Otravný svět 12 Konec

Oba dva si věnují dlouhý pohled...nedokážou se odtrhnout od toho druhého, nedokáží změnit pohled..nedokáží se nabažit pocitu že jsou si tak blízko. Pro Naruta je to velmi známí pocit...ale Sasuke? Ten je svojí reakcí překvapen, konečně si uvědomil vše co se tak snažil zakrýt. Ten pocit je tak intenzivní, že není schopen už jakýchkoliv slov...jakékoliv reakce, jen stojí a dívá se do tváře svého opravdového přítele.
„Sasuke..vrať se.“ Šeptne Naruto aniž by uhnul pohledem. Tolik si od toho setkání slibuje a přeje si, né, chce! aby se jeho sen vyplnil. Ale Sasuke zničehonic uhne pohledem, zadívá se do lesa jako kdyby hledal odpovědi v korunách stromů. Jeho pohled se změní, ztvrdne a stane se opět tím arogantním, se kterým ho dosud Naruto vždy potkával. Poprvé u objevení jejich úkrytu u Orochimara, v tu chvíli věděl že se změnil. Ale ještě před malou chvilkou vypadal úplně jinak, jako kdyby se chtěl se mnou vrátit!
„Naruto.. já-“ řekne chraplavě a pomalu, jako kdyby si v hlavě přehrával vše co chce říct. Podle jeho reakcí a pohybů, která zná Naruto nazpaměť si všimne, že je nervózní! Není si jistý tím co dělá. Jakmile si tohle Naruto uvědomí...spadnou z něj všechny zábrany a on se rozeběhne přímo k němu. Sasuke jen stojí a vytřeštěnýma očima sleduje co se děje. Naruto se bezhlavě vrhá k osobě, která ho spojuje nejpevnějším poutem. Pomalu se k němu blíží...cítí jeho blízkost...pevně se k němu přichytí, ruce obejmou jeho tělo a hlavu zaboří do jeho hrudi. Nedokáže zadržet už tak dlouhou dobu zadržované emoce a jeho slzy vytrysknou naplno...Sasuke vyděšením ztuhne a netuší, jak se v takovéto chvíli zachovat, neví co má dělat...co by bylo správné. V tom ale v jeho nitru ozve jasný zřetelný hlas a Sasukeho rysy ztvrdnou ještě víc. Napřímí se a ruce, které automaticky Naruta objali se spustí podél těla.
„Sasuke..vrať se do Konohy...vrať se k nám.“ Štká Naruto, aniž by si všimnul té změny. Pevně ho objímá a poslouchá jeho tlukot srdce...
„Naruto....“ osloví ho nejasně Sasuke, jako kdyby si nebyl jistý tím co chce říct.
„Sasuke?“ zeptá se Naruto a pozvedne k němu své uslzené oči.
„Já se s tebou nevrátím....“ odpoví tiše a pohled se mu stočí opět k lesu. Naruto sebou trhne a pár kroků poodstoupí. Brada se mu třese překvapením a celé jeho tělo je ztuhlé.
„Sasuke ty se musíš vrátit. Vím že chceš! Co ti v tom proboha brání?!!!“ vykřikne a slzy spadnou všude kolem jak prudce zavrtí hlavou. Sasuke se ani nenamáhá se na něj podívat, stáje zírá do lesa.
„Naruto já to nedokážu....“ řekne skoro neslyšně a pomalu. Snaží se volit vhodná slova, aby ho Naruto pochopil a nechal ho jít. On si byl jistý svým rozhodnutím vrátit se, ale on to nedokáže. Vždyť by ho ani ve vesnici nepřijmuli zpátky! Je vyvrhel společnosti, zrádce! Všichni si o něm po jeho činech udělali nový obrázek...
„Sasuke...všichni tě ve vesnici očekávají!Já tě přivedu!“ řekne rozhodně Naruto a jeho slzy vyschnou. Sasuke se na něj podívá a jediným pohledem z očí do očí se ba ujistí o pravdivosti jeho slov. Sasuke se jeho pohledu až zalekne!
„Ne Naruto, přál jsem si tě vidět, abych ti mohl říct něco důležitého.“ Řekne Sasuke a postaví se mu tváří v tvář. Naruto se na něj zkoumavě podívá a neklidně se podrbe ve vlasech. Čekal cokoliv, jen přiznání ne...? Co může být tak důležitého?
„Chci znát důvod proč se nechceš vrátit!“ řekne hlasitě a z jeho hlasu jde poznat, že jen tak něco ho neuspokojí.
