůli němu vzdát.“řekl Itachi.
Sakura si sedla a složila hlavu do dlaní. Pak vzhlédla k Itachimu.
„Ale aby bylo jasné…Nikoho zabíjet nebudu!“ujistila Itachiho.
Tomu se na tváři objevil blažený výraz a odešel z pokoje. Pak se zas vrátil.
„Konan, prosím tě, sežeň Sakuře něco na sebe.“a zase vyběhl z pokoje.
Konan přešla ke své skříni a začala se v ní přehrabovat. Za chvíli vyhrabala další plášť s mráčky. Podala ho Sakuře. Ta na něj chvíli koukala a pak si ho vzala. Oblékla se a stoupla si před zrcadlo. Musela přiznat, že jí to celkem slušelo.
„No…před pár lety bych si ani nepomyslela, že tohle budu mít na sobě."řekla. Konan k ní přistoupila prohledla si jí.
„Máš pravdu! Sekne ti to. Ale je potřeba ještě něco.“řekla Konan.
„A co?!“zeptala se Sakura.
Konan ji rozvázala čelenku a vytáhla kunai. Sakura hned věděla co má na mysli.
„Eh…je to nutný?“zeptala se trochu smutně Sakura. Konan soucitně kývla. Sakura už jen vzdychla. Konan se mírně rozmáchla a udělala přes znak listové silnou čáru.
„Teď si pravá Akatsuki!“

Ehm...6...Jinak moc se omlouvám za spoždění, ale mám zaracha, takže jsem tu tajně...pokusím se novej díl přidat co nejdřív :0)

Jak to dopadne se Sakurou? Tak to se dočtete opět v dalším díle