Přívěsek probuzen 13.kap.

13. kapitola: Tajemství minulosti

Naruto byl tak šťastný jako ještě nikdy. Tati…
Chvíli tam tak stáli a pak se od sebe zase odlepili. Ještě abych to dokončil, Yondaime už měl zase vážný výraz. Tehdy, když jsem se konečně rozhodl že to udělám, jsem se nemohl smířit s myšlenkou, že bys mě nenáviděl nebo že bys nepochopil co mě k tomu vedlo. Rozhodl jsem se nechat ti vzkaz. Věděl jsem že část duše člověk může zůstat v nějakém jemu moc drahém předmětu, ale že se to nikdo nemusí dozvědět, tak jako to bylo u Dana a Nawakiho. Nevěděl jsem ale do čeho bych ho měl dát. Tehdy už jsem byl na cestě k bojišti, když jsem si všiml přívěsku Tsunade, která mě tehdy doprovázela jako lékařský ninja. Poprosil jsem ji jestli bych si ho mohl prohlédnout. Nechápala sice proč zrovna v téhle situaci, ale vyhověla mi. Použil jsem speciální jutsu a zakódoval jsem do něj kus mojí existence. Naštěstí mi zbylo dost sil na boj s Liškou. Věděl jsem že se musíte s Tsunade dřív nebo později potkat. Tedy jsem v to aspoň doufal. Vím že bylo pošetilé na to spoléhat, ale zrovna jsem neměl moc na výběr. Pak jsem řekl Tsunade, že jednou určitě narazí na výjimečného kluka a ať se nebojí toho že by mu mohl řetízek nějak ublížit. Tehdy to moc nechápala, ale toto přispělo k tomu že tak snadno přikývla na vaši sázku a že se ho tak snadno vzdala. Pak jsem už jen doufal, že jednou zlomíš pečeť, která zabraňovala, aby si moji zprávu mohl kdokoliv přečíst…Naruto na něj hleděl a se zájmem poslouchal vše co mu vykládal. Pak se na chvíli zamyslel.
A jak jsem ji teda dokázal zlomit? Já jsem to neudělal nějak vědomky…zeptal se.
To sice ne, ale ty jsi neobyčejný kluk. Na toto ji nepotřeboval znát žádné jutsu. Ta věc co dokáže zlomit pečeť, je jen v tvém srdci. Je to láska, Naruto. Touha po rodičích a po rodině. Touha ochránit všechny blízké osoby. Je to tvoje dobrota a tvoje odhodlání. Jsi to ty. Bylo jen otázkou času, než se pečeť poškodí a nakonec úplně zlomí… a myslím že to přišlo v tu nejvhodnější chvíli… usmál se na Naruta. Ten to sice stále pořádně nechápal, ale věděl, že to vlastně ani nepotřebuje vědět. Hlavní bylo že byl tam kde byl, a že tam byl se svými rodiči. Naruto měl najednou ohromné nutkání je oba obejmout. Udělal to a zašeptal:
Vy se mi ale zase ztratíte, že? Naruto se na ně podíval smutnýma očima. Jeho matka váhavě přikývla.
Je mi to líto, ale musí to tak být… jsem si jistá že to chápeš. Teď tě budou potřebovat tvoji přátelé…řekla mu. Jsem na tebe moc pyšná Naruto.
To my oba. Přitakal Yondaime. Pak se na Naruta smutně podíval. Už budeš muset jít Naruto. Musíš se vrátit. Jenom ti chci říct ještě jednu věc. Nezapomeň na to, že je důležité myslet na minulost a poučit se z ní, člověk ale nesmí žít minulostí. Musí se z ní poučit ale ne s ní žít. A taky… lidskost je všude, i tam kde bys ji čekal nejméně na světě…Mám tě rád, synu… Naruto si uvědomoval, že tam nemůže zůstat věčně, ale vůbec se mu nechtělo pryč.
A pozdravuj od nás Tsunade. Poprosil ho Nawaki.
Ano a řekni jí že ji máme moc rádi. Přidal se Dan.
Sbohem Naruto. Políbila ho matka na čelo.
Sbohem…zašeptal. Pak pevně zavřel oči ve snaze udržet si jejich obličeje co nejdéle před očima. Když je ale opět otevřel, nebyl už s nimi. Běžel pouští s Kamayi na zádech a za ním utíkali Kakashi, Hinata a Sakura. A dál vzadu, za nimi vytrvale utíkal Sasuke.
„Sasuke…“ zašeptal Naruto. Pak se podíval na náhrdelník houpající se na jeho krku. Stále ještě vyzařoval světlo, ale už naštěstí nebylo tak intenzivní. Pomalu začalo vyhasínat a teplo přestávalo tak žhnout. Naruto, který byl ještě před chvílí, než se dostal k rodičům, zmatený a nešťastný, se teď usmíval a jeho mysl byla klidná. Ve všem měl zcela jasno. Věděl co teď bude muset udělat. Vyrazil ještě rychleji, pokud to ještě bylo možné. Jediné co ho tížilo, byl strach o Kamayi, ale podvědomě cítil, že se z toho dostane. Musela… Náhrdelník už konečně vyzařoval skoro nezřetelné teplo, které ale už nevyprchalo. Kámen Naruta příjemně hřál na hrudi a dodával mu energii. Naruto před sebou uviděl vesnici a otočil se k týmu sedm. Kývl na ně, na znamení že je v pořádku a obdaroval všechny zářivým úsměvem. Všechny, včetně Sasukeho.

Jj, když už slaďák, tak nešetřit, ne?... :D