Kroniky Vzduchu: Díl 32 - Neúspěch mise

Jaden na Gaaru chvíli nevěřícně zíral.
„Gaaro??? Co…co tu děláš???“ dostal ze sebe.
„Mám velký dluh vůči Listové. Jdeme vám pomoct.“ Řekl Gaara a stoupl si před Jadena.
„Gaara? Tak to jsi ty.“ Řekl Kimimaro a napřáhl na Gaaru prsty.
„Kostěné střeli!“ řekl a z konečků prstů mu vyletěli malé kůstky tak rychle, jako kulky z pistole
Před Gaarou se vytvořila písečná stěna a kulky se do ní neškodně zaryly.
„Používá své kosti k útoku. Může je kompletně kontrolovat.“ Řekl Jaden Gaarovi.
Gaarův písek se vrátil zpět do jeho nádoby.
Gaara popošel víc do předu a postavil se proti Kimimarovi.
Už nemám moc chakry. Asi tu nebudu už moc k užitku. Přemýšlel Jaden a pomalu se postavil.
„Já se o to postarám.“ Řekl Gaara.
„To se mám jen dívat?“ protestoval Jaden.
„Už jsi toho nejspíš udělal dost. O zbytek se postarám.“ Řekl Gaara.

„Pouštní Gaara…jak tvé jméno naznačuje, tak nejspíš používáš písek.“ Řekl Kimimaro nevzrušeně a rozeběhl se na Gaaru.
Gaara vrážel ruce v pěst před sebe a na Kimimara se ze země vrhal písek a chtěl ho polapit.
Kimimaro se mu vždy lehce vyhnul uskočením do strany a už byl skoro před Gaarou.
Gaara před sebou postavil písečnou stěnu.
Kimimaro se vůbec nezastavil a vrhl se do ní.
Pronikl stěnou a odhodil Gaaru ránou kostí na rameni.
Pronikl Gaarovou obranou??!!! Civěl na Kimimara Jaden.
„To je ta absolutní obrana, o které jsem slyšel? Tak slabá?...jaké zklamání.“ Řekl ironicky Kimimaro.
Gaara se o kus dál zvedl a podíval se na Kimimara. Z tváře mu odpadl kus jeho písečného štítu.
Díra se po chvilce zacelila.
Kimimaro si sáhl za krk a chytl kus kosti, co mu z něj vylezl.
Zatáhl za něj a vytáhl dlouhý kostěný pruh.
On…si vytáhl páteř!!! Nevěřil svým očím Jaden.
„Tanec Klematisu!!“ řekl Kimimaro a švihl páteří po Gaarovy.
Ten se rychle obalil pískem a kostěný bič ho omotal.
Kimimaro si nechal na ruce narůst opět to kopí co před tím.
„Tato kost byla maximálně utvrzena…provrtám tě i s tou tvojí písečnou obranou!!“ řekl Kimimaro a vyplivl trochu krve.
Gaara se soustředil a řekl : „Super absolutní obrana : Štít Shukaku!“ a před ním se z písku vytvořila nějaká postava na obranu v podobě Shukaka.
Kimimaro se vrhl ku předu a vrazil kopí do postavy.
Písek začal létat všude kolem a štítu z postavy ubývalo, ale držel.
Kimimaro a Gaara se maximálně soustředili.
Najednou začala Kimimarova kost praskat a na konec se celá rozpadla.
„To je tvrdé.“ Řekl zamyšleně Kimimaro.
„Posbíral jsem z půdy minerály s největší tažnou silou, přidal tlak své chakry a smíchal s pískem.“ Řekl Gaara.
Gaara udělal pečeť ovce.
Písek pod Kimimarem změkl a Kimimaro se do něj začal propadat.
Gaarův písek, co ho chránil před Kimimarovým kostnatým bičem, sebou škubl a odhodil bič pryč.
Kimimaro se propadal stále hlouběji.
„Zahrabeš se 200 metrů pod zem a zůstaneš tam!! S tlakem písku na tvém těle nebudeš moct pohnout ani prstem.“ Řekl Gaara, když Kimimaro zmizel úplně.

„Už je konec?“ zeptal se Jaden.
Gaara se jen zamyšleně díval do písčité díry.
„Tanec semenící kapradiny.“ Ozvalo se najednou tiše z písku.
Cože?!!! vyvalil oči Jaden.
Gaara byl stejně překvapený.
Najednou ze země začali pučet kosti, ve tvaru kopí, jako rostliny.
Jaden se nejdřív lekl, ale pak rychle vyskočil do vzduchu.