„Naruto ty jsi v Konoze doma... já nemám už žádný domov...v Konoze jsem vyvrhel a nevím, jestli po tom všem mě budou chtít zpátky!“ vykřikne slova Sasuke jako kdyby se jich chtěl na dobro zbavit...
„Ale Sasuke, to není pravda, všichni tě očekávají! Chtějí tě zpátky...“ odpoví mu Naruto a sklopí oči. Sasuke sebou trhne a přijde až k němu, jemně mu zvedne obličej aby se mu mohl podívat do očí.
„Mluvíš pravdu?“
„Ano.“
Sasuke ustoupí a usměje se.
„V tom případě se vrá-“ ticho které jim poskytovaly koruny stromů protne jasný hvizd letícího kunaie. Naruto se udiveně podívá do Sasukeho tváře, chce aby dořekl tu větu...ale něco je špatně. Sasuke na něj bezbarvě kouká s vytřeštěnýma očima a pootevřenou pusou.
„Sasuke? Je ti dobře?“ zeptá se ustaraně Naruto aniž by si všimnul něčeho, co mu změní celý dosavadní život. Sasuke neklidně polkne a přešlápne..
„Naruto, musím ti říct něco důležitého.“ Ztěžka pošeptá a z koutku úst mu steče rudý pramínek krve. Naruto ho fascinovaně pozoruje a poté zděšeně vykřikne!
„Sasuke!!!!“ Rychle ho obejde, aby mu mohl vidět co se vlastně stalo. V Sasukeho zádech se jasně rýsuje krvavé kolo a uprostřed zabodnutý velký kunai. I přes všechny zábrany ho zbaví té věci a jemně položí do trávy. Sasukeho obličej se každou chvíli křiví bolestí. Naruto k němu poklekne a chytne ho za ruku.
„Sasuke ty nesmíš zemřít!“ řekne a po tváři mu steče slza. Sasuke těžce nadzvedne hlavu a podívá se mu do očí.
„Naruto musím ti říct to důle-“ snaží se říct ale záchvat kašle mu v tom zabrání, oba dva sledují koláč krve v jeho dlani. „ důležitého, musíš to vědět!“ dořekne.
„Co je to?“ zeptá se Naruto a celé jeho tělo se klepe.
„Mám tě rád Naruto, mám tě rád tak jak jsem nikoho nikdy rád neměl. Už od začátku si pro mě byl nejlepší přítel, pouto které nás spojovalo pro mě znamenalo všechno, i víc než pomsta.“ Řekne a usměje se. Pramínek krve z úst nabere na intenzitě a bolestí jsou intenzivnější. Naruto se na něj šokovaně dívá a není schopen cokoliv říct. A proto Sasuke pokračuje.
„Naruto já umírám, přál jsem si aby si to věděl. Jsi pro mě jako můj bratr a jsem ti za vše vděčný. Moc se ti omlouvám kolik problémů jsem ti způsobil. Odpusť mi...přeju si aby mi i v Konoze odpustili.......“ opět ho přeruší už silnější kašel a krev už nepřestává téct, musí se naklonit aby stékala na zem a v tu chvíli se probere Naruto. Jeho oči jsou klidné a vlídné a jeho ruce ho pohladí po tváři.
„Slibuju Sasuke, všichni ti již odpustili. Pro mě znamenáš všechno, odnesu tvé tělo do Konohy... nikdo na tebe nikdy nezapomene. Zbavíš se té bolesti...trhá mi to srdce.“ Řekne a steče mu druhá slza. Sasuke se ztěžka usměje a pevně stiskne jeho ruku.
„Děkuju...takže tohle je konec Sasukeho Uchihy, ve náruči svého milované nejlepšího přítele. Co víc si přát.“ Šeptne a jeho víčka pomalu klesnou..jediný pohyb znamená pro Naruta snad tisíc let. Zpomaleně sleduje jak se jeho nejlepší přítel odebírá d jiného světa...určitě lepšího. Pevně stiskne chladnoucí tělo k sobě...Teprve teď si uvědomuje vše co se v této chvíli stalo.
„Sasuke, v Konoze budeš hrdina...všichni tě budou uctívat jako mocného silného ninju. Všechny slzy co jsem kdy uronil bylo lítostí, že jsem tě nevrátil. Přísahám, že už nikdy nebudu plakat, protože ty ses vrátil!“ řekne Naruto hlasitě a zřetelně...a ten den který všem změnil život...... mu navždy vyschly slzy.