Vládce Ohně 4

Naruto neváhal ani vteřinu, zavřel oči zmizel v záblesku ohně aby se ve stejném okamžiku objevil před Sakurou a nastavil do dráhy meče svoje záda. Naruto vykašlal krev když ho meč propíchl někde pod pravou plící.
„N-Naruto?“ zeptala se Sakura a hlas se jí třásl.
„Jsem v pořádku Sakura-chan.“ Řekl Naruto a pokusil se o úsměv i když musel přemáhat strašnou bolest.
„Omlouvám se Naruto.“ Řekla Sakura a po tvářích jí stékaly slzy. „Zase jsi mě musel zachraňovat a teď jsi kvůli mně zraněný.“
„No znáš mě, kdybych sem tam neměl nějaký to škrábnutí tak bych to nebyl já.“ Pokoušel se Naruto trochu zlehčit situaci i když se zdálo že to mělo spíše opačný účinek protože Sakura brečela stále víc. „Hele ne že bych tě viděl nerad Sakura-chan ale teď musíš odejít, je to tady nebezpečný.“
„Odejít?! Nemůžu tě tady přece nechat Naruto.“ Protestovala Sakura. „Musím se ti podívat na to zranění a sám to tady nezvládneš!“
„Na to není čas.“ Zakroutil hlavou Naruto. „Jestli tu zůstaneš zabije tě, už to není ten Sasuke kterého jsme znali.“
„Nenechám tě tady!“
„V tom případě nemám na vybranou.“ Řekl Naruto a Sakura nechápala co tím myslí.
„Kuchiyose no Jutsu“
Objevila se stejná žába kterou Naruto přivolal aby předtím odnesla Tsunade.
„Vezmi Sakuru do bezpečí a zůstaň s ní dokud nebude po všem.“ Přikázal žábě Naruto.
„Néééé Naruto!“ křičela Sakura ale to už ji žába popadla do náručí a skočila ze střechy dolů. K Narutovi se ještě doneslo poslední Sakuřino zoufalé volání když klesl na kolena protože ho bolest začala silně zmáhat.
Pokud měl Sasuke ještě nějaké city tak je na sobě nedal znát protože tohle všechno sledoval s naprosto lhostejným výrazem.
Naruto si pomalu vtáhl meč z těla odhodil ho na zem vedle sebe. Potom si přiložil ruku na ránu která krvácela a těžce oddechoval. Sasuke se pomalu přibližoval k Narutovi který stále klečel zády k němu. Už neměl žádnou chakru a opět měl svou normální podob.
„Ještě než vezmeš ten meč a dorazíš mě mi prosím odpověz na jednu otázku.“ Řekl ztěžka Naruto aniž by se otočil a podíval se na něj. „Jak jsi mohl zaútočit na Sakuru? Chápu že mě od začátku nenávidíš ale ona tě měla vážně ráda.“ Sasuke mlčel a tak Naruto pokračoval. „Ostatní měli pravdu, jsi stejný typ jako byl Orochimaru, bylo ode mě pošetilé že jsem se tě tak dlouho snažil přivést zpátky.
„Na Sakuru jsem zaútočil protože jsem věděl že bys obětoval vlastní život abys ji zachránil.“Odpověděl Sasuke na Narutovu původní otázku. „To je ten důvod proč já jsem silný a ty slabý.“
„Mýlíš se.“ Řekl prostě Naruto
„Tak dost řečí“ řekl Sasuke a sebral ze země svůj meč, v okamžiku kdy to udělal se ale ocitl v obrovských plamenech a řval bolestí. Naruto nevěděl jak dlouho to trvalo ale po chvíli řev ustal a Naruto se otočil. Sasuke ležel na zemi, trochu se z něj kouřilo a zdálo se že je vážně zraněn. Naruto se z posledních sil doplazil k Sasukemu a viděl že má vážné popáleniny po celém těle.
„Proč to muselo zajít takhle daleko Sasuke?“ zeptal se Naruto a do očí se mu nahrnuly slzy.
„Podcenil jsem tě Naruto.“ Řekl Sasuke z posledních sil. „Nevěřil bych že ten Naruto kterého jsem znal by zareagoval tak rychle, tak přece jen si silnější než já.“ Pokračoval Sasuke a díval se při tom na nebe. „Vložil si svoji chakru do mého meče když jsi ho vytahoval z té rány takže když jsem se ho dotkl tak jsem se tím odsoudil k smrti.“ Naruto ho sledoval a nenapadaly ho slova která by svému bývalému nejlepšímu příteli v této situaci řekl.
„Ukonči to Naruto.“ Vyslovil Sasuke svou poslední prosbu
„Třeba to ještě půjde nějak….“ Začal Naruto ale Sasuke ho přerušil.
„Sám víš že to není pravda.“ Řekl slabým hlasem Sasuke. „Teď vidím že to co jsem až doteď dělal byla chyba, omlouvám se Naruto.“ Naruta v očích štípaly slzy a čekal co Sasuke ještě řekne.
„Tak už to ukonči Naruto.“ Zopakoval svoji prosbu Sasuke. „Víš že není jiná možnost není.“
Narutovi stékaly slzy po tvářích a i když věděl že Sasuke má pravdu tak se nenáviděl za to co dělá , přesto uchopil svůj kunai a rychlým pohybem aby to měli oba co nejrychleji za sebou ho bodl Sasukemu do srdce. Podíval se na nebe ze kterého na něj dopadly první kapky začínajícího deště a mísily se s jeho slzami. Podíval se ještě naposled na svého mrtvého kamaráda.
„Určitě se ještě potkáme Sasuke.“ Stačil ještě říct a pak se zhroutil vedle něj.
Leželi tam vedle sebe a na oba padal déšť.