Jak jsem se tu vzala?...9

Ták po "menší" přestávce uvádím další díl...

Jak jsem se tu vzala?...9
Bylo ráno a já se šla vykoupat do jezera. Zkontrolovala jsem, jestli nikdo není poblíž a svlékla se. Skočila jsem do vody a ta se rozšplouchla na všechny strany. Sedla jsem si na kámen a zavřela oči, najednou jsem vedle sebe ucítila pohyb a rychle se otočila.
„Co mě lekáš, pako?! A navíc, co tu lezeš, když jsem tu já?“ vyjela jsem po Kisamem, ale on to opáčil stejnou dávkou.
„Tak abys věděla, jsem tu už asi pět hodin, takže jsem tu byl dřív,“řekl a šibalsky se usmál, „takže teď vyžaduju, abys šla pryč!“
„Ok, ok! Ale otoč se!“odpověděla jsem zhnuseně a on se otočil.
„Rozkaz!“dodal ještě a už byl pod vodou.
„Dement jeden!“ Nadávala sem když jsem hledala oblečení.
„Hledáš tohle?“Ukázal se Itachi.
„Jo, přesně to. Dej mi to!“ řekla jsem mu ještě z vody a on se jen vyplázl.
„Tůdle! Musíš si pro to zajít!“
„Ani mě nehne.“ufkla jsem a otočila se k němu zády.
„Jak chceš, ale potom můžu říct Kisamemu, ať tě vyhodí. A nebo tam taky můžeš zůstat třeba do zítřka, protože já se odtud nehnu a oblečení ti taky nepřinesu“ pronesl vítězně, ale já jsem se nedala.
„Dobře, jak chceš!“ pronesla jsem důležitě a křikla na Hidana: „Hidane, nechtěl bys mě zase vidět, jsem tady nahá a ..“ když v tom mi Itachi zacpal pusu a podal oblečení.
„Dnes jsi vyhrála, ale příště uvidíš!“
„Ok, už se těším.“řekla jsem mu s ďábelským úsměvem a oblékla jsem se.