Gaara s Jadenem se vznášeli na písčitém ostrůvku nad kostmy, které ve formě trnů, čouhajících ze země pokryli skoro celou krajinu.
„Byl vytrvalí…ale už se před námi neobjeví.“ Řekl Gaara.
„Určitě?...víš, jak to vypadalo před chvílí.“ Řekl nepřesvědčeně Jaden.
Gaara se opřel rukou o písek a po tváři mu ztekl pot.
„Jsem vyčerpaný…vypadneme.“ Řekl.
„Orochimaru je...jediný, kdo mi rozumí!!!“ ozvalo se za Gaarou.
Jaden sebou trhl a uviděl Kimimara, jak jeho půlka těla trčí z kosti za nimi a je napřažený kostěným kopím proti Gaarovy.
„Jak by jste mohli jen vědět??!!!!“ zařval Kimimaro a vyrazil kopím proti Gaarovy.
Ale netrefil…..zastavil se těsně před Gaarovou hlavou. Z pusy mu tekla krev.
„Je mrtví….“ Řekl strnule Jaden.

O chvíli později seděli pod stromem o kus dál za bojištěm.
„Jsem úplně na dně.“ Řekl Gaara.
„Ale zvládl jsi to. Nevim, jestli bych ho dokázal porazit sám. Ale když by to bylo nutné…“ řekl zamyšleně Jaden a podíval se k obloze.
„Kvůli tvým přátelům, by jsi šel tak daleko? Jako před tím?“ řekl Gaara a Jaden se na něj podíval.
„Když jsi proti mně tehdy bojoval, řekl jsi, že nedopustíš, aby se něco stalo tvým přátelům…“
„Byl jsi neskutečně silný…“
„Člověk…se může stát silnějším jenom kvůli tomu…že chce chránit své nejbližší.“ Řekl Jaden a vzpomněl si na Haka.
„Ale proti samotě vyhrát nemůže…“ řekl Gaara.
Chvíli tam jen tak seděli, až Jaden najednou vstal.
„No nic…díky za pomoc, ale já musím jít.“ Řekl rozhodně.
Gaara na něj pohlédl.
„Pomoct svému příteli…“ řekl zamračeně Jaden a vyskočil na větev opodál.
„Díky Gaaro…vrať se ke svému týmu…já si už poradím.“ Řekl Jaden a zmizel.
Gaara se za ním ještě chvíli díval.

Jaden se hnal lesem a snažil se vycítit Narutovu a Sasukeho přítomnost.
Sakra!!! Jsou ještě příliš daleko!!! Ale já to musím stihnout!!! Řekl si a zatnul zuby.

Už byla tma a pršelo. Jaden je stále ještě nedohnal, když tu pocítil něco před sebou…
Naruto…!!! Poznal osobu Jaden a prudce zrychlil.
Za ním se hnal vítr a ohýbal koruny stromů.
Jaden doskočil na hlavu jedné ze soch v Údolí konce a pohlédl dolů pod ní.
Ležel tam Naruto…nehybně v dešti.
Jaden rychle seskočil dolů.
Stál teď nad ním a klekl si k němu.
Naruto….měl jsem jít s tebou….Pomyslel si smutně.
Proč…proč jsi se takto rozhodl?!!....
„Sasuke!!!!!“ zařval zoufale a rozzuřeně Jaden do prázdna.
Prohlédl Naruta a zjistil, že ještě žije, když se za ním objevil Pakkun a Kakashi.
„Jadene?“ oslovil ho Kakashi.
Jaden se otočil : „Jdeme pozdě….sensei.“ řekl hořce.
Kakashi s Pakkunem k němu přešli a pohlédli na Naruta.
Jaden si všiml Listové čelenky se škrábancem, sáhl po ní a pevně jí sevřel v dlani.
Kakashi si hodil Naruta na záda a postavil se.
Trojice vyskočila na vršek skály nad sochami, směrem k Listové.
„Nikdy bych si nepomyslel…že Naruto a Sasuke…budou bojovat tady.“ Řekl Kakashi.
Jaden mlčel a měl zklamaný výraz : „…Sasuke…Jednoho dne splním slib, co jsme s Narutem dali Sakuře…Zachráním tě a přivedu zpět!!!“ řekl Jaden odhodlaně a zamračil se.
Kakashi na něj pohlédl.
Bylo ráno a déšť ustál.
„Déšť ustál…ale už ho podle pachu nevystopujeme.“ Řekl Pakkun.
Poblíž už nebyl, to Jaden věděl.
„Stejně, než půjdeme po Sasukovi, tak se nejdříve musíme postarat o Naruta.“ Řekl Pakkun.
Kakashi kývl a trojice vyrazil zpět do Konohy.

