Jak jsem se tu vzala?...10

Táááááák, po menší pauzičce jsem napsala další dílek.. tak doufám že se bude alespoň trošku líbit!!!

Jak jsem se tu vzala?...10

Uběhl týden a já jsem se hodně zlepšila. Uměla pár ohnivých technik bez toho, abych někoho podpálila a taky Kisame mě něco přiučil… zbývala už jen jedna noc do našeho odchodu a Hidan mě chtěl vyzkoušet:
,,Zkus mě porazit.“řekl a postavil se deset metrů od mne.,,Dávám ti možnost prvního úderu.“
Mezitím se Itachi a Kisame posadili na velký balvan u kraje jezera a pozorovali nás.
,,Ok, tak já začnu.“mrkla jsem po něm a udělala pár pečetí. V tu chvíli se na něj z jezera řítil velký drak a otvíral tlamičku, jenže Hidan ho skrz na skrz rozpůlil a drak se změnil zase ve vodu.
,,Působivé Kisame.“ Podotkl Itachi.
,,No, ale teda ze začátku ji to moc nešlo, neuměla ani vyzdvihnout jeden pramínek.“
,,No, je to velmi zajímavé, ale až uvidíš, co jsem u ní našel já, no, bude to ještě zajímavé…“odvětil Itachi s úsměvem. Kisame se radši ani neptal co objevili a dál sledoval boj. Hidan všechny mé útoky odrážel, ale najednou vytáhl kunai a řízl mě do ruky.
,,Au, blbče.“ Zamračila jsem se na něj, ale nevěděla jsem proč to udělal. Za chvíli se mi to ale vysvětlilo. Mou krev olízl a začal malovat nějaký kruh kolem sebe. Vkročil doprostřed a vytáhl další kunai.
,,Hele Hidane, ale nezmorduj ji moc!“ řekl starostlivě Kisame, ale já jsem stále nevěděla co se bude dít. V následujících minutách se mi to vysvětlilo a já jsem ztěžka dopadla na zem.
,,Nevypadá to tak, že by tě ti dva nějak moc vycvičili.“řekl a vystoupil z kruhu.
,,Myslíš?“ usmála jsem se na něj a můj klon zmizel. ,,Měl bys svůj názor pozměnit.“ V ten moment jsem vytáhla katanu, kterou mi věnoval Itachi a přiložila mu ji ke krku, jenže on sebou škubl a katana projela skrz jeho krkem. Podívala jsem se po něm a nevěděla jsem co mám dělat, ale vtom na mě hlava promluvila:
,,Do pr*ele! Přenes mě zpátky k tělu!“
chvíli jsem se vzpamatovávala z šoku, ale pak jsem odpověděla:
,,A to jako proč?“
,,Snad chceš pokračovat, nebo ne?“ řekl škodolibě, a tak jsem jeho hlavu zvedla a donesla zpátky k tělu. Hidan se tam zatím slepoval a já došla k mým dvou senseiům.
,,Itachi, myslíš že mám?“
,,Jen když to bude nutné.“odpověděl ledovým hlasem.
,,Dobře.“ Přikývla jsem a obrátila se k nechápajícímu Kisamemu.
,,Myslíš, že mám pokračovat s vodními technikami?“
,,No, podle situace, ale nemyslím si, že by to teď bylo na místě, použij radši oheň.“ Pronesl a vycenil svoje špičáky.
,,Ok, tak co můžem Hidane?“ zavolala jsem směrem k němu.
,,Jasný!“
,,Tak jdu..“
Hidan se znovu pokusil o své jutsu, ale já jsem ho vždy zarazila. Mým technikám se také vyhýbal bez problémů.
,,Je čas.“rozezněl se mi v hlavě Itachiho hlas.
,,Určitě?“ obrátila jsem se k němu.
,,Jo.“odpověděl.
,,Ok, jdu na to.“ Usmála jsem se a stoupla si k Hidanovi.
,,Hele, co že si jí to načil?“zeptal se Kisame.
,,To ne já, to ona sama.“odpověděl mu Itachi.
,,A bude to něco s tím velkým zlepšením ze dne na den?“
,,Díky tomu, co teď umí, se zlepšila.“odpověděl stále záhadně.
,,Jak? Co to má být?“zařval Hidan upřeně hledíc do mých očí.
,,Co se divíš?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.
,,Ale, ale jak? To není možné.“ Zarazil se.
,,Vše je možné, ale máš pravdu, taky mě to překvapilo, hlavně když se to objevilo v takové chvíli…“ řekl Itachi a chtěl pokračovat jenže já ho přejela smrtonosným pohledem.
,,Hele, ale já jsem tu taky! Tak co se sakra děje?“ podotkl Kisame uraženě.
,,No tak ok, i tobě to ukážu.“s těmito slovy jsem se na něj otočila.,,Stačí?“
,,Vidí někdo to co já? Tak proto ses tak zlepšila! No, ale tohle bych teda nečekal!“vyvalil Kisame.
,,Kdo jo.“ Přidal se Itachi.
,,Noo, tak můžeme pokračovat?“zeptala jsem se nedočkavě.
,,Jo, teď konečně začne rovnocenný boj.“uchichtl se Hidan.
,,S Itachim jsem už bojoval, mohla by mít stejný způsob, ale ne, na to neměla ku*va čas.“ Hidan bádal nad tím jak začít, ale já jsem ho přerušila:
,,Tak co bude?“
Nastala minuta klidu a potom to začalo. Bojovali jsme pomocí taijutsu, ale Hidan byl na jiné úrovni než já, a tak jsem zkusila nějaké ohnivé jutsu. Každou minutou jsem byla unavenější a slabší, až najednou do našeho souboje vstoupil Itachi.
,,To by pro dnes stačilo. Kyosuko je už unavená a navíc, když už je v rodině rudooček, neměla by se moc vyčerpávat. Přece jenom Sharingan ze začátku hodně vyčerpá.“
,,Oh ku*a a zrovna když to začalo být zábavný, no neva..“řekl Hidan a odešel.
,,Hele, Itachi, my jsme teď vlastně jako rodina.“ Zasmála jsem se na něj.
,,Neboj, nikdo to tak nebude brát, ale alespoň už máš příjmení.. Kyosuko Uchiha.“
,,To se mi líbí.“ Mrkla jsem po něm a šla jsem ke Kisamemu.
,,Promiň, ale nechtěla jsem ti to říkat, abys měl taky nějaké překvápko.“
,,No jo, ale jak si ho získala? Je to velmi zvláštní…“zamyslel se.
,,Ehm, já sama nevím, to bylo když jsme s Itachim trénovali a on se proti mně postavil se Sharinganem…“ řekla jsem mu a zčervenala jsem.
,,Aha, ale stejně je to zvláštní.“
,,Jo, to je.“usmála jsem se na něj.
,,Ještě že neví, kdy se ve mně Sharingan probudil, ehm, doufám, že se to ani nedozví.“šeptla jsem si pro sebe a celá rudá jsem odešla k jezeru…

To čubrníte coooo?XDD Njn, kdo ví v kterým momentě se ve mně Sharingan probudil??XDD Ehm, ale co, to je osobní.. :DDDD XDDD..
!!!!KONEC!!!