Seděli jsme na kamenech a probírali, jaký bude průběh dnešního tréninku. Rozhodlo se, že když je tam voda, mohlo by se toho využít. Kisame se zvedl a přešel až ke břehu.
„Ok, tak začneme tím nejjednodušším!“řekl a vstoupil na vodu. „Soustřeď svou chakru do chodidel a potom jen vejdi na vodu, je to snadné, tak pojď!“
„Jasný a to jako chceš, ať to udělám taky?“odpověděla jsem pobaveně.
„Jasně, je to to nejlehčí z dnešního tréninku.“
„Hahaha!“
„Tak už ku*va lez! Nebudeme tu celý den čekat!“ ozvalo se najednou a hlas se přibližoval. „A nebo to taky uděláme po svém“ dodal a strčil mě do zad až mi skoro vyrazil dech. Popošla jsem asi o šest kroků a se zlostí se obrátila.
„Ty zmetku jeden! Co si myslíš, že jako děláš?“
„Urychluju tvůj trénink!“pousmál se a ukázal k mým nohám. Chtěla jsem se podívat na co ukazuje, ale v tom jsem se propadala asi dva metry hluboko do vody. Rychle jsem vyplavala a rozhlížela se na všechny strany, Hidan ani Itachi nebyli tam kde předtím, ale s Kisamem asi patnáct metrů za mnou. Všichni se taktak drželi, aby se nezačali smát a já vrhala uražené pohledy.
„Tak to jsi přehnal!“zaječela jsem na Hidana.
„Tak zase za všechno můžu já, ku*va?“ohradil se.
„Jo! Můžeš!“zamračila jsem se na něj a doplavala jsem ke břehu. Vyšplhala jsem nahoru a začala si vymačkávat vodu ze všech možných míst. Když jsem skončila, tak ke mně přišel Kisame a podal mi ruku. Vtáhl mě znovu na vodu a vždy, když jsem už padala, tak mě zase vyzvedl. Mezi mými pokusy o rovnováhu jsem sem tam sledovala jak spolu Itachi a Hidan bojují. Zamyslela jsem se, jestli tohle po mě taky chtějí? Na to fakt nemám i kdyby mě trénoval sám nevím kdo..
„To je votrava.“ utrousila jsem po úporné hodině tréninku znuděně.
„Co se ti nezdá?“zeptal se uraženě Kisame.
„Prostě mi to nejde, chápeš? Nevím, jak to děláš, ale prostě to nejde.“ Odpověděla jsem uraženě a sedla jsem si.
„Myslím, že právě můžeme skončit.“
„Fakt?“řekla jsem nadšeně a stoupla si. „Ale počkej,počkej.. proč?“
„Protože už není co trénovat.. na vodě stojíš i sedíš jak jsem si všiml. Není důvod v tom pokračovat.“
„Jej, aha, já jsem si to ani neuvědomila.“odvětila jsem celá červená a utíkala ke břehu. Itachi a Hidan už taky skončili, a tak jsme si všichni mohli dat pauzu.
„Takže, kdy budeme pokračovat?“ probořil ticho Itachi.
„Po-pokračovat?“vyjevila jsem se a má pusa kontrolovala výšku země.
„Jo, snad sis nemyslela, že končíme.“
„No, to jsem si myslela. Hm, tak co teda budeme dělat?“zeptala jsem se otráveněji než předtím.
„Zkusíme zjistit jakou máš chakru.“odpověděl a podal mi nějakej papírek. „Zkus do něj vložit trošku své chakry.“
„Jasny!“ křikla jsem a pokoušela do něj dát chakru. Najednou papír zvlhl a Kisame zaječel:
„Jo! Ty máš stejný živel jako já!“ když v tom mě začala pálit ruka a papír shořel.
„Co to do p*dele bylo?“ vyvalil oči Hidan.
„To se nemá stát, že ne?“podívala jsem se na všechny tázavě a Itachi jen zakroutil hlavou a podal mi další lístek.
„Zkus to znovu.“ Po těchto slovech jsem do papírku znovu vložila chakru a stalo se to samé co minule, zvlhl a potom shořel.
„Tohle není normální a navíc, to jsou dva živly, které se “nemají rády“, ale co už. Vypadá to tak, že máš vztah ke dvou živlům. Můj živel je oheň, takže s ohněm ti pomůžu já a s Kisamem budeš trénovat vodu.“ Shrnul Itachi, vstal a pokynul mi, ať jdu za ním. Došli jsme spolu až na břeh jezera a tam mi ukázal pečetě, které potřebuju ke Katon: Goukakyuu no Jutsu. Itachi udělal rychle pečetě a řekl:
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ najednou se na vodní hladině objevila velká ohnivá koule a letěla po vodní plošině, až uhasla. Když jsem to viděla má pusa se nějak přetvarovala do útvaru podobnému o a jen jsem hleděla.
„A to mám jako udělat? Vy jste se všichni zbláznili.“řekla jsem vysmátá a otočila jsem se směrem k němu.
„Zkus to, za zkoušku nic nedáš!“
„Ok,ok tak já to teda zkusím. Katon: Goukakyuu no Jutsu!!“ po těchto slovech se přede mnou objevila ohnivá koule a letěla směrem ode mě, ale najednou se obrátila a letěla zpátky. „Oh ku*va!“ Už jsem nestačila uhnout, a tak jsem čekala, že mě to ožehne na kost, ale Kisame byl rychlejší a hned to zastavil.
„To bylo těsně.“ Zasmál se a podíval se na bezvýrazného Itachiho.
„No jo no, málem z tebe byla pečená kunoichi, máš štěstí, že tu není Zetsu.“ Řekl s mírným úsměvem Itachi. A dodal: „Myslím, že to pro dnes stačilo, ale zítra pokračujeme!“
„Jo a zítra si tě na starost vezmu já, abys ty velké koule uměla hasit.“oznámil mi Kisame a oba kamsi odešli…

K-O-N-E-C!!!