Elite Six - 10. kapitola - Luchia_Uzumaki

Cesta probíhala v poměrně přátelském duchu. Během posledního boje proti zvučné se parádně sehráli a i ti, co se dříve neznali, teď tvořili perfektní tým s velmi příjemnou atmosférou. Morituri a Kotatko si věčně něco šeptaly a Kotatko chvílemi pokukovala po Narutovi, jako by se s ním chtěla podělit o své zkušenosti s ocasatými démony.

Nikoho moc nepřekvapovalo, když Kakashi, začtený do své nejnovější knížky (dodané přímo perverzním autorem), ztratil rovnováhu a spadnul z větve na zem. Naruta a Sakuru to nutno přiznat překvapilo, ale taková Luchia si pouze klepala prstem na čelo a dál to nekomentovala.

Revan byl celou dobu ponořen do myšlenek. Uvažoval jestli má přivolat Ichiga zpět. rozhodně by se mu jeho pomoc hodila. Sasuke není žádný zelenáč a každá ruka se bude hodit. Na druhou stranu možná by bylo lepší nechat Ichiga v Soul Society, aby dohlédl na ty dokumenty. Z úvah ho vyrušil Satake, kterého zajímaly další podrobnosti o úkolu, co je čekal.

Luchia sice držela tempo s ostatními, ale šíleně se nudila. Potřebovala se nějak zabavit. Nehledě na to, že se její zranění na boku z poslední bitvy nestačilo zahojit a sem tam o sobě dalo vědět. Luchia ale nebyla z těch, co fňukají kvůli každému odřenému kolenu. Co však neuniklo její pozornosti byl fakt, že Naruto je celou dobu podivně zticha. To u něj nebylo normální.

Srovnala s ním krok. „Juhů země volá Naruta!!!!“ zakřičela mu přímo do ucha. Naruto se málem vysekal. „Co tu blbnete?“ přidal se Satake, který z Revana nic nevypáčil, a tak hledal jinou bohulibou činnost. „Já nic. To tahle nána!!“ rozčiloval se Naruto a ukazoval na šklebící se Luchiu, která nahodila svůj proslavený „nevinný“ pohled.

Satake se musel začít smát. „Vy jste hrozný. Člověk tu přemýšlí a vy...,“ chtěl pokračovat Naruto, ale Satake ho přerušil. „Cože jsi to dělal?“ ptal se a on i Luchia na něj zírali s pusou do kořán. „Přemýšlel, co je na tom...,“ odpověděl Naruto, ale byl přerušen tentokráte Luchiou. „TY a přemýšlet? děláš si srandu????“

To už tuhle konverzaci zaslechla i Sakura a neváhala se zapojit. „Kdo přemýšlel?“ Satake jen bezhlesně ukázal na Naruta. „Moc vtipný. Ale teď vážně...,“ konstatovala ironicky Sakura. Luchia se jí pokusila taktně naznačit, že to není vtip. Sakura to ale nepochopila. Zato Naruto se urazil.

„Hele co všichni rejete zrovinka do mě??? Co je sakra tak vtipnýho na tom, že přemejšlim?? Vy taky tak co!!“ Těmihle slovy ukončil debatu a uchýlil se do azylu k Revanovi. Sakura, pořád nechápající co se děje, pokrčila rameny a šla se pokusit sebrat Kakashimu tu jeho úchylárnu a někde ji cestou „omylem“ ztratit.

Satake se připojil k Morituri a Kotaku, díky jejichž přítomnosti si zase jednou připadal jako pán tvorstva. Revan dokončil rozvahu a rozhodl se Ichiga zavolat až v případu nouze. Navíc měl dojem, že než zmizel, utrousil jeho oranžovovlasý přítel něco o nějaké holce a o smrti, tak z toho vyvodil, že má nejspíš rande.

K Narutovu zděšení se posléze odebral ke Kakashimu a oba začali nostalgicky vzpomínat na staré časy. (Sakuře se přitom podařilo nenápadně zkonfinskovat Kakashimu knihu. Svůj úspěch šla honem ohlásit Morituri a spol.) Revanova nepřítomnost dovolila Luchie další frontální útok.