Hnali se lesem, když se Naruto probral.
„Sensei Kakashi…kde je Sasuke?“ řekl vyčerpaně Naruto.
Jaden na něj pohlédl.
Najednou se kolem nich objevilo několik lékařských ninjů.
„Kakashi…jaký je stav Uzumaki Naruta?“ zeptal se ho jeden ninja.
„Je v pořádku.“ Odpověděl Kakashi.
„A Sasuke? Kde je Uchiha Sasuke?“ zeptal se ho ještě ninja.
Kakashi chvíli jen mlčel, ale nakonec zakroutil hlavou.
Naruto na jeho zádech měl neutrální výraz, takový odevzdaný.
„Jak jsou na tom ostatní geninové?“ zeptal se ninji Kakashi.
„Na rozkaz Páté byly převezeni do nemocnice.“ Odpověděl ninja.
„Nara Shikamaru má menší zranění, Inuzuka Kiba má sice hluboké rány, ale nejsou smrtelné, Hyuuga Neji a Akimichi Chouji jsou v kritickém stavu. Zatím nelze dělat závěry.“

Všichni se pro tebe málem obětovali…Sasuke…a ty se vydáš k muži, co zabyl Třetího, pokusil se zničit náš domov…jenom kvůli své pomstě?!! Přemýšlel hořce Jaden a zatnul zuby.

Druhý den stál Jaden v nemocničním pokoji a díval se z okna.
V posteli seděl Naruto, obvázaný skoro celý obvazy.
Měl na klíně Sasukeho čelenku.
Na dveře někdo zaklepal a vstoupil Shikamaru.
„Takže tu jste oba?“ řekl s mírným úsměvem.
„Shikamaru?“ usmál se Naruto.

„Jasně, všichni jsou v pořádku.“ Řekl Naruto.
„To jsem rád…“
„A Sasuke…?“ zeptal se ho vážně Shikamaru.
„Přišel jsem pozdě…“ odpověděl mu Jaden a zamračil se.
O chvilku později do pokoje vstoupily Sakura a Tsunade.
Jaden se zatvářil překvapeně, ale hned posmutněl.
„Jadene…Naruto…“ řekla vážně Sakura.
„Omlouvám se…Sakuro…“ řekl smutně Naruto.
Sakura sebou trhla, ale hned se pokusila o úsměv : „Proč se omlouváš?“ řekla a přešla k oknu vedle Jadena.
„Nedokázal jsem pomoct svým přátelům…Sakuro…“ řekl sklesle Jaden.
„Ale…to je naposled!!! Příště ho přivedu zpět!!!“
„My dodržíme svůj slib!!!“ dodal Naruto.
„To je moje cesta ninji!!“
Sakura se odvrátila od okna pohlédla na ně.
Na tváři se jí objevil úsměv.
Děkuji kluci.

Druhý den stál Jaden na tréninkovém zařízení za hlavami Hokage.
Každou chvíli dělal znova pečetě a soustředil Vzdušnou chakru.
Jeho ruce vzplály ohněm a vítr kolem se rozžhavil.
A hned na to vše opět ustalo.
„Čeho chceš dosáhnout? Ještě jsi se ani nevzpamatoval z předešlé mise.“ Řekl mu Kawara, co se objevil na konci schodů, vedoucích na tréninkový palouk.
Jaden mu neodpověděl a udělal znovu pečeť a vše se spustilo na novo.
„Takhle se nic nezmění, chlapče….“
„Musím se stát silnějším!!! Nedokázal jsem Sasukemu zabránit v odchodu!!!“ řekl smutně a naštvaně Jaden.
„Příště se mi to musí podařit!!...Před několika lety, jsem ztratil matku i otce…byl to strašný pocit…jako když jste na světě úplně sám…nechci to prožít znova, a ani nechci, aby to musel prožít Sasuke znova!!“
Kawara se na něj upřeně díval.
„Máš dobré srdce Jadene, ale myslíš, že se Sasuke vrátí? Vydal se k Orochimarovy dobrovolně, věděl, co ho může čekat a přesto s tím souhlasil…jeho charakter nezměníš!“
„On vždy takový nebyl sensei!! Možná byl často pyšný a namyšlený…možná mi to i lezlo na nervi!!...Ale měl i své dobré stránky!!... Sasuke si chce zničit život kvůli své pomstě!!!...A to mu nedovolím!!...Je to můj přítel!!!“ řekl rozhodně Jaden a zamračeně se podíval svému mistrovi do očí.
Kawara povzdechl : „Asi s tebou nehnu co? Ale dneska toho už nech…Zítra tě a Nami očekávám v 8 hodin ráno u Páté v kanceláře. Je to urgentní, takže přijď včas…jasné?“ řekl Kawara a povytáhl obočí.
„Už v 8?? Ty jóó…!!“ řekl opět povědomě a otráveně Jaden.
Kawara se pousmál a zmizel.
Jaden se na místo, kde stál jeho sensei ještě chvíli díval a pak se vydal domů.