„Hele bráško,“ začala a Naruto se začínal děsit, toho, co přijde. „ O čem jsi to vůbec přemýšlel. Muselo to být důležité...“ Naruto kývl. „Ale Kakashi tuhle říkal, že jestli chci zjistit, kdo je můj otec, mám se podívat do zrcadla. Tak nějak nechápu, co tím myslel.“

Luchia si povzdechla. Tušila to. Ona sama měla vůbec odedávna svůj osobní typ. Možná spíš zbožné přání. „Hele nemyslim si, že by ses tím měl zabývat zrovna teď. Pokud chceš přivést Sasukeho zpátky, tak to prozatím pusť z hlavy,“ houkla na něj a přidala se k ostatním, protože se Koktatko zrovna šíleně smála a Luchia chtěla vědět čemu.

Na noc se utábořili u jednoho menšího jezírka. Morituri vytáhla plavky a vyhlásila závod v plavání. Všichni kromě Kakashiho, který marně hledal svoji knihu, se nenechali dvakrát prosit a vrhli se do vody. Po velmi nečestném boji, kdy se Luchie málem podařilo utopit Saktakeho a Naruto díky Morituri stále nemohl najít svoje plavky, se vítězkou stala Kotatko, když omylem skopla Revana z jeho vytyčené trasy a poslala vlnu Sakuře do obličeje, takže ta začala kašlat a musela závod vzdát.

Následně se strhla ohromná bitka, kde se vyřizovali všelijaké účty. Naruto a Satake se pustili do Luchii, která uzavřela spojenectví s Kotatko a Morituri. Dívky jednoznačně vyhrávali. Sakura uražená, že ji nepřizvali si šla vylít zlost na Kakashiho knížce, která teď byla plně v její moci.

Revan se vyplazil z vody a šel spočítat hmotné škody, kterých se Kotatko dopustila na jeho osobě. Vodní bitva mezitím nabírala neuvěřitelných rozměrů. Naruto to trochu přehnal a rozvířil vodu pomocí Ransenganu. Bohužel neodhal sílu a po menším tsunami se rozhodl zůstat na stromě, kam ho odnesla voda, protože totálně zmáčený Kakashi, rozzuřená Sakura s namočenými vlasy a jeho nepřítelkyně se ho chystali zlikvidovat.

Dolů slezl až v okamžiku, kdy Morituri zákeřně začala dělat večeři právě pod jeho stromem. Naruto začichal... a sletěl dolů jak zralá hruška. Sakura ho chtěla mučit. Podpořil ji ale jedině Kakashi, když zjistil, že díky Narutovi jeho knížka zažila důvěrný kontakt s vodou (jinými slovy víc mokrá už být nemohla). Revan jim to naštěstí rozmluvil.

Večer si postavili stany a uložili se ke spánku. Postupně drželi hlídky,a by nebyli napadeni ve spánku. O spolehlivosti hlídky se přesvědčili kolem půlnoci, kdy měl Satake vystřídal Luchiu. Tu ale nemohl nikde najít. Vzbudil Revana a společně zahájili pátrání.

To záhy skončilo, neboť ji našli naprosto uchvácenou na blízkém kopci, jak pozorovala hvězdy. Revan ji sprdnul, ale když viděl, že ho vůbec neposlouchá, vzdal to a dělal, že neslyší, jak se za jeho zády Satake hroutí smíchy.

To už se po nich začala shánět i Morituri. „Co tu děláte? Nějaká noční porada?“ Když byla ubezpečena, že ne rozhodla se vrátit do spacáku. Revan ji následoval. Luchia se ještě chvíli dívala na hvězdy a nakonec taky hupsla do stanu. Satake přebral hlídku a krátil si to tím, že se snažil vymyslet sto způsobů, jak zneškodnit nepřítele.

A ráno se všichni vydali dál.